KSČM

Volíme si léta skvadru,
je jim člověk jen kus hadru.
Kde pes začne hlady štěkat,
máme od nich povel čekat.
Kdo naivně klíčem zvonil,
poníženě hlavu sklonil.

Roky už nám tady tvrdí,
jak zem dojde medu, strdí.
To vytáhnou vždy z rukávu,
staré sliby v novém hávu.
Se žebráckou půjde holí,
kdo jim věří, kdo je volí.

Kdo nakradl omilostěn,
my bušíme hlavou do stěn.
S úsměvem nás za nos vodí,
snahou válčit nám jen škodí.
Když si tady vláda dupne,
k obědu nás EU slupne.

Naivně jsi klíčem zvonil,
pojď napravit, co jsi zkonil.
Nemůžou z nás nekonečně,
jenom trubky dělat věčně.
Narovnej už přece záda,
ty určuješ, jaká vláda.

Než ve válce slzy ronit,
a jen pozdě bycha honit,
teď běž volit, válku stopni,
strůjce válek někam kopni.
Válka není dobrodružství,
ustřelí ti kulka mužství.

Pozdě tajit hrůzou dech,
až budeš hnít v zákopech.
Vzpomeneš si potom trpce,
komu vlastně děláš blbce.
Napakovat že se mohli,
protože ti život šlohli.

Léta kradou, zemi loupí,
věří jim jen občan hloupý.
My tu bandu darmožroutů,
vyženeme ze všech koutů.
O svobodě furt jen vrčí,
ať už si jí někam strčí.