KSČM

Před 14 dny jsme nebyli konfrontováni s krachem jednání hnutí ANO a sociální demokracie o menšinové vládě. To je skutečnost, pokud se soc.dem. nerozhodne jinak, o čemž vážně pochybuji. Co je na té situaci nového? Proti hnutí ANO a A. Babišovi začíná pracovat čas. A také jeho přílišný pragmatismus, opatrnost a strach. Strach z reakce veřejnosti. My jsme s tím byli konfrontováni už ve chvíli, kdy hnutí ANO v únoru ze dne na den změnilo názor na zvolení Zdeňka Ondráčka do čela GIPS. Nechápal jsem tento obrat a myslím si, že nebyl šťastný, protože zpochybnil začátek vyjednávání o ustavení orgánů sněmovny. Mám před sebou úplně první dokument, který se měl týkat ustavení orgánů sněmovny. A tam komise GIPS a její předsednictví bylo projednáno už v neděli po volbách.

Za prvé. To, že A. Babiš nebyl schopen ustát svůj názor, se obrátilo nikoliv proti nám, i když nás to poškodilo, ale proti němu. Také samotná demonstrace, která byla tzv. proti zvolení Zdeňka Ondráčka, dostala brzy jiný charakter. Hlavními se staly plakáty a hesla proti A. Babišovi a proti prezidentu republiky, což byl skutečný hlavní cíl.

Druhé selhání je selhání mezinárodní. A je to selhání, které jsme nečekali. Při návštěvě Rady EU v Bruselu se A. Babiš připojil k 13 zemím EU, které vypověděly část ruských diplomatů. Za to ho pochválila TOP09 a ODS. Známý slogan, že se máš zamýšlet nad tím, co děláš, když tě chválí nepřátelé, je tady asi velmi patřičný.

Co se v této souvislosti stalo? Stalo se to, že na rozdíl od KSČM, která se jasně vyjádřila k tomu, že rozhodnutí může být provedeno až po důkazech, A. Babiš rozhodl bez důkazů. A doba nám dává za pravdu. Nebudu hodnotit opačný postoj Slovenska nebo Rakouska jako nejbližších sousedů. Dokonce velmi opatrný postoj SRN, ale mohu připomenout, že ve středu tento týden jasně vyjádřili zástupci ministerstva zahraničí v Německu, že důkazy, které předkládá Velká Británie, jsou čím dál pochybnější. A že kroky, které dělá EU, nedělá na základě důkazů. To je věc, která zpochybňuje to, jakým způsobem se A. Babiš chová. Znamená to pro nás poměrně nejednoduchý postup. Karty v ruce KSČM totiž nemá, ty má prezident republiky, který zatím pouze pověřil vyjednáváním současného předsedu vlády v demisi A. Babiše o případném sestavení nové vlády. Ale, připomínám, jmenování předsedou vlády nedostal. A Miloš Zeman bude také pravděpodobně tím, kdo rozhodne, jakým způsobem se bude vyvíjet záležitost v nejbližší době.

Je zajímavé, že všichni po krachu pátečního jednání začali mluvit o předčasných volbách. Přitom téměř všichni vynechali – kromě našeho vyjádření – že ještě existuje třetí pokus. Tzn. pokus předsedy Sněmovny o sestavení vlády. A samozřejmě o tomto politologickém výkladu někteří mlčí. Důvodem jsou případné předčasné volby, snaha, aby rozčarování z A. Babiše a jeho postojů mezi lidmi zůstalo.

Pro nás to ale znamená, že proces vytváření vlády není nijak ukončen. Jde o to, abychom byli proto připraveni na pokus o nástup těch, kteří byli volbami odstaveni od moci – ODS, TOP09 nebo KDU-ČSL, ale i soc.dem. Abychom byli velmi opatrní v hodnocení toho, kam se může pohyb v ČR vydat a co bude k řešení. Ústava je pro mnohé na jedné straně štítem nebo spíše zbraní proti prezidentu republiky. Na druhé straně pro ty samé lidi je cárem papíru, protože se o ni opírat nechtějí. Nechtějí respektovat názor jiných, názor voličů.

A samozřejmě mladí lidé, kteří protestovali proti Miloši Zemanovi, si myslí, že oni mají pravdu a téměř tři miliony voličů, kteří v přímé volbě prezidenta republiky volili, je nezajímají. Respekt k názorům jiných je základ skutečné demokracie, ostatní je anarchie.

V této situaci je pravděpodobně jedinou radou pro postup jakékoli politické strany - a tím více pro KSČM - rozvaha, schopnost reálně uvažovat, schopnost jednotného postupu a správné analýzy situace. Je zřejmé, že KSČM musí znovu připomenout to, s čím před lidi přistupovala a kdo jí sebral voliče a jakým způsobem tyto voliče může získat zpátky, pokud by ani druhý či třetí pokus nebyl úspěšný a skutečně byly mimořádné volby. Nebo se hnutí ANO už připojilo na stranu těch, kteří mimořádné volby chtějí vyvolat 120 hlasy v PS?

