KSČM

Rozhovor Haló novin se senátorem Jaroslavem Doubravou

Jaká je nyní atmosféra v Senátu? Myslím pracovní, politická, ale i lidská?

Netušil jsem, že již tři roky po vydání mé knihy Studená válka 2.0 budu v údivu sledovat další politickou eskalaci v euroatlantickém prostoru. Údiv je o to větší, že nemalá část senátorů zešílela, v čele s šéfem Senátu Vystrčilem. Fischerova (Pavel Fischer je předsedou senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost – pozn. aut.), a nejen jeho protiruská a protičínská hysterie dosáhla bezesporu psychiatrické úrovně. Stále více lidí se mě ptá, co to znamená? Vždyť jde doslova o hysterii. Slušnou odpověď hledat je opravdu těžké.

Lidé, kteří nejsou zcela vnořeni do podrobného sledování politiky, o výstupech Senátu vědí jen tolik, co dělají jeho špičky - to jest právě již zmíněný předseda Miloš Vystrčil, místopředseda Jiří Růžička, případně také již zmíněný Pavel Fischer. Ale co dělají ostatní senátoři? Vyskytují se také kritici kroků, jež činí představitelé horní komory parlamentu? Ozývají se oponentní nebo disentní hlasy? Senát přece není názorově jednolitý, vy jste toho příkladem.

Samozřejmě, že tam jsou kritici. Dezinformační Česká televize, ale i další a tzv. oficiální média, poskytují většinou hlas, obávám se, že psychiatricky postiženým pravicovým senátorům. Za to jsou asi, kdo ví kým, placeni. Jinak to moc nekomentujeme, vlastně ani tu možnost nemáme, protože většinový pravicový blok představují prostě blouznivce, něco jako jsou džihádistická horečka pravověrnosti či protestantské úchylky v USA, kde různá shromáždění bojují za určitý typ pravověrnosti.

Prostě, někteří kolegové za mnou i přijdou vyjádřit souhlas, a to i v případě, že jsem jediný hlasoval proti navrženému nesmyslnému usnesení. Sami si ale netroufnou proti hlasovat. V nejlepším případě se hlasování zdrží, popřípadě se hlasování nezúčastní.

A důvod?

Měli by problémy v klubech.

Politické výroky předsedy Vystrčila dělají vizitku - aspoň se to tak jeví z televize či rozhlasu - všem senátorům a nejednoho občana vedou k myšlence, že Senát je nadbytečný. Setkáváte se také s takovými úvahami?

Sám jako senátor říkám již léta, že nejrozumnější by bylo rozdat senátorům lízátka a Senát zrušit jako nadbytečný. Nejen pro jeho hloupé výstupy v poslední době. Říkám to i proto, že Sněmovna má právo veškeré závěry Senátu (nejde-li o ústavní zákony, ale těch je minimum) přehlasovat a prosadit si tak svůj názor, svůj pohled na návrh zákona.

Běloruskou opoziční političku Svjatlanu Cichanouskou Senát přijal skoro jako prezidentku. Všimla jsem si také, že mnozí senátoři nosí na znamení svého politického názoru placky a odznáčky na klopě - to se děje často? Mohl někdo vůbec namítnout, že se přijetí paní Cichanouské nemůže rovnat přijetí hlavy státu a jde o zasahování do vnitřních záležitostí cizího státu?

Jak jsem již uvedl výše, jde již o hysterickou horečku pravověrnosti. Něco podobného bylo i mezi nacistickými radikály z 30. let 20. století, kteří se předháněli v touze po protižidovských aktivitách. Tehdy je krotil i sám Hitler, protože tehdy podle jeho názoru stačila jenom »opatření« proti židům podle ministerstva spravedlnosti. Viz strana 120 knihy Adolf Hitler a jeho cesta k moci, autor Rainer Zitelmann, Naše vojsko, 2017. Psychiatři na to mají jistě diagnózu.

Já jsem proti takové nesmyslné pompéznosti. Proto jsem také po jejím příchodu do jednacího sálu odešel. Kolegové ji přijímali s poctami, které příslušejí hlavě státu, ale ať se nám to líbí nebo nelíbí, tou ona není. Prezidentem Běloruska je řádně zvolený Lukašenko. Tak to prostě je. V této souvislosti mi opravdu moc vadí, že ji přijal i prezident Zeman. Přiznám se, že jsem v tu chvíli přemýšlel, jestli můj hlas a činnost ve prospěch jeho zvolení byly správné. Netuším a nepochopím, co ho k tomu vedlo.

Pokud jde o ty placky. Také jsem ji dostal, ale nepoužil. Byla by to urážka mého přesvědčení. Byla to druhá placka, která se v Senátu objevila. V menším počtu byla první po úmrtí Jardy Kubery, s jeho podobiznou.

Jak jste se postavil k »Analýze jednání a činů Miloše Zemana v úřadu prezidenta republiky z 2. 6. 2021«, kterou připravili někteří senátoři tvrdící, že prezident údajně nemá fyzické a mentální schopnosti vykonávat vrcholnou politickou funkci?

