KSČM

Vystoupení Vojtěcha Filipa na 18. zasedání ÚV KSČM

Začínám netradičně. Všude okolo sebe slyšíme z jedné strany sebechválu vlády a z druhé čím dál hloupější útoky pravicové opozice. Jde o to, jak se na tato nepravdivá tvrzení dívat, jak se na ně díváme jako komunisté, tedy jako autentická levicová opozice, která si ve svém politickém programu vytyčila obranu práv pracujících. Zvenčí, případně pohledem jen na povrch není situace nijak dramatická. Vláda se chlubí tím, že výsledky hospodářského vývoje jsou pozitivní, že jsme ve čtyřprocentním růstu hospodářství. A pokud nechcete rozebírat příčiny tohoto výsledku, mohli byste s vládou konstatovat, že se daří. Ano, daří se např. automobilovému průmyslu, který zaměstnává stále větší procento dělníků a zaměstnanců, ale běda, kdyby došlo ke zpomalení nebo ke krizi v tomto odvětví, to by mělo tak velký dopad na ČR, že si to málokdo umí představit. Chybí totiž jakékoli náhradní řešení, chybí brzdící mechanismy a záruky, že to nedopadne jako v OKD. Strojírenství a energetika jsou na vzestupu, i když proti jiným letům nejsou zisky takové, jak si někteří představovali, např. ČEZ vykazuje zisk poloviční.

Trvalé problémy se vůbec neřeší

Pokud začneme rozebírat ostatní odvětví, asi už tak optimističtí nebudeme. Stavebnictví sice zaznamenalo vzestup, ale je velmi pomalý a pro nepřehlednost projektů a nejasný rozjezd dotací se nehýbeme příliš z místa. Pokud budeme chtít něčeho dosáhnout v příštím roce, je třeba, aby se už letos projektovalo, připravily se podklady k čerpání prostředků z EU. To ovšem zajištěno zatím není.

Zemědělství v loňském roce zaznamenalo poměrně velkou ztrátu vinou abnormálního sucha a vláda dosud nerozhodla o tom, jak vyplatit alespoň 10 % ztrát jednotlivým zemědělským podnikům. V dopravě přetrvávají problémy s přípravou dálničních úseků a prodloužení dálniční sítě vyřešila vláda překvalifikováním rychlostních silnic na dálnice. Prostě vytřeli občanům zrak a převod dopravy ze silnic na železnice se stále neřeší, natož aby se někdo zabýval kontejnerovou dopravou. A cena dopravy je trvalý problém.

Ve školství máme tak závažné případy šikany, že se začíná statistikou mrtvých a zraněných učitelů i žáků. Ale namísto toho vláda řeší inkluzi, tedy další snížení úrovně vzdělávání. A připravuje likvidaci státního školství i ve školství základním. Ve zdravotnictví některá oddělení pracují na 200 %, jiná jsou uměle držena technikou za miliony či miliardy, ale bez personálu. Připomíná to spíše rozklad než fungující systém.

Život nelze zúžit na reklamní slogan

Jak může systém fungovat, když koalice je zmítána rozpory, a to nejen o »čapí hnízdo«, ale třeba i o prodejní dobu v maloobchodě. Ve čtvrtek jsme si mohli vyslechnout, jak zástupci neoliberalismu v hnutí ANO si představují společenský život. Asi tak, že lidé svůj volný čas budou trávit v hypermarketech namísto toho, aby se věnovali rodině, koníčkům, návštěvám divadla nebo přátel nebo sportování. Společenský život se smrskl do nepříliš inteligentní reklamy, že »tady nakupuji a tady jsem člověkem«. Je to opravdu velmi smutná úroveň uvažování. Lidský život se dá těžko zúžit na hloupý reklamní slogan.

K tomu se přidává rozklad nejen v koalicích městských, ale i uvnitř jednotlivých hnutí. Připomínám hnutí ANO – Ústí n. L., Karlovy Vary, Praha 11 a další. A to nemluvím o tom, jaké jsou rozpory mezi opozicí a koalicí. Ono totiž i uvnitř koalice je dál spor o daně, který už třetí rok koalice vyjasněn nemá. Co z toho vyplývá pro KSČM?

