OV KSČM Znojmo

Sokolská 2048/28

669 02 Znojmo

GPS: 48°51ˇ31.232" N,

            16°3´12.166 "E

 

Kontakty:

tel.: +420 515 224 501

fax: +420 515 244 716

e-mail: 

ov.znojmo@kscm.cz    

 

Předseda Okresního výboru:

Mirek

   Vlašín Miroslav

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        ěj. 

INFO

 

 

Počasí ve Znojmě

bouřkové oblasti on line

 

 

 

 

Znojmo KSČMPřečetli jsme

„Kdo se nezajímá o politiku, o toho se začne zajímat politika“.

Komu skládají »BIS« účty?

(29.12.2020)

Český rozhlas-Radiožurnál mě v nedávném pondělním ránu probudil drsně výhružnou zprávou. Prezident republiky si prý vyžádal u odpovědných zaměstnanců státu konkrétní informaci o skutečném plnění jejich pracovních úkolů, za které jsou státem velice dobře placeni. Prezident nechce slyšet obvyklé obecné prázdné fráze, nýbrž chce důkladně vyhodnotit účelné vynakládání nemalých státních prostředků na jejich konkrétní činnost, která je jinak všem ostatním občanům našeho státu skryta; pro objektivní analýzu proto potřebuje znát konkrétní data!

Rozhlas se od rána znepokojivě až poplašně ptal, co si to ten prezident zase dovoluje? Rozhlas však už se neptá, kdo jiný než vrchní velitel–prezident republiky má na takovou kontrolu nejen právo, ba zákonnou povinnost.

Před časem Kancelář prezidenta republiky (KPR) přijala do svých řad  nedávného vedoucího analytika speciálních služeb – zajisté prověřeného na nejvyšší stupeň utajení; takže KPR určitě disponuje kvalifikovaným odborníkem schopným provést tuto detailní kontrolu.

Nemá snad vrchní velitel branné moci našeho státu (prezident) přímo  ústavní povinnost zajistit obranu země? Tedy i jasnou povinnost kontroly určených institucí a osob, jež se sférou obrany zabývají?

Komu jinému mají »bisouni« skládat účty? Premiérovi, jenž je údajně  kvůli své minulosti »profláklý«, a je tedy pro BIS nedůvěryhodný? Či ministrovi vnitra, prý levicově zapáchajícímu a navíc údajně podezřelému z kontaktů s Číňany? Komu tedy?

A jako bych slyšel odpověď. Nikomu! Nikoho nad námi my bisouni rozhodně nestrpíme! My jsme uzavřenou elitní organizací, technicky vybavenou k sledování lidí, zcela nezávislou na okolí, veškeré rozhodování o našich aktivitách, jakož i eventuálních kontrolách, přísluší proto výhradně nám! Nahlížet do naší »kuchyně«, snad s výjimkou Cooking International Academii, nikomu zvenčí nedovolíme! Naše jediná závislost, kterou připouštíme, je pouze na stálých přídělech peněz od českého státu.

Bezprecedentní krok

Naše tajné služby zřejmě žádnou vnější kontrolu plnění úkolů vůbec  nepotřebují, vystačí si totiž zcela samy. A podílely se tak, téměř 20 let po »sametu«, na vytvoření tzv. Evropského triumfu v oblasti úniku úplné identifikace zpravodajských důstojníků.

Kde byla BIS při jeho tvoření, kterým se může chlubit díky Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Archivu bezpečnostních složek (ABS) Česká republika? Zveřejnila totiž jako první v postkomunistické Evropě osobní karty a fotografie příslušníků předlistopadové i polistopadové rozvědky. Na webové stránce ústavu je možné dohledat jména operativců, i těch, kteří spadají pod zákon č. 262/2011 Sb. (odboj) a kteří působili v zahraničí i po 17. listopadu 1989. Instituce získala archiválie v roce 2008 od Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy české civilní rozvědky. Tento bezprecedentní krok neměl obdoby, ohrozil tyto osoby a jejich rodiny. Neznám stát, který by v minulosti něco takového učinil a odkryl tak citlivé údaje. Především šlo o lidi, kteří přešli po revoluci do služeb polistopadového státu a v 90. letech se podíleli na operacích na Blízkém východě. ÚZSI označil plošné zveřejnění dat za kontraproduktivní a pozastavil se nad tím, proč došlo k prolomení pravidla o diskrétnosti a ochraně zdrojů. Jako oprávněné lze pochopit znepokojení některých bývalých zpravodajců, kteří v prvních svobodných letech po roce 1989, zejména v době krize v Perském zálivu, pracovali v rizikových oblastech ve službách československého státu. »Tito lidé právem očekávají, že jejich identita a bezpečnost nebudou ohroženy,« uvedla speciální služba v tiskovém prohlášení.

Pokud byly ale zveřejněny údaje agentů, kteří pracovali pro rozvědku i po roce 1989, nelze vyloučit, že byl zveřejněním jejich identity porušen zákon. Například moje polistopadové zařazení v ÚZSI, fotografie a zdravotní stav v druhém kole po zveřejnění byly začerněny – a tím to skončilo. Zveřejnění jmen, příjmení, zdravotního stavu, fotografií, hodnosti důstojníků rozvědky na www.ustrcr.cz, který je placen ze státního rozpočtu, nejsou těmi správnými příklady výše uvedených zásad z naší novodobé historie. Něco takového udělat v USA, tak organizátoři budou postavení před soud.