Není problém napsat takový nesmysl. Kdyby někdo měl čas analyzovat žvásty předsedy výboru pro obranu a zahraniční věci Fischera, po pár měsících pitvání všeho, co řekl a udělal, by bylo dobrozdání, že je třeba ho zavést k Chocholouškovi nebo ho obvinit z řady trestných činů kvůli hanobení toho či onoho atp. Zpracovali asi padesátistránkový pamflet údajných prohřešků Miloše Zemana. Kdyby to bylo povídání do kabaretu, dalo by se to pochopit, něčemu se třeba i zasmát. Mám pocit, že to vše je snaha o mstu Pavla Fischera, že nedostal důvěru lidí a nesedí v sídle českých králů místo Zemana, a pomsta Miroslavy Němcové, že jí kdysi Zeman odmítl, velmi správně, svěřit sestavení vlády. Asi si uvědomil její schopnosti, ale i rohlíkovou aféru, kterou prý bojovala proti předlistopadovému režimu.

Jak hodnotíte vystoupení premiéra Babiše a vicepremiéra Hamáčka v prefabrikované kauze Vrbětice, kteří během krátké doby podupali česko-ruské, resp. rusko-české vztahy budované po desetiletí?

Je vidět, že jsou zahnáni do kouta. Tady již vládnou politicko–fízlovské mafie navázané na nejmenované nečeské špionážně–perverzní služby. Mám za to, že dostali pokyn od svých řídících, aby tu šaškárnu velmi rychle spustili, aby se přikryla jiná lumpárna amerických agentů, připravujících zavraždění prezidenta Lukašenka a jeho rodiny, přesně v duchu amerických demokratických postupů vyvoláním jiného skandálu. Co mě k této myšlence vede? Sedm let se kolem Vrbětic nic nedělo! Najednou abnormálně rychle svolaná tiskovka ve večerních hodinách a v sobotu, abychom se dozvěděli to, co se nám oba snažili nabulíkovat. Nemyslím si, že to nemohlo počkat do rána, kdyby to nebyl jiný záměr.

Věříte jediné teorii Vrbětic, jak unisono tvrdí BIS, pravicoví a vládní politici za součinnosti některých aktivních novinářů v mainstreamu?

Ani omylem. Té blbosti přece nemůže věřit ani dítě v páté třídě a normálně uvažujícího člověka musí až urážet. Chtěl jsem v Senátu vidět důkazy. Tvrzení, že to projednal výbor a důkazy má, mně nestačí. V protiruské hysterii takovému prohlášení prostě nevěřím. Víte, opravdu si máme myslet, že všechna šetření po výbuchu byla nepravdivá, špatná, že máme tak špatné vyšetřovatele, že tehdy žádnou »ruskou« stopu nenašli? Opravdu máme věřit tomu, že ruští agenti se tu měsíc producírují, pak zapálí na střeše skladu oheň (ta fota jsou), vyhodí ho do povětří, čekají další téměř dva měsíce a jdou svou taškařici zopakovat na druhý, již pečlivě střežený sklad? Navíc si skutečně máme myslet, že ruské zpravodajské služby jsou na své agenty tak chudí, že mají jen dva schopné, spíše neschopné, ke směšnému nasazení na likvidaci jednoho vlastizrádce v Anglii a pak u nás, a to prý ještě měli nějaké úkoly v Bulharsku, či kde? Máme snad i věřit tomu, že si odnesli ty tisíce samopalů, které ve skladech prý chyběly? Nemyslím si, že se vypařily při výbuchu.

Při projednávání té hloupé rezoluce v Senátu jsem žádal, aby mi předložili jediný důkaz, že to je tak, jak jistý Koudelka tvrdí. Nedostal jsem ho! Asi žádný neexistuje, a proto jsem hlasoval proti přijetí. Protože kolega Fischer tvrdí, že důkazy viděl, vede mě to k názoru, že jsme všichni rovnoprávní, ale někteří jsou rovnoprávnější. Jednodušší vysvětlení je, že ani on a výbor nic takového neviděli a, mírně řečeno, neřekli pravdu.

Pokud byste měl v kostce říci, o co šlo v případu Vrbětice, co mi povíte?

Shrnu-li to, pak musím říci, že Vrbětice jsou přímým produktem studené války 2.0. Je to příklad typické propagandistické hysterie, politické závislosti a vypočítavosti. Také ukazuje, jak jsou lidé bezmocní, protože ve stínu zpravodajských služeb je nemožné zjistit pravdu.

Mimořádně dobře vystihuje vrbětickou kauzu Jan Keller, sociolog a bývalý europoslanec. V komentáři začátkem září 2020 reagoval na to, že další velkou zakázkou pro Ruskou federaci by mohla být výstavba nového bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Jan Keller napsal, že bude kvůli tomu použit opět novičok: Je to logické, neboť Rusové nechtějí o zakázku přijít, tak někoho pocákají novičokem, psal Keller s úsměvem. Jenže tzv. západní tajné služby tentokrát Kellera překvapily. Nevytáhly na Rusko novičok, ale výbuch dvojího skladiště v moravských lesích. Jde o zajímavý komentář na téma, co mezi lidi vypouštějí politici a tajné služby.

