KSČM

(8.1.2021)

Rozhovor Haló novin s Petrou Prokšanovou, předsedkyní Komise mládeže ÚV KSČM

Nemůžeme pominout fakt, že se vám narodila druhá dcerka Rozárka. Jak zvládáte obě role, tedy být příkladnou matkou a zároveň předsedkyní Komise mládeže ÚV KSČM (dále KM)? Dá se to zvládnout?

Je to výzva. Ostatně jako každá větší životní změna. A já si každou novou výzvu velmi užívám, protože věřím, že člověk roste

s úkoly. Vzhledem k tomu, že je Rozárka moje druhé dítě, byla jsem na roli maminky novorozence lépe připravena. Během těhotenství jsem si myslela, že si od práce ve straně trochu odpočinu a že velkou část povinností předám nově zvolenému místopředsedovi KM Otakaru Kovaříkovi. Jenže se ukázalo, že světová ani domácí politika se kvůli mému těhotenství nezastaví a že navíc vstupujeme do velmi turbulentního období vnitrostranických změn. A tomu se člověk musí věnovat, ať chce, nebo nechce. Je to dlouhou dobu nedílnou součástí mého života, a tak to i beru.

Mezi přebalováním, kojením a péčí o domácnost sleduji namísto »maminkovských« diskusí diskuse politické, předplatila jsem si Haló noviny do schránky, protože se do trafiky nedostanu každý den, jednání, na kterých jsem dřív bývala osobně, se dnes tak jako tak odehrávají online. Mám navíc doma velkou podporu rodiny a s miminkem mi hodně pomáhá pětiletá prvorozená dcera Marianka.

Jak se krystalizovala činnost od chvíle, kdy jste se stala předsedkyní KM? Není to zrovna lehké, protože mládež uvnitř KSČM řadu let byla, řekněme, trochu upozaděna.

Komise mládeže vznikla de facto jako náhražka mládežnické organizace strany. Její funkcí je být poradním orgánem v oblasti práce s mládeží. Jenže mladí lidé intuitivně tíhnou k vytváření kolektivů a společné tvůrčí práci. I proto dnes KM funguje více jako sdružení mladých členů strany než jako formální komise. To dříve nebylo. Jako předsedkyně KM tomuto přirozenému procesu rozhodně nechci bránit, naopak bych jej ráda podpořila změnou statutu KM. Bohužel ale v některých krajích zůstáváme u formalismu, členové KM jsou v krajích navoleni, ale buď sami nejsou dostatečně aktivní, nebo jim není v kraji dána podpora. Ale i na tom pracujeme a je to velký úkol pro letošní rok.

Jak tedy hodnotíte uplynulý rok? Povedlo se všechno, co jste plánovali?

Moje představy pro rok 2020 byly naprosto odlišné od toho, co se podařilo zrealizovat. V prosinci 2019 jsem byla zasedáním Ústředního výboru KSČM potvrzena jako nová předsedkyně KM. V únoru 2020 proběhlo v Praze první zasedání komise, na kterém jsme se shodli na poměrně ambiciózních plánech. Světové dění si ale postavilo hlavu a v polovině března 2020 zasáhla svět pandemie COVID-19, čímž byla činnost KM citelně ovlivněna. Veškeré síly mladých napříč republikou byly najednou soustředěny na šití roušek a pomoc těm, kteří ji potřebovali. Za osobní nasazení patří všem obrovské poděkování.

I tak se nám ale podařilo realizovat několik důležitých kroků. Proběhla tři řádná jednání KM, dvě prezenčně, jedno online. Celostátní setkání mládeže původně plánované na červen bylo přesunuto na září 2020, což nebyl úplně ideální termín vzhledem k říjnovým volbám, ale je důležité, že se uskutečnilo, protože právě na těchto osobních setkáních se nejvíce navazují a utužují vztahy a krystalizují společné představy o budoucnosti. Navíc jsme dostali prostor pro krátké představení KM na pódiu ve Svojšicích, kde probíhalo zahájení volební kampaně KSČM vysílané Českou televizí.