V přísném utajení si tak tajné služby vše, včetně zadání a úkolů apod., podle zákona určují samostatně a nezávisle pouze na základě vlastního uvážení, obdobně též zjištěné výsledky sdělují pouze tomu, koho si ony samotné vyberou na základě svých vlastních preferencí.

Je proto každá kontrola jejich aktivit, včetně kontroly vynaložených nákladů, v tom i ze strany vedení státu z podstaty zcela nepřípustná? A kontrola ze strany sněmovní komise pro kontrolu BIS je více méně formální a má přístup spíše až k vyhaslým a mrtvým kauzám.

Komu tyto naše tajné služby vlastně slouží, zodpovídají se vůbec někomu?

Komunikace prezidenta republiky s tajnými službami probíhá v režimu utajení, jak je tedy možné, že v tomto případě unikla na veřejnost, zřejmě předem vybraným novinářům? Komu vypuštění této informace především slouží? Není to dostatečný důvod pro orgány činné v trestním řízení zahájit vyšetřování tohoto úniku informací?

Prezident nežádá konkrétní jména agentů z plezíru, nýbrž proto, aby tyto cizí agenty rozlišil, aby jejich údajnou práci nevykazovala naše – právě kontrolovaná – služba například dvakrát a tím i vykazovala své údajně vynaložené – státní – peníze dvojmo, tj. také dvakrát, tzn. aby nefalšovala své vnitřní finanční výkazy! Nakládání se stovkami milionů v civilní rozvědce (dosud nevysvětlenou ztrátu nejvyspělejší  computerové techniky-AGÁT) se snad prošetřuje dodnes a je to všechno samozřejmě přísně tajné. Nepochopitelný a tutlaný je únik skrytých adres konspiračních bytů tajných služeb, kde se »bisouni« scházejí s novodobými konfidenty.

Se jmény agentů nebude pracovat osobně prezident (nebude je ani znát), ale ten stejný člověk, který s nimi operoval již i dříve, tehdy však jako hlavní analytik dnes kontrolované služby! Jestliže tedy ke jménům agentů měl oficiální přístup dříve v BIS (např. před půl rokem), proč by přístup nemohl mít i dnes, kdy funguje jako prověřený pracovník KPR? Jedná se o hloubkovou prověrku, důslednou kontrolu specifických  výdajů, kterou může na základě analýzy zpřístupněných fakt realizovat pouze do všech detailů zasvěcená osoba (samozřejmě vybavená NBU prověrkou na nejvyšší stupeň).

Další existující nástroje kontroly

Vnější kontrola

Základ právní úpravy kontroly zpravodajských služeb je obsažen v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Tento zákon stanoví, že činnost zpravodajských služeb podléhá kontrole vlády a parlamentu.

Zákon nestanoví konkrétní rozsah ani způsob provádění kontrolní činnosti vládou. Kontrolní činnost vlády vůči Bezpečnostní informační službě se však odvíjí od oprávnění vlády ukládat Službě úkoly v mezích její zákonné působnosti a hodnotit jejich plnění. Kontrolní činnost vlády vůči Službě rovněž úzce souvisí s tím, že vláda odpovídá za činnost Bezpečnostní informační služby, koordinuje ji a jmenuje a odvolává jejího ředitele. Kontrolní činnost vlády se zaměřuje na všechny oblasti činnosti Služby. Exekutivní kontrola BIS je například zaměřena na kontrolu rozpočtu BIS jako samostatné organizační složky státu a posuzování, zda vynakládané prostředky slouží a jsou-li nezbytné k plnění zadaných úkolů. Vláda též schvaluje a sleduje dodržování Statutu BIS a je supervizorem z pohledu dodržování zákonnosti zpravodajských aktivit.

Podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, vykonává kontrolu činnosti Služby Poslanecká sněmovna, která k tomuto účelu zřizuje zvláštní kontrolní orgán (Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby). Konkrétní rozsah oprávnění tohoto kontrolního orgánu je uveden v zákoně. Příklady dalších »vnějších« kontrolních mechanismů vůči Službě:

Kontrola soudní

Soudní kontrola směřuje především ke kontrole použití zpravodajské techniky (povolování jejího použití – předseda senátu vrchního soudu příslušného podle sídla BIS). Soudce je oprávněn požadovat od BIS informace k posouzení, zda důvody pro používání zpravodajské techniky trvají.

Kontrola NKÚ

Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje plnění úkolů hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu podle zvláštních právních předpisů.

Kontrola veřejností

Veřejnost nemá žádná specifická kontrolní oprávnění. Přesto však je tento způsob kontroly důležitým prvkem obecné kontroly činnosti BIS. Veřejnost kontroluje činnost Služby většinou zprostředkovaně – prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, nebo přes internetové stránky Služby. Na nich jsou volně přístupné např. výroční zprávy či různá aktuální sdělení.

A proto se veřejnost ptá

1. Odkud došlo k úniku informací o této utajované skutečnosti – z prostředí prezidenta Zemana, prostředí BIS, nebo z prostředí těch, kterým BIS informaci poskytla?

2. Zabývá se BIS tím, od či přes koho informace unikla a jak došlo k organizování kampaně na toto téma, která nemá charakter spontánní reakce?

3. Proč BIS nedala garanci, že únik informace vyšetří, což je v dané situaci její prvořadou povinností?

4. Jak je možné, že ředitel BIS místo toho uvádí informaci, že se připravuje diskreditační kampaň, když jeho nereagování na únik informací je samo o sobě nejvíce difamující (snižující vážnost) a diskreditační?

5. Přispívá BIS k ochraně suverenity naší země a ochraně jejích základních zájmů?

 

 

autor: Ladislav KUBIZŇÁK
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena