KSČM

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi.

    V dnešním zamyšlení se budu věnovat neslavnému výročí listopadových událostí 1989. Kladu si otázku, má slušný, obyčejný  demokraticky myslící a jednající člověk slavit a nebo protestem ignorovat   uvedené výročí? V klidu bez emocí se  objektivně  zamyslete a odpovězte si sami.

    Dne 17. listopadu si připomeneme 20. výročí politických a majetkových změn v ČR. Listopad  1989 byl pro celý národ zlomový a pro mnoho občanů je vnímán jako kontrarevoluční. Někteří občané s antisocialistickým a antikomunistickým smyšlením využili výročí a vyvolali celospolečenskou hysterii po zásahu SNB  v Praze. Vymyšlená mrtvola studenta Šmída  dala podmět k zapojení a zneužití studentů a většiny mládeže v odporu proti vládní moci. Po složitých vyjednáváních a následném předání moci KSČ do rukou OF, začíná  nově  se rodící politicko-ekonomický systém vládnout v amatérské euforii. Po dvaceti letech s hořkosti a zklamáním zjišťujeme jací byli.

   Dramatik Havel opitý vítězstvím / někdy i opravdu/ se před lidmi ani nečervenal, když veřejně ve svých projevech lhal. Komunisté Vás dnes straší nezaměstnaností a sociální nejistotou, nevěřte jim.  Láska zvítězila nad lží a nenávistí. Nedivím se, neboť jeho čest a morálka sahá V.H. akorát tak po kotníky, jak jeho kalhoty. Další persóny vládnoucí garnitury připravily  privatizaci  v rozkrádání prosperujících státních podniků s rozbitím vynikajícího zemědělství. Kupónová privatizace v podání V. Klause slavila úspěchy, neboť všichni jsme měli zbohatnout. Většina národa nezbohatla, ale vyvolení typu Koženého astronomicky. Miliardy sem, miliardy tam, banky se hroutily a peníze mizely. Po uplynutí desítek let vlády kapitalismu měla ČR za sebou rozpad státu, hospodářsko-politickou krizi v utahování opasků s odrážením od dna. Dnešní výsledek je opět ubohý. Státní zadluženost je přes bilion korun, poslední zlatá vejce se prodávají, politické bahno páchne skandály vládnoucích  politiků. Kdysi tak úspěšná a  bohatá ČSSR dnes nemá nic. Havel schvaloval bombardování a vraždění v Jugoslávii, válčíme za cizí zájmy a zveme do země americké okupanty. Víc jak půl milionů nezaměstnaných, placení poplatků u lékaře a léky. Důchodci přežívají a ztrácejí naději na důstojné dožití.  Rozkradené podniky jsou v rozvalinách a  investoři jdou z ČR pryč. Fronty na banány vystřídaly fronty na ÚP a exekuce. Poslanci, prezident i soudci se dohadují o legálním  konání voleb a obyčejní občané  s údivem zírají. Aféra na VŠ v Plzni prorůstá státem jako mafie.  Demokracie pláče, ÚSTAVA se trhá jako toaletní papír a politici si symbolicky sníží odměny o 4 %.  Po dvaceti letech kapitalismu máme celosvětovou krizi, která drtí ekonomiky těch nejmocnějších. Má slušný obyčejný  občan jásat, nebo nadávat?   Podvedený národ je v  kleštích, které svírají Topolánkové, Klausové,  Havlové, Kalouskové a další falešní političtí hráči. Objektivně řečeno, není co oslavovat. Je potřeba demokraticky ve volbách vystavit účet těm, kteří nás do této propasti dovedli. Bylo dost ohlupování a ponižování. Jejich nezvolením a odsunutím do zapomnění  můžeme opět obyčejným lidem vrátit důvěru ve spravedlivější  lidský život. Proto  po zralé úvaze jako slušný občan  konstatuji, že dvacet let poté, nemám důvod OSLAVOVAT  17.listopad.Jen nesoudní lidé společně s mafiány a zbohatlíky mají co slavit.      

 Vlašín Miroslav