KSČM

Ekonomické vztahy byly ve východním bloku před rokem 1989 založeny na dělbě práce na zásadách rovnosti a vzájemné výhodnosti. V konkrétních případech i na netržním principu solidarity a vzájemné pomoci. Suroviny, na které bylo Československo chudé, dodával za ceny víc než příznivé zejména Sovětský svaz. A dokázal se podělit i o špičkové technologie a vědecké poznatky. Československé podniky měly příležitost uplatnit se i ve špičkových oborech. Také v jaderném strojírenství. Jaderná energetika zakládaná před rokem 1989, elektrárny Temelín a Dukovany, zásobovány dříve Sovětským svazem a dnes palivem z Ruské federace, spolehlivě slouží i třicet let poté, co došlo v Československu k restauraci kapitalismu. Ruský plyn a ropa tekou do Čech a na Moravu a Temelín a Dukovany spolehlivě pracují bez ohledu na to, že české vlády a konkrétní strany dnes posluhují protektorům z Washingtonu či Bruselu a vyhlašují Rusku a Rusům nesmiřitelný boj.

Československá ekonomika a věda v onom východním bloku využívala rovné a výhodné spolupráce s přístupem k poznatkům, technologiím a projektům včetně účasti na kosmickém výzkumu.

V oblasti obrany a zbrojního průmyslu pak v dobách Varšavské smlouvy byla budována a vyzbrojována armáda určená nikoli k expanzím a agresím, ale k obraně republiky samé. Ano, od roku 1968 byla v Československu rozmístěna za potupných okolností a za cenu porušení zásad důvěry i práva sovětská vojska. To způsobilo i trauma, které doznívá i dnes. A nebylo omluvou, že obdobně i v Německu, Itálii a dalších zemích dodnes na řadě základen sedí vojska původní okupační mocnosti Spojených států.

Varšavská smlouva ani Sovětský svaz nepožadovaly účast Československa v bojových či okupačních expedicích do třetích zemí. Ve vyzbrojování nebyla republika kořistí privilegovaných dodavatelů zvenčí, jako je tomu dnes, ale spolupracujícím partnerem.

Co nyní požadují EU, NATO a Spojené státy? Požadují platby do »společného« financování a byrokraticky velkopansky diktují, na co ty peníze půjdou a za co vše má a musí Česká republika oficiálně poníženě děkovat a stavět děkovné pomníky. Požadují účast na expanzích a okupacích třetích zemí. A domáhají se oficiálně i pokoutně, aby Česká republika, někdejší producent, nakupovala přednostně jejich zbraně a munici. Své vědecké a technologické poznatky si před Čechy evropští a američtí protektoři pečlivě chrání. Nechtějí ani platit poctivé daně ze zisků, které v nerovném obchodu a monopolně ovládaných dodávkách služeb českému státu a jeho občanům poskytují.

Lze si představit, že by někdejší Sovětský svaz a země Rady vzájemné hospodářské pomoci v případě pandemické nákazy zaujaly stejně sobecké a cynické postoje jako dnes USA a Evropská unie? Lze si představit, že by se Sověti a další nepodělili o poznatky o vakcínách a jejich výrobě a že by nespolupracovali na potřebném rozsahu výroby a distribuce vakcín, léků a ochranných prostředků?

Byli jsme a jsme svědky toho, že ani smrtelné nebezpečí pandemické nákazy COVID-19 není pro vlády zemí EU, NATO a zejména pro Spojené státy výzvou k okamžitému a plnému sdílení poznatků, ke společnému sdílení technologií výroby vakcín. Příznačné je sobectví USA, které odmítly v kritické době o cokoli se dělit. Nic nepřimělo Evropskou unii a Spojené státy k zajištění včasného a potřebného rozsahu výroby a distribuce vakcín a léků. Na prvním místě stály zájmy protektorů a zisk monopolních výrobců.

Jsem dalek toho idealizovat RVHP a Varšavskou smlouvu, ale současná Evropská unie a NATO zárukou rovné spolupráce a míru a bezpečnosti nejsou. A je nutné najít odvahu to lidem poctivě sdělovat.