KSČM

Události se valí rychlostí světla a zdá se, že čím více se pozastavil běžný život společnosti, tím více se toho vlastně děje. Prapodivně jsme ne/oslavili státní svátek připomínající vznik Československa v roce 1918, které je pro naše občany narozené před 1. lednem 1993 stále jejich rodnou vlastí. A je tu další výročí, a pěkně kulaté. Výročí bitvy na Bílé hoře 8. listopadu 1620. K výročí této neslavné události, jež na bezmála 300 let ovlivnila vývoj nejen v českých zemích, připravila veřejnoprávní televize seriál Bíla hora 1620-2020, v němž k divákům promlouvají různí odborníci na historii. Počin záslužný a divák se dozví i různé zajímavosti. Ale kladu si otázku, co někteří z nich sledují svými výroky?

Historička docentka Marie Koldinská z Filozofické fakulty UK, kterou diváci mohou znát z moderování některých diskusí Historie.cs, řekla k prohře na Bílé hoře s neskrývaným ironickým úsměvem následující: »To, že byla Bílá hora vnímána jako prohra, je důsledek evangelického konceptu českých dějin v návaznosti na Palackého, kterého zpopularizoval Jirásek, a v návaznosti na Jiráska, kterého – s odpuštěním – zprznil Zdeněk Nejedlý.«

Historik z Historického ústavu Akademie věd Jiří Mikulec zdůraznil, že vnímání Bílé hory souvisí s pojetím habsburské monarchie. »Pokud budeme habsburskou monarchii považovat na něco, co je českým dějinám vnucené zvenčí…, pak je bitva porážkou. Ale habsburská monarchie – a to je důležité pro současnost – byla i naší monarchií, byla to monarchie našich předků, kteří ji spoluutvářeli, a přes všechny rozpory a nedostatky byl to stát, který tady existoval celou dobu, a nebylo to žádné vězení národů,« ťal do živého profesor Mikulec.

Koldinská všemu dala korunu, když v závěru parafrázovala historika Josefa Pekaře, že »na Bílé hoře zvítězila vyšší románsko-katolická kultura nad kulturou, která by byla retardérem českého vývoje – kulturou německo-protestantskou«.

Na webových stránkách ČT mohou diváci napsat svůj názor k pořadu a právě jeden z nich vystihl i mé mínění: »Pořad má typický rukopis jezuitů doby temna a objevuje se na ČT sotva náhodou současně s mariánským sloupem na Staroměstském náměstí a obří sochou symbolu staletého útlaku českého národa čerstvě postaveného na Pražském hradě. Někomu nejspíš ještě i po 400 letech ti čeští protestanti leží v žaludku.«

Výrok, že na Bílé hoře zvítězila »vyšší románsko-katolická kultura nad kulturou, která by byla retardérem českého vývoje«, když víme, co po této bitvě následovalo, vysloveně bolí. Můžeme snad takovým tvrzením uvěřit a zahodit například odkaz Komenského, který spolu s dalšími musel po Bílé hoře opustit svou vlast? Možno věřit lidem, byť s tituly před i za jménem, že habsburská monarchie nebyla vězením národů, když známe osudy Němcové, Tyla, Borovského, a ostatně i TGM a jeho rodiny?