KSČM

Nám netlučte do hlavy,
sametové oslavy.
O čem lidé tehdy snili,
jedinci si přivlastnili.
Neslavíme,co má nádech,
čtvrtstoletí kudly v zádech.

Kolik už se dneska lidí,
za listopad hodně stydí.
Pamětníci událostí,
vzpomínají, zrudlí zlostí.
Jak hltali proslovy,
kdejakému oslovi.

O svobodě vedli řeči,
flákači a povaleči.
Omámení státní hymnou,
lidé klamu nepovšimnou.
Zvoní klíči jako loutky,
zloděj smíchy urve koutky.

Od té doby každá vláda,
ukázala lidem záda.
Otázku si dejme prostou,
jak to, že jim konta rostou?
Proč je s nimi každý den,
stát o něco okraden?

Lidé byli podvedení,
sametově od vedení.
Svobodně se léta budí,
každé ráno více chudí.
Tehdy hrdě vzdorující,
dnes na čele s jitrnicí.

Určitě i špatně vyzní,
dokumenty televizní.
Neosloví nás ty,
sametové žvásty.
Za ty lživé komentáře,
nafackovat leda tváře.

Jenom debil bídu chválí,
asi mu to hodně pálí.
Také volit nejde jen,
kdo je v bídě spokojen.
Ostatním se stává vžité,
každé volby důležité.

Nechystáme provazy,
za ty jejich podrazy.
Jednou ale s hrůzou zjistí,
kteří léta zemi hyzdí.
Kaviár a lanýže,
jak vymění za mříže.