KSČM

Musím konstatovat, pokud jde o zapojení do řešení evropských záležitostí, tak česká vládní politická reprezentace, stejně jako politická reprezentace Evropy, zklamala na celé čáře.

Je evidentní, že čeští politici a politici, kteří stojí v nejvýraznějších funkcích v Evropě, situaci, která se odehrává na Ukrajině, vůbec nezvládli. Dokonce nebyli schopni reagovat včas a odpovědně vůči tomu, co se odehrává v našem nejbližším sousedství České republiky a Evropské unie. Říkám to s vědomím toho, že to není nic lichotivého pro českou politickou reprezentaci. Jsem rád, že KSČM byla schopna analýzu této situace provést lépe než ostatní, a že jsme se také podle toho dovedli zachovat nejen ve všech jednáních Poslanecké sněmovny, ale i při jiných jednáních, kterých jsme byli účastni.

Připomínám to, co jsem již říkal na minulém jednání ústředního výboru dne 22. února. Toto datum je důležité pro moderní svět v 21. století. Je to totiž den, který svým způsobem úplně ukázal na neschopnost Evropy se emancipovat od tzv. euroatlantické civilizace. Pokud dále budeme pokračovat jako Evropané tím, že budeme neustále platit dluhy za Spojené státy americké a zůstaneme ve vleku jejich zájmů, tak je to krok k tomu, že evropská civilizace bude směřovat spíše k zániku nebo – obrazně řečeno – k »pádu říše římské«.

Jsem přesvědčen, že 21. a 22. února letošního roku žel padla ta forma mezinárodního práva, kterou mezinárodní společenství vybudovalo na troskách Evropy po 2. světové válce. Ano, Evropa se snížila k tomu, že akceptuje fašistický puč, že jí nevadí, jakým způsobem se dostanou určité síly k moci, a to dokonce v takovém případě, kdy mohou poslanci ukrajinského parlamentu hlasovat na ukradené karty poslanců Strany regionů a Komunistické strany Ukrajiny. Evropské politické elitě nevadí, že se vypalují sekretariáty politických stran a klidným způsobem řekne, že byl prezident svržen, aniž by si ověřila, jakým způsobem se co odehrálo a za jakých okolností a jakým počtem. Zpronevěření se principu mezinárodního práva, kterého se tak Evropa vzdává, se skutečně přibližujeme k jakémusi relativnímu rozpadu vlastních hodnot. Jsem rád, že KSČM odmítla tento postup. Museli jsme to udělat nejméně ve dvou krocích.

Zaprvé jsme museli odmítnout ono velkohubé prohlášení dokumentu, v němž se tvrdí, že bezprecedentní prosperitu máme díky vstupu do NATO. Za KSČM, myslím, že s vaším souhlasem, jsem ten dokument odmítl.

Zadruhé poslanci KSČM odmítli hlasovat pro usnesení, které by znamenalo, že akceptujeme postupy fašizujících skupin proti demokratickým principům, ke kterým jsme se zavázali. Jsme svědky toho, že po 69 letech se vrací do evropského kontinentu fašismus. Jsme svědky toho, že to, co bylo přijato při založení OSN a co bylo i respektem k mezinárodnímu právu, byť v bipolárním světě, už dnes neplatí. Tato koketerie s fašismem může být pro Evropu osudná. Žádná druhá studená válka pravděpodobně nebude, protože ve studené válce společenský řád, který představoval druhý pól vývoje lidstva – socialismus – právě proto, že měl větší odpovědnost za vývoj, a aby nedošlo k lidským tragédiím, ustoupil. A ustoupil kapitalismu, který neumí řešit své krize jinak než jen dalším vyhrocováním napětí, dalším zbrojením, násilným přerozdělováním hmotných statků, jejichž důsledkem může být i válka a miliony mrtvých.

Jsem hrdý na to, že v celé KSČM panuje jednota v tom, jak se zachovat v této věci. Proto nabízíme v našem stanovisku k situaci, že KSČM může pomoci překonat bariéry, které vznikly v období ukrajinské krize využitím našich kontaktů s komunistickými stranami zemí, které jsou nejvíce krizí zasaženy - Komunistickou stranou Ruské federace a Komunistickou stranou Ukrajiny. My jsme postup KS Ukrajiny podpořili, protože je to postup, který vede ke zmenšení těch ztrát, problémů, které zmítají současnou Ukrajinou.

V této souvislosti bych se chtěl vyjádřit k otázce platnosti krymského referenda. Deklarace zásad přátelských vztahů mezi státy z r. 1970, která se stala základem pro závěrečný akt Helsinské konference, nic neříká o tom, že by nemohla vzniknout při vůli lidí situace, která vede k tomu, že se občané v referendu rozhodnou jako národ si vytvořit vlastní stát. Vyplývá to nejen z Charty OSN, ale i z mezinárodních paktů o občanských a politických právech. A jediné, co je skutečně zakázané, je vnější vliv. Nedivme se tedy, že nemůžeme přijmout politiku dvojího metru. Jestliže si určitý národ zvolí na základě své shody svobodně svůj společenský, hospodářský a kulturní rozvoj, pak všechny státy OSN to mají respektovat, tak právě podle Deklarace přátelství, vztahů a spolupráce mezi státy to musíme respektovat. Referendum v jedné části Ukrajiny bylo tedy legitimní. Podle tohoto referenda se rozhodli občané Krymu pro to, jakým způsobem se budou dál vyvíjet. To, že vytvořili vlastní stát a z důvodu obav o vlastní životy, zdraví a majetek se přihlásili rovnou do dalšího soustátí, je realita. Ale ne vždy to tak dopadne. Abychom ale neměli dvojí metr na mezinárodní události, musíme respektovat stejně vytvoření Jižního Súdánu, odtržení od jednotného Súdánu, vytvoření Eritrey a odtržení od Etiopie a mohl bych vzpomenout i jiné formy referend, které vedly k tomu, že vznikly nové státy.

