KSČM

Hodnocení KSČM z podzimu loňského roku bylo reálné a správné. Nemýlili jsme se. Politická situace, ale i postavení jednotlivých politických stran skutečně dává za pravdu tomu, co jsme na zasedání ÚV KSČM konstatovali a jakým způsobem jsme situaci hodnotili. Nyní už celá společnost, pokud chce, může mít jasno o tom, jaký je současný charakter české vlády.

Je také jasné, že v Evropě, ale i ve světě, se situace dál posunuje k fašizujícím tendencím a že fašismus nekvete jen na Ukrajině, ale např. i ve Francii, dalších státech Evropy i dalších kontinentech. Proč to říkám? Protože po jednání nejvyšších stranických orgánů hnutí ANO a ČSSD je potvrzeno, že česká vláda je vládou pravicovou. Že sociální demokracie, ač je nejsilnější vládní stranou, žel už začala a dál bude plnit program české pravice v koalici s KDU-ČSL a ANO, případně za podpory těch sil, které prohrály volby v roce 2013 nebo byly přímo odmítnuty, jako je ODS a TOP 09.

Z toho vyplývá pro nás jasný úkol. Jsme jedinou alternativou změny vývoje v české společnosti, pokud nemá česká společnost propadnout do ultrapravicového fašistického trendu. A KSČM jako organizovaná síla, k tomu musí přizvat své spojence v občanské veřejnosti, aby svůj úkol byla schopna splnit. Jsme to právě my, kteří nabízíme změnu systému vládnutí. Opakuji: změnu systému. Cestu pro rozvoj společnosti totiž vidíme programově jinde. Nabízíme zásadně jiný podíl solidarity, která se ze společnosti vytratila a byla nahrazena tak velkou měrou individualismu, že to hrozí úplným rozvratem společnosti.

Chtěl bych připomenout těm, kteří to pořád nechtějí vzít na vědomí – nejsou to členové ÚV, ale nemálo občanů naší vlasti – že S. G. Friedman 3. února letošního roku na konferenci v Chicagu řekl: základním úkolem Spojených států amerických, aby se udržely jako jediná světová velmoc, je rozhádat Evropu s Ruskou federaci. A že je to úkol strategický, protože spolupráce Německa a Ruské federace je pro Ameriku nebezpečná.

Svět, který je ovládán neoliberálními koncepty, včetně EU a tedy i ČR, se stále nachází v krizi. Jak ekonomické, tak politické, a tedy celospolečenské. Ti, kteří otevřeně hovoří o potřebě řešit věci eskalací vojenského napětí, či dokonce dodávkami zbraní nebo přímo vojenským zásahem, vedou svět k válce. Vedou ho k válce bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. To znamená způsobem, který nejhrubším způsobem porušuje mezinárodní právo. Představitelé Spojených států amerických, a citoval jsem pana Friedmana, otevřeně mluví o tom, že oni jsou jediní, kteří mají právo rozhodovat, že jejich zájmy jsou nadřazeny nad zájmy ostatních. Nejen mně to zásadně připomíná tvrzení, které slyšeli naši dědové před 80 lety a které vyjadřovalo nadřazenost jedné rasy. Je to tvrzení, které principiálně vedlo ke 2. světové válce. Je to tvrzení, které je v zásadním rozporu s mezinárodním právem a jeho principy. Připomeňme si, že mezinárodní právo vzniklo právě před 70 lety po zkušenostech z 2. světové války. Tato tragédie znamenala ztrátu 50 milionů lidských životů. USA porušují svoje vlastní závazky, zejména jde-li o stanovisko, které je v rozporu s politickou a ekonomickou situací ve světě a tedy i se zdravým rozumem. Tento postoj je tak cynický, a pan Friedman to ve svém projevu potvrdil, že nemůže mít do budoucna místo ve světové politice. Protože směřuje zcela jednoznačně k chaosu, ke konfliktům a k válce.

Pochybuji o tom, že by kterýkoliv soudný člověk mohl připustit, že tak silné ekonomiky jako je ekonomika Čínské lidové republiky, Ruské federace, Indie či Brazílie, si nechají diktovat podmínky od USA. Bylo by nanejvýš vhodné, a opakuji to již poněkolikáté, aby EU, a ČR jako její součást, odmítly např. diktát TTIP nebo dalších kroků, které nás oslabují. Připomínám, že když Spojené státy americké vyhlašovaly sankce vůči Ruské federaci a vyzvaly EU, aby je následovala, jejich obchod s Ruskou federací byl 10x menší než obrat EU a Ruské federace. Po necelém roce sankcí vzrostl obrat USA s RF o 8 %, a to právě na úkor EU a jejích jednotlivých států. Rozhodnutí o sankcích tak jasně ukazuje, že vyklízíme pozice; EU se stahuje z obchodu s jediným dodavatelem většiny zdrojů a americké nadnárodní firmy toto uvolněné místo zaplňují.

Jak to komentovat? Jedině tím, že evropští konzervativní a liberální politici jsou dnes za hlupáky před celým světem. A to nelze schvalovat ani tomu pasivně přihlížet.