To je samozřejmě věc, která je pro nás rozhodující. A. Babiš se bude snažit daleko razantněji udržet své voliče z podzimních voleb. A část jich opravdu dříve volila nás, část soc.dem.

Bez ohledu na to, že si M. Zeman a A. Babiš ještě vymění několik slovních půtek a bude tam určitá mediální břitkost, zůstane pro A. Babiše M. Zeman nejen jediným spoluhráčem, ale také jediným možným spojencem, pokud A. Babiš chce udržet své postavení. Správně komentoval Jiří Dolejš to, že spor o ministerstvo vnitra je spor o to, kdo bude zahlazovat stopy na MV – jestli soc.dem. nebo hnutí ANO. Přitom je evidentní, že soc.dem. tím, že nepřijala ministerstvo spravedlnosti si podkopala sama sobě možnost vyjednávání, zvláště když policejní prezident Tuhý řekl, že na něj nebyl vyvíjen po volbách žádný tlak, který by směřoval např. k nevyšetřování či nepostupu v kauze Čapí hnízdo. A proto také není žádný argument pro výměnu ministra vnitra. To je realita dnešních dnů.

Musíme si uvědomit, že nejde o to, jakým způsobem se dnes vypořádá soc.dem. se svým pokračováním sjezdu. Doufám, že alespoň teď ho ukončí, aby nevypadali jako šašci, protože pak už by těžko kdo věřil, že jsou schopni vést jednotnou politiku. Ale o to nejde, jde o to, jakým způsobem se zachováme my, jak se zachová KSČM, jak bude v tomto sporu o moc v ČR postupovat.

Je lhostejné, jestli se na to díváme z pohledu politologů, kteří patří k pravici nebo z pohledu analytiků, kteří patří k nám – ČR je na křižovatce, vede se o ni evidentní územní spor, kam bude patřit. Jsou tací, kteří říkají, že jsme přirozenou součástí západu a můžeme bez důkazů porušovat zákon – upozornil jsem dnes v Haló novinách, jakým způsobem postupoval ministr spravedlnosti Pelikán. On jako strážce zákonnosti porušil zákon o azylovém řízení a v rozporu s ním rozhodl předčasně o vydání Nikulina do USA. Když to vezmeme z pohledu práva, je to podle mého soudu jasný důkaz o tom, že porušil trestní zákon. Podstatné ale je, že je to ve spojení s cizí mocí, protože letadlo pro Nikulina stálo pět dní na ruzyňském letišti. Náklady na něj jistě nejsou malé. USA když nelitují tyto peníze, asi vědí, co dělají. Poté, co ztratily po spojeneckém náletu tureckých letadel a ruských letadel nad Sýrii kódy NATO.

Co to znamená? Naše neuvážené kroky by mohly vést k tomu, že moc převezme zpátky pravice, která se na to těší. A neuvážené kroky by mohly vést i k tomu, že se zapleteme do problémů, které KSČM nezpůsobila a ani není povinna je řešit. To je křižovatka, kterou je třeba brát v úvahu.

Připomínám, že ČR patří ke slovanskému světu. Jsme Slované, i když někteří to nechtějí slyšet. Zároveň dobře víme, že o naše území se vedl vždycky boj. A armády přecházely spíše přes Polsko, proto Polsko je už dávno obětováno ve prospěch USA. My jsme si vydobyli část své suverenity v boji proti základnám. Neměli bychom tento boj vzdávat, musíme zůstat u něj a na jeho základě dál stavět naši politiku.

Co tedy je rizikem? Je to spojení hnutí ANO, SPD a KSČM. Spojení ANO a KSČM Evropě nevadí, protože i Evropa musí jednat s KS Číny, jíž my jsme dobří přátelé. Náš pohyb má svým způsobem limity, které jsme nepředpokládali. Krok, který je možno udělat – jedna z těch osmi variant, které jsou v PS, je krok, který vyžaduje poměrně široké úvahy s mezinárodní podporou. Připomínám, že řešení pro pravici, které také připravuje – a s ní i soc. dem. – je jednoduché. Je jím odchod A. Babiše z vedení hnutí ANO, z funkce premiéra. Náhrada někým jiným. Pak adeptů na vládní spolupráci bude velké množství. Proto také útoky, které jdou a dále půjdou proti nám – protože i při špatném volebním výsledku jsme mohli vyjednat mnohé věci – budou ještě razantnější.

