KSČM

Soudružky a soudruzi,

dovolte mi, abych krátce označil cíl dnešního zasedání. Je jím hodnocení voleb do PS v letošním roce a samozřejmě realizace našeho rozhodnutí z říjnového zasedání, tzn. schválení harmonogramu 10. sjezdu KSČM. Samozřejmě rozhodneme i o základních organizačních otázkách jako je plán práce stranických orgánů v příštím roce, doplnění komise mládeže, zpráva Ústřední rozhodčí komise.

Pokud jde o samotnou politickou situaci. Začnu z mezinárodně politického pohledu a budu reagovat na skutečnost, že byl ukončen první krok výměny hegemona ve světě. Delegace KSČM se zúčastnila na pozvání ÚV KS Číny setkání politických stran na nejvyšší úrovni, bylo účastno 600 delegátů z téměř 300 politických stran ze 127 států světa a 22 mezinárodních organizací. Toto pozvání přijaly jak strany komunistické, tak socialistické, ekologické, liberální, ale i konzervativní. Řazení jednotlivých vystoupení a zastoupení politických stran odpovídalo tomu, že došlo k setkání na nejvyšší úrovni. Kromě generálního tajemníka a prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga tam byly zastoupeny všechny významné politické strany, které ovlivňují chod celého světa. Šlo např. o místopředsedu Jednotného Ruska a místopředsedu Ruské dumy Železňaka a jeho kolegyni ze Spravedlivého Ruska Jepifanovu, nebo ekonomického místopředsedu Republikánské strany Spojených států Parkera. Byla tam řada předsedů vlád, předsedů parlamentů, kteří zastupovali jednotlivé politické strany. Výzva, která byla nakonec přijata jako Pekingská výzva a to všemi účastníky, v podstatě hovoří o tom, že existuje jeden jednotný úkol lidstva, a to vytvořit podmínky pro trvale udržitelný rozvoj ve světě bez válek a ve prospěch lidí. To, že se k tomu přihlásily všechny přítomné politické strany odleva doprava a to, že přislíbily, že se takových jednání budou nadále zúčastňovat, by mohlo být bráno jako politické gesto. Ale vzhledem k tomu, jakým způsobem se vyvíjela diskuse, musím říct, že informaci, kterou tady uvádím, je prvním krokem k výměně hegemona celého světa, kterým se stává Komunistická strana Číny a Čínská lidová republika. Není to samozřejmě krok poslední, není vše vyřešeno, ale je to realita. Když to zjednoduším, tak v podstatě všichni – jestli to byla premiérka Barmy Su Ťij, premiér Kambodži Hun Sen, nebo předsedkyně Demokratické strany Jižní Koreje – všichni hovořili o tom, že jsou ochotni se na tomto procesu podílet a všichni, nejen ti, které jsem jmenoval, odsouhlasili, že ČLR a její vedoucí síla Komunistická strana Číny je jedinou zárukou mírového rozvoje ve světě.

Myslím si, že málokdo očekával, že tolik politických stran se jednání v Pekingu zúčastní. Zejména po skepsi, kterou jsem nabyl z řady jednání v Evropě, bylo evidentní, že pokud jde o samotné směřování ve světě, je již jasno.

Z toho vychází i mé hodnocení současné politické situace v Evropě. Evropa není emancipovaná, nemá emancipovanou vlastní politickou linii, utápí se v konzervativním a liberálním názoru, že existuje jakýsi společný euroatlantický prostor. To nedává Evropě šanci, by si vymezila vlastní politickou linii a vlastní zájmy a potřeby. To samozřejmě dál uvrhává Evropu do chaosu a ten se šíří, nemohou to řešit politické strany, které momentálně Evropu ovládají. Ať jsou to konzervativní síly v SRN nebo v Rakousku, či tzv. nevyhraněné politické síly politického středu jako je tomu ve Francii a jiných státech.

