KSČM

Právě skončené komunální volby přinesly řadu překvapení i zvratů, výrazně posílila nově vzniklá TOP 09, méně pak ČSSD, naopak z tradičních stran výrazně ztratila ODS, ale i KSČM, jež přišla o čtvrtinu mandátů.

Překvapivě téměř stejné pozice si zachovala KDU-ČSL, která se v květnu nedostala poprvé za dobu své existence do PS PČR. Propadly rovněž »rychlokvašky« v podobě Věcí veřejných, které neobhájily svůj raketový vzestup započatý letošními volbami do Poslanecké sněmovny.

Před KSČM a námi všemi stojí nyní několik otázek. Především bychom měli hledat odpověď na to, zda je současný výsledek úspěchem či neúspěchem KSČM, a v druhé řadě - v čem tento neúspěch tkví, když ČSSD na rozdíl od KSČM posílila, a posílila často právě na účet KSČM, a to i ve městech a obcích, kde uplynulé čtyři roky společně vládly.

Osobně se domnívám, že lze výsledek KSČM považovat, až na čestné výjimky, za neúspěch a někde až debakl. Nepomůže nám ani to, že se navzájem budeme utěšovat, že za současné situace lepší výsledek udělat nešlo, že výsledek jsme očekávali horší, a tudíž o neúspěchu nemůžeme hovořit, či dokonce, že je výsledek při takové ztrátě vlastně dobrý a nemůžeme ho tedy v žádném případě považovat za neúspěch. Uvědomme si, že výsledek KSČM je každé komunální volby horší, jestliže v r. 2002 dostala KSČM 14,45 % hlasů a získala 5779 zastupitelů, potom o čtyři roky později to bylo 10,78 % hlasů pro KSČM a 4266 mandátů. V letošních komunálních volbách obdržela KSČM 9,56 % hlasů a celkově získala 3189 zastupitelů. Od r. 2002 tak KSČM ztratila 4,89 % hlasů a 2590 zastupitelů (což je asi 46 % stavu r. 2002). Domnívám se tedy, že o žádný uspokojivý výsledek nejde, řeč čísel je jasná. Jak se však říká – musí se správně interpretovat. Pokud se volby od voleb budeme utěšovat stejným způsobem, můžeme nakonec považovat za úspěch několik stovek mandátů v rámci ČR či těsné překročení pětiprocentní hranice pro vstup do PS PČR. Už to, že žádný kandidát KSČM nepostoupil do druhého kola, je varující.

Podle mého názoru za neúspěchem KSČM stojí několik faktorů táhnoucích se od nejvyšší stranické úrovně až dolů do základních organizací. Na té nejvyšší je potřeba říci, že straně chybí jasná programová a politická linie, ujasnění si základních cílů a prostředků k jejich uskutečnění. Veškeré síly by měly být vynaloženy směrem k jejich plnění a k držení jednotné politiky strany. Teprve za této podmínky, kdy politika strany bude jasně čitelná nejen pro členy, ale především pro voliče, je možné mluvit i o systematické práci na nižších úrovních a o lepších volebních výsledcích.

Je třeba se zamyslet, proč naše kandidátky voliče netáhnou. Myslím si, že je to jednak vlivem chybějících osobností (ať již z řad členů KSČM, ale i nestraníků) na nich, ale i nevhodným věkovým složením. Těžko budou naši kandidátku s věkovým průměrem 60 a více let volit mladí lidé, ale i střední generace. V žádném případě se však těchto našich kandidátů nechci dotknout. Jsou to v drtivé většině zkušení zastupitelé, lidé s bohatými životními zkušenostmi a hlubokými znalostmi. Nesmíme ale zapomínat na mladé a je nutné postupné omlazování kandidátky všude tam, kde to jde. Nedomnívám se totiž, že naše strana není pro mladé atraktivní, chce to jen zvolit vhodné způsoby pro jejich získání, počínaje zájmovou činností a konče jejich zapojením do drobné politické práce.

Dalším problémem je tvorba volebních programů. Často mi připadá, jako kdyby KSČM v jednotlivých obcích tápala, co do volebního programu vůbec dát, čím lidi zaujmout. Mnohokrát naráží například na to, že s jejími požadavky přicházejí jiné strany, třeba i typu ODS. Nedokážeme se tedy ani programově odlišit od pravice, a to nejen na úrovni malých obcí, ale i větších měst. Otázkou pak zůstává, kde je chyba a v čem, že nemáme co voličům nabídnout. Často pravděpodobně i v tom, že se příliš bojíme, jsme opatrní a nedokážeme přijít s radikálními a věcnými návrhy pro lidi. Jako příklad mohu uvést mnohaletou snahu o to, aby KSČM v Praze prosazovala bezplatnou hromadnou dopravu (MHD). Obav bylo plno, a tak nám toto téma z větší části sebrala ODS, která přišla s bezplatnou MHD pro děti do 15 let. Velmi si tak cením ostravské KSČM, která se naopak tohoto požadavku nezalekla.

Kromě programového odlišení jde o odlišení od ostatních stran jako celku. Je to vidět především v Moravskoslezském kraji, ale i jinde, kde KSČM působila jako koaliční strana v radách měst. Jak je možné, že náš koaliční partner dostane až nadpoloviční většinu hlasů a my oproti volbám minulým poklesneme? Je, dle mého názoru, se třeba v těchto případech hluboce zamyslet nad naší politikou, kterou v těchto městech vedeme, a nad tím, nakolik se necháváme »spoluvládními« stranami zastiňovat a přebírat si mediálně i jinak naše témata, která pak v radách prosazujeme.

Samotnou kapitolou pak je naše propagace a medializace směrem k veřejnosti. Víme a mluvíme o kvalitní práci našich zastupitelů, ale pokud ji nedostaneme prostřednictvím médií (třeba i placené inzerce), letáků a osobního kontaktu mezi lidi, nikdo o této kvalitě vědět nebude. A ukázat se vždy měsíc před volbami – to vážně nestačí.

Zdroj:Halo Noviny 21. 10. 2010Ludvík ŠULDA