Pokud by bylo vyřešeno Čapí hnízdo tím, že A. Babiš odejde, víme, kdo nastupuje. Pokud státní zastupitelství však odloží trestní stíhání, najdou se stejní adepti, kteří řeknou, jste očištěn, bude to v pořádku. Ale nepředpokládám, že by tak rychle proběhlo soudní řízení a Babiš byl poslán před soud. Vedlo by to jen k průtahům v samotném řešení.

Může dojít ještě k dalším skutečnostem na politické scéně. Je proto třeba postupovat uváženě, ale nekompromisně. Jako příklad uvádím to, že KSČM. prosadila v Poslanecké sněmovně bod, který bude projednáván od 9.4.,bod, který se týká privatizačních zlodějin v 90. letech. Jednal jsem s ministryní financí. Máme dokumenty, můžeme postupovat jednotlivě, protože to nejde udělat najednou. Co to znamená? Že jsme nezapomněli na náš slib voličům a že je v něm třeba pokračovat. Je to šance a tu musí KSČM využít. Musíme dokázat, že víme, kdo rozkradl tuto republiku a kdo chce zametat pod koberec na ministerstvu vnitra či spravedlnosti a kdo si myslí, jestli pamatujete na výrok Josefa Luxe v minulosti, že garantem toho, že už nebudeme nikdy mít jiné vedení než proamerické, je náš vstup do NATO. To vše je před námi. A před námi je také to, abychom tyto věci správně posoudili.

Po volebním neúspěchu jsme se rozhodli svolat sjezd a na sjezdu máme dvě šance. Zachovat se jako politická strana s obrovskou odpovědností za více než 10 milionů obyvatel této země a pokusit se jim nabídnout řešení, které vede z marasmu, ve kterém jsme. Nemyslím jen z ekonomického marasmu, ten je trochu jinde, protože ekonomický růst existuje, nejsme v ekonomické krizi. Ale jsme pořád v situaci, a dovolte mi, abych to přiblížil, mezi státy EU, které mají sotva polovinu ukazatele bohatých států EU. Jestliže je tam statisticky vykazováno 55 – 65 tisíc dolarů na rok a osobu, tak my jsme někde podle sektoru u 20-30. Čili jsme v jejich polovičním příjmu na osobu. To, že je to důkaz dvourychlostní Evropy, nebudu připomínat. Jde jen o to, jestli tady bude dál probíhat proces, který bude rozdělovat společnost. Jestli ji rozdělíme na ty, kteří mají právo na příjmy z bohatství české země, a na ty, kteří musí trpělivě čekat, jestli na ně něco zbyde. Jestli naši občané mají právo na stejnou odměnu jako pracující stejného vlastníka továrny v Rakousku, v Německu, ve Francii či Velké Británii. A spor o mzdy v mladoboleslavské Škodovce je toho příkladem a mohl bych mluvit o dalších místech. Když tento boj vzdáme předčasně, tak pro lidi nic nevybojujeme. Když ten boj budeme vést způsobem, který nepovede k cíli, také zklameme občany ČR. Cesta je velmi úzká, má řadu úskalí, pastí, které jsou nastraženy. Ale jednotná, akceschopná komunistická strana je schopna touto cestou projít a projít ji vítězně. Máme tu šanci. Jen musíme mít na paměti, že politický boj v principu článku 5 Ústavy ČR svobodné soutěže politických stran se vede proti jiným politickým stranám. Neveďme teď boj uvnitř, pokusme se na sjezdu dohodnout věci, které jsou připraveny. To znamená, že přijmeme co nejrychleji reformu naší vlastní organizační struktury, vrátíme se k rovnosti členů, svoláme včas konferenci, která se tímto úkolem bude zabývat. Už jednu úspěšnou konferenci jsme uskutečnili - k organizační struktuře. Nyní ji musíme udělat rychleji, nejpozději příští rok. Až bude tato struktura připravena, na jejím základě na okresních, krajských konferencích a na sjezdu v roce 2020 přijměme aktualizovaný politický program naší strany. Nezahazujme nic z toho, co udrželo KSČM od roku 1990, resp. 1993 v ČR jako silnou politickou stranu a pokusme se touto »úzkou cestou«, kterou nám vymezili, protože měli větší sílu než my, projít tak, abychom získali větší autoritu ve společnosti. Je to naše možnost, je to naše šance. Máme na to schopnosti, máme na to i dostatek sil. Neunavujme se tím, jak máme starou členskou základnu. Mnohé politické strany mají mnohem méně členů do 60 let než my. Tak se toho nebojme. Jen je musíme dostatečně aktivizovat, abychom byli schopni s touto silou tuto cestu projít. Jsem přesvědčen, že tento cíl můžeme dobře připravit, aby dobře dopadl sjezd.

Pokud se budeme utápět ve vlastních sporech, nebudeme schopni najít skutečné nepřátele, které tu máme, tak nezvítězíme. Zvítězit můžeme jen naším společným postupem proti skutečnému nepříteli a tím je nadnárodní kapitál.