Podařilo se zajistit aktivní účast zástupce KM na jednáních Ústředního výboru KSČM a Ústředního operativního volebního štábu (ÚOVŠ). Zlepšili jsme celkově povědomí o existenci KM, a to jak prezentací v Haló novinách, tak vydáváním oběžníku předsedkyně KM, který za minulý rok přišel do emailových schránek všech obvodů a krajů třikrát. Pro prezentaci KM navenek jsme vytvořili webovou stránku KSCM.cz/mladez a aktualizovali stránku Facebook.com/mladikomunisteKSCM. Nově nás také mohou lidé zastihnout na emailu mladikomuniste@kscm.cz.

Za důležité považuji i zefektivnění zpracování přihlášek mladých zájemců o vstup do strany. Jejich vyřízení v minulosti trvalo dlouho a informace o možnosti zapojit se do práce v rámci mladého kolektivu KM se k novým členům někdy ani nedostala. Dnes máme možnost kontaktovat nové členy mnohem rychleji a nenechat je bezprizorné a neaktivní. Abychom naplnili poradní roli plynoucí z aktuálního statutu KM, během roku jsme poslali několik podnětů vedení strany, poslancům, mediálnímu úseku a ÚOVŠ.

Posledním úspěchem, který stojí za zmínku, je založení diskusního fóra na platformě Facebook, kde je k dnešnímu dni sdruženo kolem stovky mladých členů strany. Vytvořili jsme tak v rámci strany unikátní prostor k diskusi, který má tu výhodu, že se do něj mohou denně zapojit lidé z celé republiky i v době mimořádných opatření v souvislosti s COVID-19. V rámci tohoto fóra sdílíme naše osobní zkušenosti, věnujeme se tvůrčí práci, vzájemně se motivujeme, vytváříme kolektivní materiály, projednáváme budoucnost strany a naši roli v ní.

Když mluvíte o roli mladých v budoucnosti strany, podařilo se tedy vytvořit strategii kontinuální kádrové výměny?

Dobře jste řekl kontinuální. To je právě něco, co se dlouhá léta nedělo. A je těžké si představit, že by k té generační výměně zdravě došlo jakkoliv jinak. Aby přišla skupina mladých, bouchla do stolu a řekla »odteď tomu tady šéfujeme my«, to by nefungovalo. Je nesmírně důležité, aby se mladší od starších průběžně učili, aby docházelo k předávání zkušeností, zaškolování do vnitrostranických procesů, budování oboustranné důvěry. Právě důvěra je něco, čeho se nám aktuálně nedostává. Zkušenější soudruzi, kteří sedí již dlouhá léta na svých židlích, mají přirozenou obavu, aby po nich nepřišel někdo, kdo jejich dosavadní práci znehodnotí, což je právě důsledek toho, že si nepřipravovali své nástupce kontinuálně. Současní funkcionáři dnes musí přestat lpět na funkcích, musí se otevřít dnešní době a postupně předat zodpovědnost za stranu mladším. Ovšem musí být připraveni na to, že každá nastupující generace je přirozeně kritická k těm předchozím a že svět jde kupředu neskutečně rychle, což s sebou přináší i potřebu dynamického vývoje strany a využití doposud nemyslitelných prostředků komunikace, propagace, ale i přístupu k novým tématům.

Už nejde sedět v koutě, mrmlat si pod vousy a čekat, že na naše slova dojde. Je potřeba, abychom se my komunisté stali tzv. trendsetterem, tedy tím, kdo udává směr. A myslím, že to už není v možnostech starší generace. Mladí ovšem musí tuto zodpovědnost přijímat pokorně, trpělivě a taky si musí nechat umět poradit. Vše je o vzájemném respektu.

Není tato představa postavena ryze na tom, že mladý člen KSČM přijde, zařadí se na kandidátku, a když to dobře dopadne, bude zastupitelem na patřičné úrovni, a když to nedopadne, bude čekat na další příležitost?

