KSČM

Na výlohu děcko dýchá,
od maminky často slýchá.
Víš, že bych ti všechno dala,
kde bych na to jenom vzala.
Víš, že mě to strašně mrzí,
pojď už, prosím, utři slzy.

Často děti jenom mohou,
snít o hračkách za výlohou.
Smutné ráno vždy pak zruší,
nádherné sny v dětské duši.
Ráno dítě vstává s pláčem,
slzami je polštář zmáčen.

Ve výloze vláček houká,
dítě jenom smutně kouká.
Pak svým dětem vysvětlete,
jak se volič vždycky splete.
Od sametu že jsou vlády,
bída, nouze, držkopády.

Hlavně dětem vysvětlete,
jak zlodějům pšenka kvete.
Zkuste jim říct, bez vytáček,
že pak nejde koupit hraček.
Že jste pouhý pracující,
po výplatě o krajíci.

Že jsou tady lidé, kteří,
pravicovým vládám věří.
Pak ve škole dětem běda,
v týdnu pět dní bez oběda.
A po starším sourozenci,
k oblékání odsouzenci.

Že by se to dalo změnit,
a né pořád vztekem pěnit.
A že ve dnech, kdy se volí,
strašně lidem nohy bolí.
Takže je nám, děti, líto,
vyrostete, přebolí to.

Vážně dětem uškodí,
ti, co k volbám nechodí.
Pojď k volbám a na děti,
dnes především mysleti.
Neříkej, že nemáš čas,
rozhoduje i tvůj hlas.