KSČM

Socialismus je budoucností,

kapitalismus není řešení

Úvod

Celé generace vedly boj o myšlenky sociálně spravedlivé společnosti, myšlenky na překonání hluboké sociální nerovnosti ve společnosti, ale i překážek vytvořených pro rozvoj člověka kapitalistickým výrobním způsobem. 

Hnutí za sociálně spravedlivou společnost tak významně ovlivnilo moderní civilizaci. 

Vždy pro něj byl stěžejní boj za zájmy lidí práce, neprivilegovaných a vykořisťovaných vrstev a sociálních tříd, za zájmy dělníků, ostatních zaměstnanců, živnostníků, drobných řemeslníků, ale i mladých lidí, rodin s dětmi nebo seniorů.

K tomuto odkazu se hlásí i Komunistická strana Čech a Moravy, jež vznikla 31. března 1990. Své priority definovala v „Kladenském programu 1992“ a uplynulá desetiletí potvrzují platnost části těchto tezí, ale v mnohém i jejich historické překonání.

KSČM navazuje na bohatou tradici levicového socialistického, dělnického a komunistického hnutí, ale také na vše pozitivní z činnosti před druhou světovou válkou založené Komunistické strany Československa. Základní principy činnosti KSČM vycházejí z programových dokumentů. Jsou odrazem představ o společnosti, jakou chceme vytvořit.

Minulost nelze znovu prožít. Historie, jakkoliv přepisovaná, je ale zdrojem mimořádné společenské zkušenosti. Je potřebné k ní přihlížet podle realistického hodnocení jejích kladů a poučení se z jejích nedostatků a záporů. Vážíme si těch, kteří se svou prací snažili poctivě a obětavě vybudovat jinou než kapitalistickou společnost. I těch, kteří přitom položili to nejcennější - svůj život. Jejich úsilí nesmí být proto zapomenuto a zneváženo.

Strana vychází z myšlenkového odkazu zakladatelů marxismu, jejich vědeckého světového názoru a všech, kteří jej rozvíjeli v pokrokovém a demokratickém směru. Hlásíme se k odkazu Komunistického manifestu. I dnes jsou trvale platné jejich hodnoty jako právo na život, rovnost a důstojnost člověka, právo na práci a spravedlivou odměnu za ni. Tato práva jsou v přímém protikladu s antidemokratickou podstatou kapitalistické společnosti. Programem komunistů je překonání tohoto rozporu.

Proto jedinou dnešní alternativou vůči kapitalismu je socialismus jako sociálně spravedlivá společnost, umožňující důstojný život a vícestranný rozvoj člověka.

Dnešní svět a perspektiva socialismu

Dnešní globalizující se svět je plný rozporů, které vedou k hlubokým strukturálním krizím a selháním. Na prahu přechodu moderní civilizace k informační, znalostní a inovativní společnosti nejen přežívá, ale v řadě oblastí dokonce roste vykořisťování a zotročování lidí. Přes snahy o rozvojovou pomoc jsou chudé země odsouzeny k bídě a hladovění. Dominující kapitalistický společenský řád ve své imperialistické podobě nezvládá narůstající chaos multipolárního světa. Pseudohumánní snahy vládnoucích kapitalistických elit jsou jen pokryteckou zástěrkou v jejich barbarském počínání.

Jsme přesvědčeni vlastní historickou zkušeností, že kapitalismus není vhodným systémem pro občany naší země - ani celého světa. Většině lidí nepřináší jinou budoucnost než iluzi o uspokojení konzumem, což pro mnohé lidi vede k životu v zadlužení. Kapitalismu nemá krom barbarství co nabídnout.

Vědecký a technologický pokrok 21. století nabízí lidstvu nevídané možnosti. Současně ale nebývale narůstají sociální rozdíly. Svět se v minulosti vždy bránil otevřenému zavedení nadvlády kapitálu a oligarchie či prvků klientelismu, ale dnes stále roste bohatství velice úzké skupiny, kdy necelých deset procent lidí vlastní a kontroluje více než dvě třetiny veškerého světového bohatství.