To by právě byla chyba, kdyby to tak bylo. Vím, že jsou ve straně mladí lidé (a nejen mladí), kteří mají osobní ambice stát se placenými funkcionáři, a k tomu upínají všechny svoje snahy. Tento čirý oportunismus ale nemá v komunistické straně co dělat. Pak jsou tu také lidé, kteří mají pocit, že mimo funkce nemají šanci cokoliv ovlivňovat a po prvním volebním neúspěchu skládají ruce do klína, případně ze strany úplně odcházejí.

Ačkoliv je KSČM stranou volební, je potřeba přemýšlet v širším kontextu, protože jsme součástí světového komunistického hnutí. Volební úspěch je sice pro existenci strany podstatný, ale jsem přesvědčena, že zrovna tak je naším úkolem udržovat myšlenky komunismu, šířit je ve svém bezprostředním okolí, prohlubovat naše znalosti a vědomosti studiem marxismu, a to bez ohledu na volební výsledek a funkce, které zastáváme. A když se podíváme na současný politický vývoj, těch funkcí ubývá a ještě bude ubývat. Není ale možné, aby spolu s tím upadlo celé komunistické hnutí. My jsme tady proto, abychom nesli dál pochodeň socialismu a antifašismu. K tomu jsme zavázáni předchozím generacím a koneckonců i našim dětem.

Co tedy vše obsahuje práce mladého člena KM?

Především aktivní přístup. Člověk musí chtít. Nejprve je potřeba spojit se s předsedou KM v daném kraji, pokud tam KM funguje. Pokud ne, je možné obrátit se přímo na mě. V tuto chvíli funguje každá krajská komise mládeže po vlastní ose, připravuje vlastní akce, většinou v koordinaci s příslušným krajským výborem nebo aktivními okresy. Jako dobrý příklad takového fungování bych jednoznačně uvedla pražské mladé, kteří pod vedením předsedy Luboše Petříčka odvedli velký kus práce, a to jak v propojení mladých komunistů v Praze, tak v organizování akcí. Vedle pravidelných měsíčních schůzí organizují v Praze vnitrostranické vzdělávání, promítání dokumentů, petiční stánky, sportovní a pietní akce, ale i partyzánské aktivity, jakou byla např. série akcí proti pomníku vlasovcům v Praze-Řeporyjích (instalace sochy prasete, vyvěšení transparentu informujícího o událostech v Zákřově, dopis zastupitelům Řeporyjí a roznos letáků do schránek tamtéž).

Letos realizovali i druhý ročník družby »Rudý sever«, tedy výjezd pražské KM do severních Čech, letos do Mostu. Úspěšná byla i akce k výročí 17. listopadu 1989, ve které mladí komunisté za podpory krajského výboru upozornili na chátrající budovy v Praze a veřejně tak otevřeli opomíjené téma vyvlastnění. Takových aktivit se mladí straníci mohou účastnit, ale také je iniciovat nebo se podílet na jejich přípravě a realizaci, každý dle svých možností. Dobře našlápnuto mají i mladí v jižních a středních Čechách, v Ústeckém a Pardubickém kraji. Díky jim za to!

Trochu jsme bilancovali, tak teď přejděme k cílům, vizím a budoucnu jako takovému. Jaká je perspektiva komunistické mládeže?

Namísto konkrétních cílů, které, jak ukázal loňský rok, mohou být velmi proměnlivé, bych obecně řekla, že bude hodně záležet na výsledku sjezdu KSČM a volbě nového vedení strany. S ním totiž bude potřeba zasednout ke kulatému stolu a vyjasnit si, co strana od mladých očekává a naopak, co očekávají mladí od strany a co jí mohou nabídnout. Nálada mezi mladými je dnes zdravě radikální a bude hodně na novém vedení, jak tohoto potenciálu využije ve prospěch strany. Pokud se nepodaří takový dialog navázat, mám velké obavy, zda bude možné mladé lidi dál motivovat k činnosti.

Je dnešní směřování komunistické mládeže více liberálně levicové, nebo tradičně komunistické?

Stejně jako existuje pluralita názorů v rámci celé strany, což se promítá například do dvou favoritů na post předsedy, je mládež stejně tak rozkročena mezi »liberálně levicovým« a »národně konzervativním« postojem (jak se často i sami mezi sebou nálepkujeme). Tento fakt způsobuje mnoho třecích ploch, neustále rozbíjí jednotu strany a vede k frakčnímu chování a mocenským bojům. Jakékoliv diskuse jsou pak vedeny stylem přesvědčování o vlastní pravdě, namísto hledání společné cesty.

