KSČM

Úvod do květnových svátečních dnů nepřinesl na naší politické scéně uklidnění. Naopak. V den Svátku práce, na Prvního máje, jsem měl možnost společně s poslancem Karlem Šidlem promluvit k občanům v Klatovech, kteří se oslav za příjemného počasí zúčastnili. Zde jsem mimo jiné řekl: »Doma jsme svědky boje uvnitř vládní koalice. Sociální demokracie se nemůže vymanit z vlastního marasmu. Nejenže neplní předvolební sliby, ale stále častější roztržky ve vládní koalici vedou k tomu, že je odváděna pozornost od podstatných věcí. Premiér Sobotka neví, zda odvolat černokabátníka Hermana, nebo strážce především své kasy, miliardáře Andreje Babiše. Jeho nerozhodnost je natolik velká, že tento snílek i v tak rozhádané koalici doufá, že vyhraje volby.«

Je zajímavé, že když se měli politici rozhodnout o navýšení svých prebend, neváhali a ruku zvedli tak rychle, že se pohnul i strop sněmovny. Když se ale mělo rozhodnout, kolik dostanou přidáno důchodci, první co bylo, že nám miliardář oznámil, co to bude stát státní kasu. Zda na to vůbec bude. Když se projednával zákon o sociálním bydlení, debatovalo se o něm (a ještě se jistě, nebo snad, debatovat bude) týdny a měsíce. Zatím bez výsledku. Nedivme se, nyní jde o křesla našich nejvyšších, i když premiér říká, že na své funkci nelpí. Když na ní nelpí, nechť odstoupí a pan prezident zcela jistě z dalších »socanů« někoho vybere. Těch, kteří se tlačí na toto křeslo, je hodně.

A co z této komické politické rošády nemající v Evropě obdoby vyplývá pro prostého občana? Jediné! Nevolit politiky hájící jen své židle, nevolit slibotechny, ke kterým všichni patří, alespoň ve vládní koalici. Církevní restituce (ČSSD a ANO to měly v programech) jsou toho zářným příkladem. Osobně bych se přimlouval za předčasné volby, které odpovídají současné politické situaci bez ohledu na ústavní, politické a jiné zvyklosti, na které se kdekdo odvolává. Vždyť ostatním lidem v zahraničí jsme jen pro smích.