KSČM

Sankce, sankcionovat, uvalit embargo, zakázat, nedovážet, nevyvážet. Taková a obdobná slova dosáhla ve slovníku státníků, politiků a navázaných profesí v posledních dnech nebývalé frekvence. Objektem je Rusko, které podle byrokratů Evropské unie a administrativy USA musí být potrestáno za svou roli v konfliktu na východě Ukrajiny. Co na tom, že jsou nepoučitelní a opakují stále stejnou chybu. Oni konkrétně, politici v bílých límečcích, postiženi nebudou.

Zná někdo případ, že by mezinárodní bojkot a sankce přinesly nějaký efekt a přiměly »postiženého« k poslušnosti? Jaký měly a mají výsledek například americké sankce proti Kubě nebo Íránu? Zřekli se snad Kubánci svého společenského řádu nebo Íránci svého jaderného programu? Jistěže ne! Efekt sankcí se často obrátí proti »trestajícímu«. Kdo čím zachází, tím také schází! - praví známe pořekadlo.

Natož pak, když jsou sankce uvaleny na silného protivníka. Rusko není Nikaragua a ani Kuba, to si Američané a jejich prodloužená ruka politiků EU zřejmě neuvědomuje. A mohli si být jisti, že reakce vzbudí protireakci a podobnou hospodářskou intervenci.

V této hře, kterou nikdo nevyhraje, prohrávají především řadoví občané. Za hloupou ekonomickou strategii vůči Rusku nezaplatí tvůrci této politiky, ale masa daňových poplatníků, majitelé soukromých firem a společnosti a potažmo jejich zaměstnanci. Nikoliv van Rompuy, Barroso, Ashtonová, Zaorálek, Sobotka a další, kteří schvalují sankce vůči Rusku. Dopady lokajského přikyvování českých politiků pociťují již nyní třeba Madeta a strojírenští výrobci, kteří obchodovali s Ruskem v miliardových objemech. A další firmy s úzkými vazbami na ruský trh. Ke spokojenosti obou stran. Zajistí snad takto postiženým společnostem ministr Mládek nová odbytiště? Ano, mluví na toto téma, je si toho vědom, ale to je asi tak všechno. Zkrátka a dobře, jednostrannou politikou jsou postiženi ti, co s prounijním postojem české vlády nemají nic společného. A může být ještě hůře…

Řekněme si to trochu jinak. Jak moc bude vadit zdražení některých potravin či nedostatek zboží lidem se statisícovými příjmy? Tato hrstka obyvatel České republiky to ani nepocítí ve své peněžence. Potíž je však v tom, že právě oni určují směr naší zahraniční politiky. Nutno říci, že bez zodpovědnosti ke svým občanům, jen ve vleku pokynů z Bílého domu a Bruselu, bez toho, že by někdy skládali účty, až se opět prokáže notoricky známá pravda o »účinnosti« sankcí. Nutno připomenout, že z tohoto zástupu poslušné kamarily se vyčlenil prezident Zeman, který opět prokázal, za co si ho občané cení - nebál se vyslovit názor, jenž jde proti proudu unijních kývalů. Při všech výhradách vůči němu si važme, že máme hlavu státu používající nebojácně selský rozum.

Vladimír SLOBODZIAN, halo noviny.cz