Sokolská 2048/28
669 02 Znojmo
GPS: 48°51ˇ31.232" N,
16°3´12.166 "E
Kontakty:
tel.: +420 515 224 501
fax: +420 515 244 716
e-mail:
Vlašín Miroslav
Ne, nespletl jsem se. Vím, že slovo čeština je ženského rodu. Jenže dnes se mně někdy zdá, že už ani »o rod« či dokonce o slovní zásobu nejde. Nejsem jazykový puritán, který lpí na tom, co je staré, je dobré, a novému neotevírá dveře. Ale někdy při poslechu televize či četbě zpráv v tisku, přiznávám, nerozumím, oč vlastně jde. Ani slovník cizích slov, který mám na pracovním stole, mně nepomáhá. Prostě některé výrazy nezná a tváří se, že je ani nechce znát. No řekněte, víte, co jsou to »gefy«, o nichž v souvislosti s koronavirem jsme nedávno slyšeli v reportáži přímo z ruzyňského letiště? Nebo víte, co znamená, že »projekt byl autsorcován«? Či co znamená »řešit bajgler«? Ani to, že něco vyroste »na brounfieldu«?
Zvykám si? Nezvykám. Žiji v zemi, která za svůj jazyk musela krutě bojovat. Nápor však vydržela. Nový atak je ale veden jinak. My sami jsme ochotni se stát jeho nositeli. My sami? Asi to není přesné. Módnost a světovost úmyslně vsugerovávaná mladé generaci vytlačuje obranné látky. A mládež je k takovým výstřelkům nakloněna. Neuvědomuje si totiž, že jazyk je její obranný štít, který dokáže odrážet mnohé nepřátelské, někdy i vedené nečistě, útoky na nás jako národ. Nejsme totiž Evropani, ale Češi žijící v Evropě sjednocené podle vůle jednotlivých evropských národů v Evropské společenství. I když se to mnohým z nás, včetně mě, moc líbit nemusí. Pravdu měl Hašler, i když zpíval jakoby o písničce: »až se ta písnička ztratí, potom už nebudem žít«. A dnes náš boj není jen o písničku, ale jde o jazyk, potažmo o národ. Proto můj povzdech: Och, ten češtin