Nezapomněli jsme na volební sliby

Je potřeba okamžitě reagovat svými návrhy. Sice nevíme, kdy je koalice připustí k projednání, pracujeme tedy s tím, že kdo je připraven, není zaskočen. Ono se to možná velmi brzo hodí. Zatím jsme to jenom my, kteří nezapomněli na volební sliby a snažíme se je řešit. Podívejte se na církevní restituce. KSČM předložila alespoň jejich zdanění, když vláda od r. 2013 neudělala vůbec nic. Navíc trpí, aby čím dál nenasytnější představitelé církví žalovali nejen stát, nebo kraj a obce, ale i fyzické a právnické osoby na vydání majetku, za který je vyplacena krvavá náhrada z daní českých daňových poplatníků. Přestože zákon říká něco úplně opačného, že něco takového není možné. Oni, i když znají zákon, nechtějí ho respektovat a o jejich morálce si už nikdo nedělá žádné iluze. Jen deptají ty, kteří nezavinili to, že vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska se rozhodla obdarovat církve 163 mld. korun a majetku.

Aby se to vše zakrylo a lidé neměli čas na zásadní otázky, máme tu prostřednictvím vybraných médií zástupné problémy. A v nich se prohlubují krizové jevy. Nárůst xenofobie, fašizace společnosti. Od toho si musí KSČM udržet zásadní odstup. Ano, snadno je vykřikovat na náměstí hesla a způsobovat tak, že společnost se ještě více rozloží. Ale to přece není úkol KSČM. Současná situace ukazuje na velké vnitřní rozpory v jednotlivých politických stranách a hnutích. Úkolem KSČM, který bychom si měli dát do sjezdu a zejména po sjezdu, je, abychom my byli jako jednotná, akceschopná politická síla, která zná řešení společenských problémů. Proto je potřeba, abychom na našich dokumentech pracovali takovým způsobem a realizovali je tak, aby jednoznačně lidé v ČR věděli, co je potřeba dělat.

Pokrytecká hra Evropské unie

Připomínám, že nedávné jednání EU s Tureckem ukazuje na to, že Evropa před ním kapitulovala. Je to kapitulace, protože jednání o přístupových rozhovorech, jejich obnovení, jednání o tom, že za každého vráceného uprchlíka přijmeme jiného uprchlíka z Turecka, je v podstatě daná volná karta Turecku, aby si s Evropou dělalo, co chce. A navíc mu za to ještě zaplatíme, jak včera říkala německá kancléřka Merkelová, že vlastně, když jsme dali tři miliardy euro Turecku, ještě 3 mld. můžeme přidat. Je to velmi nebezpečné, je to pokrytecká hra EU, je to ukázka nekompetence těchto lidí a likvidace Evropy. Je jasné, že Turecko hraje svoji hru. Jeho zájmy jsou na hony vzdálené zájmům EU. Jedná se o režim, který k prosazení svých zájmů neváhá podporovat občanskou válku v Sýrii, vychází vstříc silám ISIL, a to nejen tím, že od nich kupuje ropu. Má podíl na rozpoutání této utečenecké vlny, na které chce jen vydělat. Navíc se jedná o režim, který vlastní zemi dále islamizuje. Je potřeba, abychom si uvědomili, že my nemůžeme být součástí této kapitulace.

Pokud je kritizován např. režim v Sýrii a známe manipulativní a hloupé výpady ze strany USA a jejich souputníků, přičemž víme, že turecký režim je mnohem méně demokratický, než režim v Sýrii. Chvílemi mi připadá, že Evropská komise, Evropská rada, svými kroky dělá vše pro to, aby se EU rozpadla. Již dnes podle rozsáhlého průzkumu univerzity v Edinburghu požadují občané čtyř zemí – Francie, Německa, Španělska a Švédska – referendum o setrvání své země v EU. To neznamená, že by hlasování dopadlo automaticky ve prospěch vystoupení. Ale kdybychom se o tom bavili u nás, a doufejme, že projde zákon o referendu a mohli by lidé takovou otázku položit, tak bych byl na takové hlasování zvědav.

