KSČM

DIALOG     číslo 268,listopad 2010    ročník 21                       (24.11.2010)

Dopisy čtenářů…

Senátorka Bayerová a poslanec Dolejš poškozují dobré jméno komunistů

Dne 24. září 2010 – přesně tři týdny před volbami – byl zveřejněn v HaNo článek poslance Jiřího Dolejše a senátorky Marty Bayerové s názvem „Pokus o ideologické hodnocení dějin zákonem“. Článek se týká návrhu zákona o uznání protikomunistického odboje, který podpořila horní parlamentní komora. Předloha tohoto zákona se podle Dolejše pokouší „nadekretovat ideologické hodnocení dějin do zákona a současně míchá problém občanského odporu s ozbrojenými akcemi typu bratří Mašínů.“

Již z této krátké kritiky návrhu tohoto zákona je zřejmé, že Dolejšovi nejde o samotný zákon, ale o jeho formulaci. Dokonce vraždy bratří Mašínů nazývá ozbrojenými akcemi, nikoli vraždami! Vypořádat se s minulostí je podle Dolejše „potřebný a trvalý úkol“, neměl by však sloužit jako munice do předvolební kampaně.

Ještě se nestalo, že by se za minulost omlouvala buržoazie. Buržoazie se neomluvila za vyvraždění Indiánů. Neomluvila se za střílení do hladových dělníků. Dokonce se neomluvila za podporu německého fašismu, samotného Hitlera. Ze strany německého fašismu se jednalo o genocidu Slovanů. Německé vlády se za tyto činy neomluvily. Buržoazie veškerou odpovědnost za II. světovou válku „hodila“ na Hitlera. Podle Dolejše to je v naprostém pořádku. S tímto problémem se dosud nevypořádala žádná vláda kapitalistických států – Německo, USA, V. Británie, Francie.

Náš minulý režim se nemá za co omlouvat. Nepodílel se ani na žádné genocidě, ani na porušování socialistické zákonnosti.

Dále Dolejš na tiskové konferenci řekl: „Samozřejmě je potřeba mít úctu ke všem, kteří se stali obětí mocenské svévole, mít respekt k těm, kteří čelili této svévoli v rámci legitimního práva na odpor, ale už nelze mít úctu k těm, kteří si toto téma pletou s možností, jak obchodovat s laciným antikomunismem, získat nějakou lacinou populistickou výhodu ve vztahu k části veřejnosti, a možná smývat i některé své staré normalizační hříchy“.

Podle Dolejše je třeba mít úctu k těm, kteří bojovali proti režimu a kteří se tak z části podíleli na nastolení antihumánního režimu, tj. kapitalismu. Období normalizace, o kterém Dolejš hovoří, bylo v zásadě nutné. Díky němu byl u nás nástup kapitalismu oddálen o dvacet let.

Dolejšovi vadí, že podle některých výkladů předloha odepírá možnost získat osvědčení bývalým komunistům, kteří byli ve straně déle než v období „pražského jara“ a posléze byli pro své protirežimní činy vězněni. Tuto část Dolejš dále rozvíjí: „Jsou tu i bývalí členové tehdejší státostrany, kteří odmítli se řídit heslem ‘raději se mýlit se stranou než mít pravdu proti ní‘ a aktivně se snažili, aby mocenská svévole už v této zemi nemohla fungovat“.

Dolejš se tedy staví otevřeně na stranu těch, kteří usilovali o svrhnutí socialismu. Přes tyto jeho názory se nenajde nikdo, kdo by ho kritizoval!

V podstatě se stejnými názory vystoupila na 23. schůzi Senátu 22. září 2010 M. Bayerová: „Já z jedné strany chápu motivy představitelů tohoto zákona a zcela je respektuji. Věřím, že autoři byli vedeni dobrými úmysly a uznávám, že se jedná o velmi složitý zákon, a to nejen právně, ale i ideologicky, politicky a lidsky“. Je zajímavé, jak si rozumí s antikomunisty, se stoupenci kapitálu, bezohledného vykořisťování. Ještě chybělo objetí.

Bayerová pokračuje: „V § 3 však zákon určuje, kdo je, ale hlavně kdo není účastníkem protikomunistického odboje. A rámec vymezující tento odboj se výrazně zužuje. Již nejde o to, jaké činy byly v jakém období a s jakým cílem konány, ale kdo je konal. Protikomunistický odboj se zužuje na protikomunistický odboj jen v některých. Tím se ale popírá první věta preambule tohoto zákona, která zní, cituji: „Parlament ČR, jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totality se s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie.“ Konec citátu.

Bayerová chápe snahu předkladatelů ocenit členy Konfederace politických vězňů ČR za jejich protikomunistický odboj. Ale těch, kteří byli zapojeni do tohoto odboje, bylo přece daleko více.

Bayerová vidí významnou roli Ústavu pro studium totalitních režimů při aplikaci tohoto zákona. Bude to právě tento Ústav, který bude vydávat souhlasné stanovisko, bez nějž nebude moci ministerstvo obrany vydávat osvědčení účastníka protikomunistického odboje. Role Ústavu je v tomto smyslu rozhodující a nenahraditelná. Šla v podstatě dál než Dolejš – byla u schvalování tohoto zákona. Nehlasovala pro něho. Ne proto, že je proti němu, ale proto, že chtěla rozšířit jeho působnost.

Bayerová i Dolejš jen chtěli „vylepšit“ tento zákon, tj. rozšířit ho na ty, kteří tvořili „pátou kolonu“ v KSČ.

KSČM se v těchto volbách dostala až na 6. místo. V Senátu ztratila jednoho senátora. Volilo ji o 25 000 občanů méně než ve volbách minulých. Jde tady o stále klesající trend. Čím se to dá vysvětlit? KSČM neobhajuje socialistický režim. Naopak v některých případech socialistickou minulost špiní! Neúspěch ve volbách není dán jen pravicovou propagandou. Ta, pokud by nebyla podporována i těmi, kteří socialistickou minulost špiní, místo aby ji obhajovali, neměla by takový vliv. Antikomunismus je podporován i poslanci KSČM! Podle Dolejše, např. K. Gottwald byl padouch. M. Ransdorf je opatrnější. Gottwalda považuje za slabocha, který se nedovedl vzepřít Stalinovi. Proto pil až se upil.

Takže historii mění nejen otevření spojenci buržoazie, ale i tzv. komunisté. Lépe řečeno antikomunisté pod hlavičkou KSČM. Bayerová i Dolejš mají svůj podíl na vítězství pravicových stran v těchto komunálních volbách, na nízké účasti voličů, na ztrátě důvěry a malé podpoře KSČM.

Bayerová, Dolejš a další patří k těm, kteří poškozovali a stále poškozují dobrou pověst komunistů.

L. Lepík