Chaos a nejednota politiky se projevuje i u nás. Výsledek voleb tomu napovídá. I v ČR pokračuje fragmentace politiky a politická scéna je charakteristická tím, že tradiční politické strany jsou dál oslabovány a nastupují nová uskupení, která mají nevyjasněný politický program.  U tohoto programu je nejasná i jejich budoucnost, směřování a další působení. To, že standardní politické strany nebyly schopny ustát souboj s politickými hnutími a novými politickými stranami, je v podstatě objektivní rámec, ve kterém se ČR nachází. Žel ani KSČM se nepodařilo jasným způsobem formulovat zájmy občanů ČR, abychom byli schopni zopakovat náš úspěch z roku 2013. Připomínám, že na rozdíl od ostatních jsme tehdy byli schopni jednotně působit na politické scéně ČR a náš podíl na volebním výsledku byl zvýšen proti roku 2010 a naše směřování bylo pro lidi srozumitelnější.

Připomínám to pro to, abychom si jasně řekli, co musíme udělat, abychom byli schopni oslovit občany ČR. Objektivní podmínky změnit neumíme, to je realita, to je pohyb v objektivní realitě, na tu máme vliv jen zprostředkovaně. Ale subjektivní podmínky činnosti strany ovlivňujeme přímo našimi rozhodnutími a naší činností. Proto je potřeba se soustředit na subjektivní hodnocení, a to podle měřítek, která jsme dali.

Vyslovím se ještě k jedné záležitosti, kterou považuji v této souvislosti za problém, který je dán, ale kde nejednáme správně. Často se mluví o tom, že výsledek voleb ohrožuje samotný »princip demokracie« v ČR. Nejsem s tím srozuměn, nesouhlasím s tím, a jsem přesvědčen, že samotný pohyb na politické scéně nemůže ohrozit nic. Jen zpochybňování výsledku, zpochybňování státu, může ohrozit samotné fungování jeho demokratických institucí. A v tomto ohledu se my, žel, nelišíme od ostatních. Musíme volební výsledek vzít jako fakt, jakkoli je to pro nás trpké, ale musíme s tímto výsledkem pracovat a realizovat ho do konkrétní politické podoby. A pokud se budeme utápět ve zpochybňování volebního výsledku a budeme si mezi sebou posílat e-maily o tom, že dvě hodiny nefungovaly servery ČSÚ a že tam asi došlo k zádrhelu a posunu, či k počítačové manipulaci s výsledkem voleb, tak to sice může být pravda, ale nic to nezmění na samotném volebním výsledku, na počtu našich poslanců, na tom, jak budeme fungovat. Pokud jsme měli takovou pochybnost, měli jsme to jasně říct okamžitě a podat stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Já jsem se každého, kdo mně taký email poslal, ptal, jestli může sdělit jméno některého člena KSČM, který byl členem okrskové komise a nesouhlasí s výsledkem, který byl zapsán v ČSÚ. Ale odpověď jsem nedostal. Chápu, že jsme zcela jistě neměli žádného svého zástupce v okrskové komisi v okrsku New York nebo na jiné ambasádě – taková je realita. Ale nikdo nám nebránil, a já to několikrát říkal, že jsme jedinou politickou stranou, která je schopna obsadit, když ne 100 %, tak 99 % volebních okrsků. Toho schopni jsme, protože naše široká členská základna a základna sympatizantů umí zjistit, jaký byl náš výsledek a výsledek hlavních konkurenčních stran, které získaly alespoň 5% hlasů.

Takový úkol jsme si už jednou uložili a to v době, kdy jsme dosáhli nejlepšího volebního výsledku. Ale jde mi o něco jiného. Samotné zpochybňování čehokoli je módní a velmi nebezpečné. A pokud jde o nás, my sami často zpochybňujeme vlastní politiku. Někteří to dělají soustavně od sjezdu v květnu 2016. Rozdíl oproti období po  libereckém sjezdu a postojích dnešních je evidentní, což se, podle mého názoru, projevilo v postupu KSČM ke krajským a parlamentním volbám v r. 2012-13 a volbám v roce 2016-17.