Jsou i dobré zprávy

Ale v těch špatných zprávách jsou i zprávy dobré. Je to stahování hlavních sil Ruské federace ze Sýrie. Jde ve skutečnosti o několik dobrých zpráv. Za prvé je vidět, že politické vedení RF si dalo realistické cíle, které vojáci efektivně provedli. Je také jasné, že politické vedení státu má kontrolu nad všemi složkami vojenského velení. Obecně je přece známo, že vojákům se z území, kde jsou, odejít příliš nechce. A ukázalo se, že velká vůle k ukončení válečných útrap ze strany protivládních sil moc nebyla. A teprve dobře naplánovaná politicko vojenská akce ukončila pokračování avanturistické americké politiky, tentokrát na území Sýrie. A hlavně, v poměrně krátké době tato vojenská akce přivedla strany za jednací stůl a rozšířila počet reálných účastníků na tři – kromě RF a USA, a celkově zvýšila naději na ukončení občanské války. To znamená, že je tu naděje na to, že příčiny krize budou odstraněny, nikoli řešení následků.

V této souvislosti mi dovolte říci, že jsem velmi hrdý na to, že jeden z nás, Jiří Maštálka, je nositelem tak vysokého ruského vyznamenání. A že i on mohl přispět k tomu, jakým způsobem se dále vyvíjí Evropa a svět.

ČLR nadějí pro celý svět

Dále mi nedá, abych se nevyslovil ke stabilizující a zklidňující roli Čínské lidové republiky v mezinárodních vztazích. Je samozřejmé, že i ČLR má své zájmy, které musí prosazovat a hájit. Proto je třeba tím více ocenit, že to dělá především mírovými diplomatickými a ekonomickými prostředky. Těmi ekonomickými prostředky to dělá velmi efektivně, protože se stává ekonomickým hegemonem světa. A na rozdíl od řady jiných, mnohdy daleko slabších mocností, hlavně na rozdíl od Spojených států amerických. To, že z tohoto hlediska představuje ČLR naději pro celý svět pro další vývoj, by bylo potřeba dál ocenit. A je tu i otázka našeho vztahu k Číně v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta u nás. Myslím, že je ji třeba uvítat. Hysterické kampaně, které jsou kolem návštěvy čínského prezidenta, jsou o to trapnější, oč větší možnosti má český průmysl ve zvyšování zaměstnanosti apod. Jde jen o to, jestli to někteří dělají z principiálních důvodů, že jsou nepřátelé Číny, nebo jestli to dělají za peníze jiných, tak jak se to občas organizuje.

Hrozbou je růst fašizujících sil

Dovolte mi ale připomenout v této souvislosti to, co nás čeká. Jsem přesvědčen, že zásadním úkolem našeho zasedání je, abychom se velmi vážně zabývali následujícími volbami. A to z toho důvodu, že je evidentní, že existuje poučení z voleb u sousedů, a to jak na Slovensku, tak v SRN. Musíme vidět, že rostou fašizující síly v jednotlivých společnostech. Při tom se mnozí zajímají o financování skutečných historických politických stran, ale nikdo se nezajímá o financování těchto fašizujících sil, neptají se, jakým způsobem získávají právě tyto strany prostředky. Když se podíváme na Slovensko, je evidentní, že naši nejbližší přátelé – KSS – měli možnost radikálním způsobem oslovovat slovenskou společnost. Získali okolo jednoho procenta hlasů. A přitom měli stejnou šanci jako my v minulosti, bojovat proti umístění vojenské základny NATO na svém území. Šance sice tedy byla, ale chyběly prostředky. A kde byly prostředky fašizujících sil, na to se nikdo nezeptá. Stejně tak se nikdo neptá, co bylo smyslem návštěvy Marine Le Penové v Praze a jestli tu byly zanechány pro tzv. patrioty prostředky v hodnotě desítek milionů a jak budou použity na krajské volby, na volby senátní? Ptejme se: Kam směřuje česká společnost a zda budeme schopni dostatečným způsobem, věrni svým zásadám, proti tomu bojovat? Naší zásadou je zcela jednoznačně internacionalismus, solidarita, ale také obrana národních zájmů. Obrana naší historie, obrana naší schopnosti říci, že český národ si uměl vládnout a bude si umět vládnout. To je velká věc. Je naším úkolem rozlišovat mezi těmi, kteří chtějí vojensky nebo občansky nejdříve obsadit teritorium ČR, a mezi těmi, kteří skutečně utíkají před útrapami války.