Myslím si, že to možná pro paní Němcovou, která navrhovala na jednání Poslanecké sněmovny situaci na Krymu, pro pana Schwarzenberga nebo i pro ministra zahraničí Zaorálka není neznámá věc. Nebo možná si to nestačili jen nastudovat nebo nastudovat nechtěli. Jen připomínám, že toto je záležitost, která musí být pro nás principiální – ochrana zájmů lidu, ochrana zájmů občanů a jejich právo se vyslovit v každém případě, proto jsme navrhli zákon o všeobecném referendu, jenž ke škodě všech občanů přijat nebyl. Dvakrát jsme na schůzi v Poslanecké sněmovně zažili, že opět koaliční strany, které ve volbách slíbily větší podíl občanů na řízení státu právě tím, že budou připuštěny větší formy přímé demokracie, hlasovaly proti našim návrhům zákonů. Já se tomu nedivím, protože ony to ve skutečnosti nikdy nechtěly, vážně to nemyslely a také občanům práva k rozhodování dát nechtějí.

Vrátím se k otázce, zda nám hrozí nebo nehrozí další ozbrojený konflikt? Chtěl bych vyslovit přesvědčení, že lidstvo je na prahu 21. století po uplynulé první dekádě už dostatečně vzdělané k tomu, aby taková situace hrozit nemusela. Ale mám obavu, jak se ty věci rýsují, že jsou síly ve světě, zejména mezi členskými státy NATO, které ozbrojený konflikt jsou ochotny vyvolat za každou cenu. Tzv. experti euroatlantického prostoru totiž nejsou schopni překonat to, že bipolární svět zanikl, jednopolární se neosvědčil a vícepolární zatím není. Myslí si, že se mohou vrátit a zamezit pokroku lidstva. Byl bych rád, aby se nové válečné tažení proti Rusku nebo proti jinému státu nekonalo. Žel, lidstvo zažilo jich několik a žádné dobře nedopadlo.

Myslím si, že je důležité, abych připomněl, že KSČM měla velmi vzácnou návštěvu – zástupce vedoucího oddělení ÚV KS Číny Zhon Lin, který nám potvrdil, že ČLR bude dál trvat na tom, aby mezinárodní právo v těch základních charakteristikách se do jeho přestavby, která zase bude směřovat k míru, neměnilo, aby ho respektovaly i jiné státy, které ho zatím respektovat nechtějí. A proto jsem přesvědčen, že je dost sil na straně zemí BRICSu, na straně zemí Šanghajské skupiny pro spolupráci, aby ke konfliktu, který by zasáhl ČR, nedošlo. Ale vyloučit to nemůžeme.

Dovolte ještě jednu připomínku v této věci. Existoval jeden velmi silný politik a prezident jednoho svrchovaného státu, který se pokusil urychlit umírání amerického dolaru. Jak to dopadlo, všichni víme. Libye byla zničena, vznikají z ní dva státy a nevíme, jestli budou stabilní. Vojenská síla, která byla použita, byla použita v rozporu s rozhodnutím Rady bezpečnosti o bezletové zóně.

Proto bych chtěl upozornit na to, abychom všichni sledovali, kdo mluví o míru a přitom myslí na válku, a kdo mluví o mezinárodním právu a přitom ho chce porušovat, kdo mluví o mezinárodním právu a chce zabezpečit jeho realizaci pro vlastní občany a kdo nikoli. To je, podle mého soudu, velmi důležitý vzkaz všem našim občanům. A v této situaci velmi nebezpečných turbulencí je i na KSČM, aby všechny politické zápasy prováděla způsobem, který je adekvátní naší politické kultuře, kterou KSČM od svého vzniku r. 1990 předvedla v domácí i zahraniční politice.

Jde mi o schopnost dobré politické orientace, vysokou odbornost, schopnost komunikace a také, a to zdůrazňuji, schopnost navrhnout řešení, které má budoucnost. Které je také v zájmu občanů České republiky, ale i v zájmu občanů toho společenství, ve kterém jsme. Zdůrazňuji to, že jsme legálně, rozhodnutím referenda, vstoupili do EU. Mysleme na to, že je velmi důležité respektovat vždycky rozhodnutí lidí. Jestli je velká různost názorů, naše názory nejsou jediné možné a pokoušejme se vždycky hledat takovou cestu, která je v zájmu většiny občanů.

Nebudeme jistě zastupovat všechny občany, to se nám nikdy nepodaří, protože zastupujeme ty, kteří se živí vlastníma rukama a vlastní hlavou, vlastní prací a nikoli ty, kteří si přivlastňují výsledky jejich práce. A právě ty zastupujme velmi odpovědně a při všech rozhodováních, která děláme, to dělejme tak, aby oni byli těmi, které reprezentujeme. Protože v zastupitelské demokracii, když jinou přímou demokracii nemáme, je to velmi potřebné.

Tak přistupujme nejen k dnešnímu výběru kandidátů do Senátu, tak přistupujme i k tomu, jakým způsobem budeme pracovat v probíhající kampani do Evropského parlamentu, tak postupujme při výběru kandidátů do komunálních voleb.