Kauza Vrbětice ukazuje, jak hluboce je Česká republika vklíněna do Studené války 2.0. Nejen proto, že mezi určitou sortou politiků a mediálních pracovníků propukla hysterie, že si někdo dovolí pochybovat, zda skutečně mohou za výbuch ve Vrběticích Rusové, přestože nebyly předloženy jasné důkazy. Na to by skočilo jen stádo hlupáků a tím, věřím, nejsme, přestože se ho z nás usilovně snaží udělat.

Jste znám jako přítel Slovanů, tedy i Ruska, a vlastenec, člověk, který ctí historickou pravdu, má úctu k osvoboditelům, obětem válek apod. Je vůbec možné na oficiální půdě Senátu říci názor, že například je chybou tak dramaticky hrotit a bortit naše bilaterální vztahy s Ruskem?

Především musím říci, že nejsem přítelem Slovanů, já jím jsem! Říci tam můžete cokoliv, i to, že tohle mohou dělat jenom psychopati, ale je to úplně jedno. Senát se kvůli nim stal organizací patřící na skládku hnoje, jak by řekl můj otec zemědělec.

Častokrát jste jako politik jezdil do Ruska, vždy při výročích vítězství či významných bitev, v nichž byla poražena německá nacistická vojska. Jel jste i tento rok, tedy v době pandemie?

Nemohu říci, že jsem tam jezdil jen při výročích. Několikrát jsem byl na ekonomickém fóru na Krymu. Byl jsem tam i krátce po referendu o připojení se k Ruské federaci - to by bylo na samostatné povídání, mám tam řadu přátel, stejně jako v Moskvě a dalších místech. Tento rok jsme s několika přáteli navštívili Stalingrad. Bylo to Devátého května, v den velkého Vítězství sovětského lidu. Z tribuny jsem mohl sledovat vojenskou přehlídku, pak jsme šli »z ruky do ruky«. To přátelství k nám, jakmile poznali, odkud jsme, je neuvěřitelné. Prostě jste naši bratři a vždy budete. Přiznám se, že nejedenkrát jsem se strašně styděl. Také proto jsem se prostřednictvím jejich televize ruskému národu omluvil za nehoráznost, které se naše vláda dopustila vůči diplomatickému sboru RF v České republice. Ujistil jsem je, že názor vlády nesdílí většina občanů naší republiky. Splnil jsem tak i jejich přání na omluvu.

Týden jsme pak strávili v Moskvě. Přátelé po památkách, já po přátelích.

Proč o vašem působení v Senátu nevíme více? Máte možnost svůj názor formulovat například v senátním zpravodaji? Zajímají se o vás novináři z mediálního mainstreamu?

Nyní v posledním čísle senátního zpravodaje jsem měl možnost se vyjádřit jako oponent k výstavbě jaderného bloku v Dukovanech, měl jsem i možnost prezentovat svůj volební obvod, mám možnost i kratičké informace o své činnosti v obvodě, to ano. Přispívám do nezávislých médií Parlamentních listů a Prvních zpráv. Vždy s velmi kladnými ohlasy. Do jiných médií se, asi pro své názory, dostat nemohu, není zájem, není možnost.

Co vás nejvíce v těchto dnech trápí?

Absolutní beznaděj z toho, že normou v české politice je dneska debilita. Exemplárně to je vidět na kauze Vrbětice. Jakákoliv prohlášení politiků a vládních mluvčích jsou nepodstatná, pokud nejsou podepřena jasnými důkazy. Proto informace BIS v případě Vrbětic jsou pro mne prapodivné. I na obecné úrovni nemohu mít potřebnou důvěru k BIS, protože obecně - tajná služba (jakákoliv) není plně důvěryhodný zdroj a ten náš obzvlášť. Tajná služba představuje nástroj bez důvěry již z principu. Tajné služby, především poplatné obecné politické situaci (dlouhodobému trendu), v našem případě, žel, jednají ve prospěch těch, kteří chtějí, aby ČR byla co nejvíce svázána s EU a NATO, resp. s USA a NATO, bez ohledu na přání občanů republiky.

Teprve na druhém místě jsou zájmy české vlády, protože oficiální vláda nepředstavuje vážného partnera. Vláda se mění ve čtyřletém cyklu, vzniká na chaotických momentálních koalicích po chaotickém rozhodování občanů, s velkým prvkem nahodilosti, čemuž se mylně říká demokratické volby.

Tato posloupnost vlivu je u nás naznačena skrze to, že šéf BIS, plukovník Koudelka, obdržel od CIA vysoké americké vyznamenání. Lze to vykládat jako ocenění superloajálního spojence, s nímž jsou tajné služby USA velmi spokojeny.

V tom smyslu uvádí 18. 5. 2021 Ivo Šebestík v internetovém časopisu casopisargument.cz: »…česká zahraniční i domácí politika vykazují znaky mimořádně silné závislosti zejména na Spojených státech. České politické reprezentace, včetně významné části parlamentní opozice, tradičně projevují velkou ochotu konat mnohem více ve prospěch nadnárodních korporací Západu než v zájmu vlastního státu a národa…« To mluví samo za sebe.