Pročetl jsem si naše hodnocení diskuse na jednotlivých plénech ÚV po r. 2012 a po r. 2016, tedy po zmíněných sjezdech. Výsledek pražského sjezdu byl zpochybněn už na 2. zasedání ÚV. Na 3. zasedání jsme zpochybnili organizační strukturu strany. Jako kdyby sjezd nějak nerozhodl. Dokonce zmíněný 9. sjezd o struktuře hlasoval, ani to neponechal na VV, natož na volených funkcionářích. Přesto to vše bylo zpochybněno. Na 4. plénu jsme opět byli v diskusi svědky toho, jaká je neochota plnit usnesení a dokonce zazněla první kritika na nejednotný postup a zpochybňování výsledků. My sami jsme na tomto plénu věděli, že nejednotný postup strany tady i ve společnosti existuje a že ho celá společnost velmi výrazně negativně vnímá. To, že někteří funkcionáři nebyli spokojeni s výsledky sjezdu a že neustále zpochybňovali jeho závěry, bylo známé. Projevilo se to také na 5. plénu, kdy jsme hodnotili výsledek krajských voleb, kdy propad našich hlasů byl obrovský. Dostali jsme se pod polovinu našich předchozích mandátů. Ale vina se dávala tomu, že neexistují celostátní témata. Ano, i krajské volby ovlivňují celostátní témata a jednotné vystupování strany. To nikdo nezpochybňuje.  Ale abychom si zametli před vlastním prahem a řekli si, co jsme kde udělali pro to, aby našich tehdy 182 krajských zastupitelů, bylo co nejlépe a nejúčinněji prezentováno? Co se udělalo pro to, aby byli zvoleni do funkcí? To jsme si neudělali. Připomínám, že když jsme mluvili o tom, jaké změny potřebujeme udělat, tak jsme většinou udělali »nějaké malé korektury«, ale ty nové velké potřebné kroky jsme neudělali. Proto mohu ocenit např. krok, který nyní dělá Ústecký kraj se zřízením vlastní dopravní společnosti.

Ale ptám se, proč jsme to všude neudělali ve volebním obdobní 2012-2016? Při tom jsme se mohli mnohým pochlubit. Například tím, co udělali v Jihočeském kraji, kde změnou v oblasti školství oddělili samotné vzdělávání od ekonomického řízení jednotlivých subjektů, které ve školství působil, což ušetřilo nemálo prostředků.

Ale takových kroků bylo, podle mého soudu, málo. Dál jsme se po krajských volbách na 6. a 7. plénu utápěli ve vlastní sebekritice, ale neřešili jsme ty problémy, které před nás předkládala společnost. To považuji za zásadní chybu. Za něco, co ukazuje na to, že onen chaos, o kterém jsem mluvil, který vyplývá z toho, že neexistuje emancipovaná evropská politika, že neexistuje politika ČR, tedy ani KSČM jako též významného navrhovatele české politiky vůči Evropě, vůči světu. V tomto ohledu jsme nebyli schopni formulovat politiku, jak ji usnesl sjezd, a tedy ani prezentovat.

U zmíněné prezentace se krátce zastavím. Dál nemáme jednotnou prezentaci našeho postupu. Musím říct, že mě to velmi mrzí, ale je to tak. Mohl bych si vzít hodnocení např. posledního měsíce v Haló novinách a v jiných tiskovinách, které lidi běžně čtou. Ať už je to Právo, Dnes-Mladá fronta, Lidové noviny nebo servery jako Parlamentní listy, info.cz apod. Jde často o významná témata, která ovlivňují myšlení lidí. My jsme si např. nevšimli toho, nakolik jsem se vymezil proti prodeji vepřínu v Letech. V Parlamentních listech to spojili s mým jménem, žel i se jménem T. Okamury. Dokonce jsem byl prostřednictvím Blesku vyzván, že bych měl do Let přijet. Tak jsem vzkázal, také prostřednictvím Blesku, že tam jezdím možná častěji než jiní. Je to můj volební obvod. Denně dostávám dopisy o tom, co a jak jsem řekl správně a že můj vyslovený názor ovlivňuje myšlen voličů. Jde jistě jen o jeden příklad, ale mohl jsem použít jiný.

Připomínám jen ještě to, jakým způsobem se reagovalo na vystoupení Jiřího Dolejše a Katky Konečné k euru. A jakým způsobem to ovlivňuje naše rozhodování a to, jestli se vyjadřujeme k zásadním tématům, která máme. Nakonec Kateřina Konečná musela manipulaci s jejím vyjádřením upravit na vlastních stránkách. Uvádím tyto příklady proto, abychom pochopili, že se nám nepodařilo zajistit jednotný tón výstupů navenek.