V zájmu této stále užší skupiny neomezeně bohatých hrozí nová vlna válek za rozdělení mocenského vlivu nad světem. Pokračuje drancování nerostného bohatství většiny zemí světa do vlastnictví nadnárodních monopolů. Pravidla tohoto nelítostného boje o suroviny, bez prospěchu pro dotčené státy, si často neuvědomují právě jejich obyvatelé.

Nejen ekonomika, ale už i politika a také média, jsou prorostlé „oligarchizací“ a korporacemi. Jejich nezávislost je iluzí. Dnes má v pojetí vládnoucích elit ekonomika, politika, veškerý společenský život i mediální obraz sloužit pouze úzké vrstvě bohatých při ovládání většiny pracujících a ostatních lidí.

Svět je dnes blíž další velké hospodářské krizi, humanitární katastrofě a světové válce. Neřešení problémů vytváří podhoubí pro ožívající fašismus. Jeho návrat je realitou v samotné Evropě. Hrozí zhroucení sociálního konsensu nutného pro fungování demokracie.

Společenský převrat a následná restaurace kapitalismu společnosti v ČR po roce 1989 přinesly zklamání i problémy, které v propagandistické rovině je ještě možné manipulativně většině veřejnosti zastírat.

Obnova kapitalistického společenského systému byla nastolena restitučními zákony a majetkovým převratem v podobě kupónové privatizace, tzv. vyrovnáním s církvemi a snahou o  odbourání sekulárního státu, vyzdvihování mocenských ambicí katolického kléru a záměrné posilování církví a náboženských společností. Přispělo k ní i svévolné rozdělení České a Slovenské federativní republiky ambiciózními politiky, a bez referenda také začlenění ČR do pozůstatku studené války – vojenského paktu NATO, hlavního agresora a převodové páky velmocenské politiky USA.

Kapitalismus ze své podstaty není budoucností světa. Jiná společnost je nejen možná, ale v zájmu zachování lidské civilizace i nutná. Pokud se nemáme propadat do sociálního útlaku, politického vydírání a nespočetných krizí kapitalismu, musíme dát společnosti novou, alternativní perspektivu. Bez zásadní změny může vývoj vyústit ve větší či menší hospodářské krize, rozevření sociálních nůžek mezi úzkou skupinou bohatých na straně jedné a vrstvou lidí na hranici chudoby na straně druhé. Stále více je ohrožena i názorově kolísající středně příjmová vrstva.

Od roku 1989 převládala v argumentaci pravicových stran a hnutí posměšná tvrzení, že socialismus s jakýmkoliv přívlastkem (reálný, demokratický, rozvinutý…) nebyl a nebude úspěšný v žádné zemi světa. Skutečná svoboda člověka, podmínky pro jeho uplatnění bez sociální tísně, je možná v socialismu, při jehož budování předpokládáme řadu etap.

Snaha o budování socialismu v řadě zemí světa na všech kontinentech úspěšně pokračuje.

Nechceme proto jen zmírňovat neblahé důsledky kapitalismu, chceme odstranit jejich příčiny.  S občany, s národem, ale i v mezinárodním měřítku jako praví internacionalisté. S důsledným využitím všech účinných a osvědčených metod, které jsou v mezinárodním kontextu využívány.

Cestu k socialistické společnosti vidíme v důsledné obhajobě důstojnosti člověka, jeho základních lidských práv a svobod, dále v naplnění širokých forem lidové demokracie, v rovnoprávném respektování a zvyšování spoluúčasti na ekonomickém rozhodování a postupném zvyšování podílu různých forem společenského vlastnictví.

Socialismus tak vnímáme jako budoucnost spravedlivou, trvale udržitelnou a zároveň demokratickou, obohacenou o zkušenosti posledního století. Je otevřený a stále reagující na aktuální dění a vývoj ve společnosti. Jde o hledání a uskutečňování alternativ, nových řešení založených na úsilí o společný, vzájemně výhodný postup. Cestou je vytvoření antiimperialistické lidové fronty spojující síly a umožňující účast širokých vrstev.

