KSČM

Zřejmě v popisu práce mají někteří lidé zasévat obavu v rámci navýšení potravinové soběstačnosti. Vyniká „odborník“ v tomto oboru Tomáš Prouza. Zájem je u něj naprosto jasný. Jedná se o výraznou podporu zahraničních dodavatelů a řetězců. V našem okolí máme státy s daleko větší potravinovou soběstačností, která přesto neohrožuje rozmanitost nabídky na pultech obchodů. Můžeme se podívat do Německa, Francie či Rakouska a rozhodně se zde nenachází malá nabídka potravin. Navýšení potravinové soběstačnosti se týká především potravin, které je možné produkovat u nás. I když se patrně nebude jednat o stoprocentní samostatnost, rozhodně nám navýšení produkce pomůže u některých druhů snížit cenu pro konečného spotřebitele. Všichni jistě chápeme, že zvýšení produkce je běh na dlouhou trať. Muselo by dojít nejen k obnovení například u zeleniny zvýšení jejího pěstování, ale i zajištění skladových kapacit, znovuvybudování závlahových systémů a samozřejmě byla by nutná i podpora státu. Pěstitelé tak budou moci žádat třeba na výstavbu skladů dotace, které již ministerstvo vypsalo. V žádném případě si nemyslíme, že naši zemědělci dokážou na pulty obchodů dodávat vše. Některé druhy potravin se vzhledem k našemu podnebí u nás ani vyprodukovat nedají. Když si však uvědomíme atak koronavirové pandemie a omezení dovozů ze zahraničí, je zcela jasné, že domácí potraviny by naši občané jistě uvítali. Rozhodně se nejedná o omezení pestrosti sortimentu a poukazování na toto nebezpečí je velmi účelovým trikem ve prospěch zahraničních subjektů. Nemusíme se obávat, že regály v supermarketech budou poloprázdné a najdeme na nich jen české zboží. Zachování schopnosti produkce základních potravin je vcelku běžným krokem i ve státech Evropské unie. Každému z nás je jasné, že některé věci z oblasti potravin se u nás nevyrábí. V tom případě nevidíme důvod, proč by se nemohly dovážet ze zahraničí. Stejně je tomu i u jižního ovoce a v některých měsících i u dalších druhů zeleniny, které díky našemu podnebí nejsme schopni například na jaře vypěstovat. Připadá nám však zcela nesmyslné, aby lidé museli platit za dovozový květák téměř sto korun, za kilo rajčat až sto osmdesát korun. Ceny nám nejvíce narostly u zeleniny, kterou dovážíme z jižní Evropy. Pokud tomu tak bude po celý rok, lidé za chvíli na takové nákupy nebudou mít dostatek prostředků. Dalším problémem je, že chybí lidé na sklizeň zeleniny. Zůstává tak často na polích a je znehodnocena. Je nezbytně nutné, aby lidé, kteří zeleninu pěstují, měli maximální podporu ze strany státu a zvládli tak mimo rozšíření jejího vlastního pěstování adekvátně zaplatit i ty, kteří se na její sklizni podílejí. Předpoklad navýšení potravinové soběstačnosti je dlouhodobý projekt a v žádném případě neohrozí nabídku na našem trhu.