Znovu opakuji, že buď budeme schopni a ochotni respektovat usnesení sjezdu a vystupovat ve směru tohoto usnesení nebo ho budeme zpochybňovat, protože se nám nelíbí. Ale KSČM je politická strana, kterou řídí kolektivní orgány a neřídí se jako akciová společnost. Řídí se usnesením. A usnesení je závazné po přijetí i pro ty, kteří pro něj nehlasovali. A to je smysl toho, co říkám. My si musíme uvědomit, pokud chceme působit jako jednotná politická strana, že pokud dospějeme k nějakému usnesení, že je ho potřeba naplňovat. Před tím usnesením diskutujeme o tom, jestli tato priorita je správně vybrána, jestli jsme zvolili pro prezentaci toho konkrétního tématu člověka, který to umí prezentovat. A jestli jsme schopni prezentaci udělat tak, aby byla ve prospěch politiky naší strany. Ne vždycky se nám to podařilo.

A v politické situaci, ve které se nyní pohybujeme, je jednotný výraz strany velmi důležitý. Protože je pravda, že ani ne rok po sjezdu jsme tu měli »akční skupiny«, na které jsme upozorňovali i na zasedání ÚV, jež prosazovaly další změny, nové změny, nové kádrování Ano, ale proč některé věci neprezentujeme na členské schůzi, na konferenci a prezentujeme je za zády někoho jiného? Ocitli jsme se v situaci, která je pro KSČM velmi nepříznivá. A z tohoto nepříznivého výsledku musíme vyvodit závěry. A to jednak – nakolik jsme schopni výsledek voleb zužitkovat v politickém vyjednávání – to ještě neskončilo. Nejde jen o to, jestli Zdeněk Ondráček nebyl zvolen za předsedu kontrolní komise GIPS – to se ukáže v úterý, jestli se nám to podaří ve druhém kole v úterý, jsem přesvědčen, že ano. Je to dáno tím, že na rozdíl od KSČM, kterou řídí stranické orgány, hnutí ANO řídí Andrej Babiš direktivně. Doufám, že pořádek ve svém hnutí při druhém kole volby zavede.

Samozřejmě nám vyčítají, že jsme při vyjednávání dosáhli víc, než nám podle poměrného zastoupení náleží. Ale copak v jiných výsledcích voleb, nezískali ti, kteří měli nejmenší počet mandátů, mnohem více než KSČM? Určitě ano. Podívejte se na KDU-ČSL a na to, jakým způsobem při realizaci politiky potom skončili. A nebudu hovořit o propadu soc. dem., o tom, že jsme měli víc, a proto víc chceme. Jde mi o to, abychom byli schopni zcela jednoznačným způsobem formulovat to, jak bude KSČM postupovat v dalších krocích, které nás čekají. Teď už bude na těch, kteří realizují politiku, úkol dokončit jednání. Před námi je sjezd a základní úkol roku 2018, na který se musíme připravit – volby komunální a senátní. Já bych prosil všechny členy ústředního výboru, žádám předsedy okresních výborů, krajských výborů strany o to, abychom se na tento úkol soustředili. Není potřeba mi vysvětlovat, jak vypadá členská základna. Zúčastnil jsem se členských schůzí v okrese České Budějovice, mám zápisy z jiných členských schůzí, očekávám okresní konference, ale naším cílem musí být to, abychom byli schopni podat co nejvíce kandidátních listin, více než v roce 2014, a v senátních obvodech najít takového kandidáta, který bude schopen oslovit co největší počet voličů tak, abychom změnili situaci v Senátu. Nezapomeňte, že tam máme jen jednoho zástupce a nemůžeme si dovolit takové excesy, které tu byly v minulosti. Že jsme promarnili i potenciál, který jsme v jednotlivých obvodech měli.