Před KSČM tak stojí zásadní úkol, a to důsledně plnit náš politický a volební program. V ČR to znamená posilovat skutečné prvky přímé demokracie, opakovaně prosazovat přijetí zákona o referendu, který by mohl zamezit neplnění volebních slibů těch politických stran, jež se ujaly moci. Jen tak můžeme vrátit občanům ztracenou důvěru v politiku a vytrhnout je z letargie, do které je současná vládní elita strhává. Dále je nutné se soustředit na ochranu míru, upozorňovat na nebezpečí války, která se, žel, stále přibližuje. V ekonomické oblasti KSČM musí znovu klást důraz na priority, které jsme vyhlásili už před volbami 2013 a které jsou výsledkem sjezdového jednání. Tzn.: boj proti korupci, a to nejen prosazováním zákona o majetkovém přiznání, které bude velmi těžké, ale také tlakem na změnu daňového systému, jež nechce česká pravicová vláda připustit. Zejména proto, že o to nestojí druhý nejsilnější koaliční partner – ANO. Dále není možné oslabovat českou ekonomiku nespravedlivým daňovým systémem, jehož základ položil Miroslav Kalousek, který sice dnes naoko bojuje proti A. Babišovi, ale jinak si spokojeně mne ruce nad tím, že zůstávají daně jak u fyzických, tak právnických osob na úrovni, kterou on zavedl. A v podstatě beze změny se prohlubují ekonomické problémy v ČR. Nadnárodní společnosti dále oslabují možnosti českých firem – středních i malých. Nemluvě o tom, že míru nezaměstnanosti pozitivně ovlivňují lidé, kteří se neodebrali na úřad práce, ale jako živnostníci nebo OSVČ se pokouší bojovat s tímto ekonomickým molochem.

Nemůžeme polevit ani v našem úsilí ke změně poměrů v řadě resortů a systémů, které jsou po působení většiny vlád od r. 1992 mimo systém a spravují se samy pro sebe. Znovu opakuji, že zdravotnictví nemůže být pro lékaře a střední zdravotní personál, ale pro občany a pro péči o jejich zdraví. Stejně tak Policie ČR nemůže být pro policisty, ale proto, aby chránila majetek a životy a bezpečnost lidí. Také školství není pro učitele, ale pro žáky, a sociální systémy nejsou pro úřady práce, ale pro pomoc lidem, kteří nemají jinou možnost, než systém užívat kvůli znevýhodnění věkem, či charakterem postižení. A to nemluvím o soudnictví, justici obecně, včetně exekutorů. Podotýkám, že poslanecký klub KSČM začal úkoly v této oblasti plnit a plní je detailně. Vláda si však z té minulé vlády nečasovsko-kalouskovské vzala to nejhorší, tzn., že se na naše návrhy zatím nedostává. Tyto systémy vznikají pro občany a stát je musí organizovat tak, aby byly vytvořeny podmínky pro ty, kteří tuto práci zajišťují. Jenoduše řečeno: systém musí sloužit společnosti a všem jejím občanům.

Navíc musíme naši práci neustále občanům představovat a upozorňovat na to, že nesedíme s rukama v klíně a nečekáme, že se něco vyřeší samo. Kromě našich aktivistů a jejich osobní agitace, která je nenahraditelná, musíme využívat naše internetové stránky – od centra až po okresy, Haló noviny, letáky, petice i další možnosti, které nabízí informační společnost. Spoléhat na to, že to někdo udělá za nás, nebo dokonce najdeme odpovídající prostor v soukromých či veřejnoprávních médiích, považuji za naivní.

Jsem přesvědčen, že navzdory nelehké situaci máme řadu možností. Jednu z prvních vidím v 70. výročí od ukončení 2. světové války. Je potřeba připomínat heroické vítězství Rudé armády nad fašistickým Německem. Nemůžeme zapomínat, že tento úkol v řadě míst nikdo jiný za nás nesplní a že pouze oficiální položení věnců 8. nebo 9. května pro objasňování faktů a připomenutí historie nebude stačit. Je před námi úkol, který nikdo jiný nechce nebo nehodlá plnit. Tj. věrně zobrazovat obraz historie. Nesmíme se v něm dopouštět ani lží ani populismu, ale musíme objektivně podávat svědectví o tom, kdo se zasloužil o porážku fašismu, kdo se zasloužil o osvobození naší vlasti, a zároveň odsoudit kroky, které vedou k manipulaci s informacemi.