Troufám si ale tvrdit, že na rozdíl od starší generace jsou mladší lidé schopni spolu lépe mluvit a hledat společná východiska. Podle mě je potřeba témata chápaná jako liberální (LGBT+, klimatické hrozba…) otevírat a diskutovat o nich s těmi, kterých se týkají. To ovšem automaticky neznamená, že s nimi nekriticky souhlasíme. Naopak, musíme si vyslechnout argumenty protistrany a zaujímat k nim poctivě komunistická stanoviska. To vše ale s respektem, který si všichni lidé ve své rovnosti zaslouží.

Podle tohoto principu jsme loni koncipovali setkání se zástupkyní iniciativy Jsme fér, která prosazuje manželství pro všechny. Strávili jsme několik hodin velmi otevřenou diskusí. A ačkoliv jsme od stolu neodcházeli ve shodě, ukázalo se, že jsme schopni náš postoj racionálně vyargumentovat.

Za zorganizování této nezávazné diskuse se mi však od některých soudruhů dostalo nálepky »liberál«. Straně by velmi pomohlo, kdybychom se přestali takhle nálepkovat, méně podléhali dojmům, vyšli mezi lidi ze své bezpečné ulity a víc věcně argumentovali. Právě to považuji za »tradičně komunistické« a věřím, že tento přístup nás může v budoucnu dovést ke shodě napříč celou stranou. Od nás mladých to ovšem vyžaduje víc sebekázně ve vzdělávání, což je jeden z cílů, ke kterým bych se pro tento rok ráda zavázala.

Co byste popřála nejen obecně mládeži, ale všem do nového roku 2021 i do nové dějinné etapy založené na společnosti podřízené viru?

Ačkoliv je dnes COVID-19 »horké téma«, nechci se mu podřizovat. Svět už se vypořádal s nesčetně katastrofami a točit se nepřestal. Naše strategické cíle se nemění, jen do nich vstoupila další proměnná, kterou musíme brát v potaz.

Rok 2021 je rokem výročí 100 let od založení KSČ. Je trochu schizofrenní situace být členem KSČM, která se po svém založení v 90. letech od KSČ distancovala a zároveň se cítit být součástí československého komunistického hnutí, které bylo dlouhou dobu reprezentováno právě KSČ. Bylo by snadné a snad i úlevné říct, že se od minulosti plně distancujeme, obzvlášť pod vším tím tlakem současné společnosti masírované každodenní antikomunistickou propagandou. Ale takovým distancem bychom popřeli práci několika generací, popřeli bychom snahu o světový mír, poválečné budovatelské nadšení, ideu sociálně spravedlivé společnosti. Pojďme si tedy v letošním roce připomenout založení strany, která se vždy postavila po bok pracujících a vedla nelehké zápasy za jejich důstojný život. Strany, která neváhala postavit se do čela protinacistického odboje a podstoupit tak nezměrné ztráty. Strany, která byla průkopníkem československého socialismu a nutně musela vkročit do mnoha slepých uliček, aby nám žijícím dnes ukázala, čeho se vyvarovat, a co naopak rozvíjet.

Pojďme v roce 2021 pracovat na tom, aby KSČM byla takovou komunistickou stranou, jakou si poctiví komunisté a především poctiví pracující zaslouží. Pojďme nepodléhat tlaku dnešní antikomunistické společnosti a přestaňme zatvrzele a natruc nekriticky hájit doby minulé. Pojďme si připomenout, že komunismus je založen na vědeckém poznání a vědeckých metodách. A věda nám říká, že máme postupovat systematicky. Analyzovat. Ověřovat. Kriticky hodnotit. A na získaných závěrech pak dál stavět. Nebojme se být kritičtí sami k sobě. Nebojme se přijmout zodpovědnost za neúspěchy a pochybení. Ale neklaňme se příliš hluboko. Jako komunisté máme být na co hrdí.