Ukazujme, kdo je původcem rozkladu

V tomto ohledu není možné, aby KSČM přijímala jednoduchá řešení, která budou plná xenofobie a budou nahrávat fašizujícím silám. A musíme pokaždé rozlišovat, kdy jde o pomoc a kdy jde o ponižování naší vlastní historie, pošlapávání nejzákladnějších práv našich občanů. V tomto ohledu nám musí sloužit například schopnost sil, které se neuchylují ke xenofobii, ale jsou schopny rozlišovat mezi tím, co je naše internacionalistické přesvědčení, co je naše přesvědčení pro solidaritu a co je krok, který by ohrožoval naši vlastní národní identitu.

Jsem přesvědčen, že německé volby ukázaly, nakolik se při špatném vedení státu může znovu zrodit i na německém území fašismus a jakým způsobem může ohrožovat teorie chaosu Evropu. Dovolím si říci, že je před námi hodně úkolů, zejména v oblasti práce v České republice. Není možné tolerovat vládě – a byť jsme v osmi krajích součástí koalice se sociální demokracií – vládě, kterou vede sociální demokracie, její špatné kroky. Je potřeba ukazovat na rozklad sil, které znemožňují řádné vládnutí v jednotlivých městech. Je třeba ukázat na to, kdo je původcem rozkladu a jaké kroky je třeba učinit,

při obraně vlastní národní identity. Je potřeba svědomitě plnit zadané úkoly, předkládat návrhy, a to nejen referendum, které projednáváme, i když je momentálně z vládní dílny. Ale i předkládat návrhy, které musí vést k tomu, že budou bránit pracující, ty, kteří jsou přirozenými voliči KSČM.

Bereme na sebe velkou odpovědnost

Vnitropolitická scéna před volbami nebude klidná. Měli bychom se snažit využít situace na trhu politických stran a vystoupit jako jednotná, pevná strana v tom kterém regionu s vlastním reálným programem. A dovolte, abych připomněl staré, ale stále platné heslo – čelem k masám. Musíme být schopni oslovit lidi právě tím, že víme, co chceme dělat, jak to budeme dělat a s kým to budeme dělat. Není možné podporovat půtky, věnovat se propagaci individuálních cílů, ale naopak dávat důraz propagaci cílů strany jako celku a myšlenek, které přijaly jednotlivé kolektivní orgány.

I když ve zprávě o současném stavu členské základny jsou varující čísla, pořád máme řadu kvalifikovaných lidí pro kandidátky v krajích. Je třeba je dobře připravit a také jim umožnit, aby kampaň řádně vedli. Jsem přesvědčen, že pokud jde o krajské kandidátní listiny, kraje si je vzaly za své. A jsem rád, že většina krajských kandidátek bude složena z těch, kteří jsou schopni převzít odpovědnost. Pravděpodobně zklamání z roku 2014 vedlo k tomu, že jsme se v krajích zabývali tím, jak obsadit kandidátky do Senátu. Jsou ovšem okresy, kraje, kde se touto problematikou opravdu vážně zabývali, hledali a také např. ještě nemuseli najít, ale to není žádná závada. Protože i vyhodnocení např. toho, kdo bude protikandidátem, může vést k rozhodnutí mezi těmi kandidáty a vybrat ty, kteří mohou pomoci zvrátit nepříznivý trend, který KSČM v senátních volbách v r. 2014 zaznamenala. A je potřeba na tom opravdu intenzivně pracovat. Jestliže ÚV schválí jednotlivé kandidáty do Senátu, převzal obrovskou odpovědnost.

Nyní půjde o to, abychom dokončili proces výběru a aby každý kandidát věděl přesně své téma volební kampaně do Senátu, aby znal také formu, jakým způsobem to téma bude ve svém obvodě prosazovat, a jaký bude jeho volební tým. Byl bych velmi rád, aby po rozhodnutí tohoto nejvyššího orgánu mezi sjezdy v říjnu letošního roku jsme mohli konstatovat, že jsme vybírali dobře. Jde o velkou odpovědnost, kterou na sebe bereme.