Samozřejmě jsem slyšel »nápad« pana Klvani, že jsme vlastně byli okupováni Rudou armádou. Doporučil bych mu, aby si nastudoval alespoň myšlenky generála Eisenhowera. Řekl jsem i médiím, že pokud nevěří českým či evropským historikům, ať se podívají na protokol z Postupimské konference, jak hodnotili tehdejší koaliční spojenci proti fašismu vítězství ve 2. světové válce. Stejně tak není možné zapomenout na to, jakým způsobem skončily i další války ve světě. Např. je letos 40. výročí vítězství vietnamského lidu nad americkou agresí. Je to dobrý způsob, jak připomenout lidem skutečnou historii, připomenout, na čích rukou jsou velké ne kapky, ale litry krve. V tomto ohledu bych chtěl upozornit, že nemůžeme odmítnout ani diskuse o tom jak žijeme a jak žít chceme. Jde vlastně o diskuse o politickém systému. Diskuse o tom, jakým způsobem je narušován ústavní systém soutěže politických stran. Znovu zvedají hlavu ti, kteří by nejraději zakázali mluvit těm, kteří mají jiný názor než oni. Nechvalně známé jsou výroky paní Němcové nebo Langšádlové, které ani nemusím připomínat. Byl bych rád, kdybychom na ně reagovali v klidu a věcně. Expresivní ideologické výroky dnes většinou nic neznamenají. Kdybychom šli stejným směrem, spadneme na stejnou rovinu jako ti, kteří nás pomlouvají, a to nechceme.

Dovolil bych si dále připomenout, jakým způsobem reaguje např. celá politická scéna v Jižní Americe. Hodně se o tom diskutovalo na mnoha místech, bude se o tom diskutovat i na naší mezinárodní konferenci, kterou připravujeme na květen a která se bude zabývat takovými tématy, jako je mír, společný postup komunistických a dělnických stran. Dovolím si ocitovat jednu myšlenku, která je podle mého soudu typická pro tyto diskuse. Akce revolučních procesů ve Venezuele, Nikaragui, Bolívii, Ekvádoru, ač mají rozdílné rysy, ukazují, že mobilizací lidových mas je možné získat vrch nad velkokapitálem a imperialismem, získat národní zdroje pro společenský pokrok a vymýcení chudoby a nejkřiklavějších sociálních nespravedlností a nerovností. Můžeme naplnit základní touhy jako je práce, zabezpečení správy a přístupu ke zdravotní péči, sociálnímu zabezpečení, školství a kultuře. Není to typický příklad pro ČR, ale základní myšlenka, návrat k široké frontě těch, kteří odmítají diktát kohokoliv, je i pro nás platná. Zejména jde-li o velkokapitál, který chce vojenskou silou nařizovat svou vůli a nechce pochopit, že doba jednopolárního světa skončila. Nemůžeme od sociálních revolucí očekávat, že přejdou hned v revoluci socialistickou. Ale zároveň jihoamerická zkušenost nabízí zkušenost: v Jižní Americe přes bývalou hegemonii USA už nejsou úspěšné pokusy o převraty ve Venezuele, v Brazílii či jinde.

Jsem přesvědčen, že jenom poctivou prací široké veřejnosti jsme schopni najít v tuto chvíli dost sil na to, abychom byli schopni splnit náš hlavní úkol. Dám jednoduchý příklad – jestliže chceme, aby odpor proti demonstraci síly, kterou provádí USA, byl dostatečně silný, potřebujeme podporu lidí. Děkuji za akci v Bohumíně i ve Vyškově.

Není možné, aby organizace práce v KSČM kolabovala na základních politických principech. Není možné vnutit vůli jednoho okresního výboru nebo krajského výboru celé straně. Je potřeba, jestliže nějaká iniciativa existuje, aby se koordinovala z centra, aby z centra vycházely jednotlivé kroky, abychom mohli jednotným postupem zaplnit náměstí, organizovat petice. Abychom mohli společně dospět k cíli, který jsme si vytyčili. Jednotná akce je důležitá, více peticí je důležitých. Někteří lidé to nechápou a dokonce se proti tomu staví. Jako bychom si neuvědomovali, kolik petičních výborů bylo proti církevním restitucím. A ti, kdo seděli na veřejném slyšení, viděli, že místopředsedkyně vlády tenkrát utekla, protože tam za vládní koalici byla sama a proti ní sedělo 15 lidí z pěti různých petičních výborů. Představte si, že tam bude sedět celá vláda, včetně ministra obrany a že tam budou jen tři členové petičního výboru. Jaká bude podpora při veřejném slyšení, když ti ostatní nebudou smět mluvit? Jasně vidíme, že někteří jakoby zapomněli na ty základní leninské principy politické práce. Musíme ovšem najít přesné kroky, které ukazují na to, co je úkol centra, co je úkol jednotlivých článků a co vede k tomu, aby náš cíl naplňovalo co nejvíce lidí na jednom místě.

Chci zároveň připomenout, že se nesmíme nechat znechutit ani ataky zvenku, ani útoky zevnitř, na které někteří organizátorům ze speciálních služeb nabíhají. Musíme pochopit, že v tuto chvíli je KSČM jedinou silnou, organizovanou, reálnou politickou silou, proti které bude veden ten nejtvrdší boj. A rád bych, abychom si to my všichni, členové ústředního výboru jako nejvyššího orgánu strany, mezi sjezdy krajských a okresních výborů i základních organizací, uvědomovali, postupovali podle toho uvážlivě, rozhodně a s jasným cílem naplnění úkolů, které jak sjezd, tak jednotlivá zasedání ÚV přijímají. Přeji vám k tomu dostatek sil, dostatek rozvahy a také dostatek těch, kteří nás budou podporovat. O ty půjde především.