KSČM

Byla kdys země, kde bylo vše, jak má být. Třeba s pohádkami. Večer je vyprávěly maminky, aby se dětem dobře usínalo. Ta země dokonce měla svého básníka, který napsal: »Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku.«

U postýlek často sedali babičky a někdy i chlapi. Namáhali svou paměť: Jakže to bylo s panem králem, princeznou, světýlkem v lese, ježibabou, čertem, lupiči, vodníky a hloupým Honzou? Často to všechno pletli dohromady, ale děti si to uměly přebrat.

Málokdo tu dobu pamatuje. Vše se změnilo a pohádkami jsou krmeni dospělí. Třeba tou o Zabijákovi, hloupém Honzovi, Andrejovi z podhradí a Zemanovi, který dožívá na Hradisku.

Honza možná přitroublost předstírá, aby se přiblížil k lidu. Ať tak či onak, jednoho večera začne lidu vykládat příběh tak hrozný, že Andrej z leknutí málem ztratil obě řeči. Na děti, otrlé krutostí starých příběhů, by si Jeník nepřišel.

V nové pohádce je zlý panovník z východní země. Ten poslal za hranice dva slouhy, aby škodili, jak nejlépe budou umět. Nebyli to žádní lumeni a vše se jim dařilo jen polovičatě, pokud vůbec. Přesto od Zabijáka dostali po návratu medaili. Zasloužili si ji, ne každému se podaří rozmazávat smrtelný jed a neotrávit se. Čuk a Geg, nebo jak se jim přezdívalo, milovali jedy, střelný prach a turistiku. Honza tedy líčení napáchaných hrůz odlehčoval vsuvkami o tom, kde ti dva šizuňkové byli, kde si selfíčko udělali, kvéry prubli a doporučující listiny zmateně ukazovali.

Jde z toho hrůza, takže je dobře, že se jako deus ex machina v pohádce objeví nejvyšší z tajných drábů. Vyjeví, že spolu s nižšími dráby vlast svou zachránil a v lipovou ratolest lipovou, dlouho mu odpíranou, doufá. Víc říct nemůže. Takže tajemství, rychle do postýlky a spát. Pst.

V zemi, v níž se naše pohádka odehrává, je pochybování přísně zakázáno. Zejména takové, které by mohlo vypadat jako nepodpora nejnovějšího, největšího a tudíž nejcennějšího bratra. Když se pohádka dostala na Hradisko, Zeman učinil, co může jen on sám. S hlavou vlevo nakloněnou zapochyboval: Co když je všechno jinak, co když sledujete další stopu?

V zemi, kde se i to nejtajnější vykecá, se Zemanova slova rychle roznesla. Sebevědomá cháska, ta, která pána z Hradiska upřímně, ale opravdu upřímně nenávidí, svéprávně v krčmách a kavárnách ztopořila. Slouhové vzali pera a brky do ruky a ti vzdělanější jimi žádost o potrestání velezrádce z Hradiska bystře sesumírovali. Někteří možná s myšlenkou na vykrvení, vykostění, utopení nebo upálení. Útlocitnější by se spokojili s kulkou nebo provazem. Hlavně neposlat na Vysočinu, z ní se umí vrátit.

Pohádka bude pokračovat o dalším příhodném podvečeru.