Co to znamená? U komunálních voleb tam, kde nejsou základní organizace, žádám předsedy OV, aby nahradili politicko-organizační práci ZO a pokusili se v těch obcích či městech sestavit kandidátní listiny alespoň tam, kde výsledek v parlamentních volbách ukazuje na to, že by tam KSČM mohla uspět. To, že tam nepůsobí ZO, ještě neznamená, že tam nenajdeme alespoň jednoho člena strany, který by sestavil kandidátní listinu třeba kombinovanou s nezávislými. U Senátu prosím, abychom za prvé jednali fér. Sídlo senátního obvodu není kryto většinou s okresy. Abychom tedy vyjednávali i se sousedními okresy, které zasahují do senátního obvodu. Vždycky na to doplatíme. Žádám předsedy OV, aby došlo k jednotnému postupu při stanovení kandidátů do Senátu. Zároveň zúčastněné, tzn. předsedu KV, předsedy OV žádám o to, aby při výběru kandidáta mysleli zejména na to, nakolik ten kandidát osloví nejen členskou, ale i sympatizující základnu. Tzn. nakolik je široce přijatelný. Pokud se soustředíme pouze na ty, které jsme z členské základny vždycky vygenerovali, tak se nám může stát, že ztratíme naši pozici ve druhé komoře parlamentu. Zatím není na zrušení a je úkolem politické strany, aby ve volbách, kde můžeme uspět, prezentovala politiku strany i po volbách, abychom tam kandidáty dali. To jsou dva úkoly, které vyplývají z toho, co bude předmětem materiálu k přípravě komunálních a senátních voleb. Zopakuji jednoznačně – větší počet kandidátek než v roce 2014 a výběr kandidátů, který bude proveden takovým způsobem, že bude souhlasný pro příslušné okresy a bude to kandidát, který osloví co největší počet voličů.

Na závěr mi dovolte říct – svého času se mnozí vysmívali návrhu, aby každá organizace za rok přijala alespoň jednoho člena. Dnes budeme schvalovat nové členy komise mládeže. Domluvili jsme se ve vedení strany na tom, že svoláme schůzku s komisí mládeže s tím, že členům uložíme, aby každý člen přivedl jednoho nového člena strany. Mluvil jsem ráno s Gustou Janáčkem z okresu Prachatice, máme tam 81. letého předsedu ZO, který přijímá 3 členy strany. Víte, připadá mi to někdy jako rezignace na základní úkol. Já ten úkol neukládám. Já vás žádám, abychom se na přijímání nových členů v souvislosti s tvorbou kandidátních listin znovu zamysleli a hledali v našich spřátelených organizacích – fotbalisty počínaje, přes hasiče a nevím kým konče – lidi na kandidátní listiny, kteří mohou v dalším volebním období vstoupit do strany. Myslím si, že to je vhodná příležitost a není to nic, co by bylo nesplnitelné. Protože rezignace na členskou základnu by bylo to nejhorší, co nás může potkat.

Dovolím si na závěr vystoupení říct – jsme připraveni na kritické hodnocení voleb, jsme připraveni na to, že na sjezdu rozhodneme o tom, kdo a jak povede naši stranu, v jaké organizační struktuře, kdo a jak začne připravovat programové dokumenty, které by měl schválit XI. sjezd. Jestli předtím ještě uděláme programovou konferenci, to bude věc těch, kteří budou na sjezdu v dubnu zvoleni. Jen připomínám, že když jsme se tu bavili o programu pro parlamentní volby a zabýval jsem se tu jednotlivými plény, jasně jsme zjistili, že program tak, jak měl být schválen, schválen nebyl, nebyl hotov. VV musel odmítnout dokumenty, pak je dělali vedoucí kandidáti, stínová vláda a program jsme schvalovali v červnu. Můžeme to brát jako jednu z chyb. Ale na druhou stranu to musíme brát jako poučení o tom, že pro nás je podstatné, aby za programem stáli nejen ti, kteří za něj kandidují, ale aby za ním stála celá strana, abychom měli aktiv co nejširší. V komunálních volbách to bude zvlášť důležité, protože bychom potřebovali tak 60 tisíc, ale když získáme mezi 20 a 25 tisíci kandidátů, tak jsme snad schopni z toho 3 000 mandátů v jednotlivých obcích získat a podotýkám, že to je velmi málo pro další činnost strany. Ale byl by to dobrý základ, který nám umožní tuto poměrně hlubokou krizi nejen přestát, ale odrazit se k tomu, abychom byli schopni získat mnohem větší autoritu v naší společnosti.