Prosperující ekonomika

Ekonomika má sloužit rozvoji a blahobytu celé společnosti a její výkonnost závisí na svobodném a plném uplatnění talentu a schopností každého občana. Neoliberální ekonomický model vede ke krizím, narůstající nerovnosti a nenabízí reálné řešení. Programem komunistů je výrazně vystupující potřeba zespolečenštění strategických surovinových zdrojů, vody, základních výrobních prostředků, které by nebyly nástrojem ekonomického vykořisťování, ale sloužily by většině společnosti a důsledným plánováním pomáhaly uspokojovat její potřeby. Zisk plynoucích z těchto odvětví by sloužil celé společnosti, všem občanům. Proto komunisté odmítají další privatizaci veřejného majetku a restituce.

Obnova kapitalismu v naší vlasti byla založená na často až kriminální privatizaci klíčového národního majetku. Vedla k obnově vykořisťování pracovní síly, k silné závislosti na zahraničí a k vzniku oligarchických struktur sledujících především své osobní zájmy. Cílem bylo vytvořit dostatečně silnou vrstvu vlastníků a rentiérů, o niž by se mocenská elita dlouhodobě opírala.

 Naší alternativou je plánovitě usměrňovaný ekonomický model trhu s klíčovou úlohou společenského vlastnictví ve strategických oblastech národního hospodářství překonávající nadměrný vliv a moc soukromovlastnických monopolů, finančního kapitálu a bank, jako krok k přechodnému období směřujícího k socialismu. Odmítáme ekonomické zotročování národa a postavení České republiky jako kolonie či polokolonie. 

Proces změn vlastnických vztahů musí respektovat potřebu plurality a rovnoprávnosti vlastnických forem, včetně soukromé podnikatelské iniciativy především živnostníků, malých a středních podnikatelů, která ale nebude v rozporu s celospolečenskými zájmy. Podstatnou úlohu však prosazujeme pro společenské vlastnictví, včetně vlastnictví družstevního. Trvalé zlepšování kvality života širokých vrstev společnosti budeme prosazovat jak dalším růstem produktivity práce, tak co nejspravedlivějším rozdělováním jejich výsledků.

Různorodé hospodářské subjekty propojené trhem budou usměrňovány ekonomickými nástroji na celospolečenské úrovni. Proto musí mít stát klíčovou úlohu v investiční rozvojové politice i ve vlastní státní investiční bance.  Plán musí plnit funkce strategické koordinace a poskytování strategických informací. Socialistické ekonomické vztahy nebudou samoúčelem jako u obdivovatelů tržní anarchie, ale měřítkem hospodářské efektivity. Předpokladem jsou přitom podmínky k zajištění rovné příležitosti k práci podle schopností, motivace k práci i k inovacím.

Pro motivaci lidí je důležitý princip spravedlivého ocenění vykonávané práce. Mzda a plat musí reflektovat základní požadavek důstojného života všech, kteří se živí prací, zohledňovat skutečné základní výdaje i výdaje na osobní, vícestranný rozvoj a rodinný život. Pracovat se musí vyplatit, musí se vyplatit kvalifikace, s výhledem osobního rozvoje člověka do budoucnosti.  S tím souvisí i právo zaměstnance na spoluúčast v hospodaření firmy podle její právní formy. Právo zaměstnanců odborově se organizovat je nezpochybnitelné. Chceme rozšířit odborová práva a posílit postavení odborů ve společnosti.

Podstatou ekonomické demokracie je výrazná podpora a rozvoj družstevního vlastnictví, forem zaměstnaneckého a všeobecně samosprávného vlastnictví, které nabízí pevnou základnu pro socialistickou alternativu společnosti. Robotizace průmyslu nesmí být zdrojem nezaměstnanosti, naopak musí znamenat více volného času pro osobní rozvoj a kreativní činnost celé společnosti. Odmítáme volit mezi úmornou dřinou a chudobou. Chceme, aby vědecký pokrok sloužil celé společnosti, nejenom kapitálu. Pouze kolektivní vlastnictví a demokratická kontrola zajistí, že bude ekonomická prosperita užívána všemi. Tak lze zvládnout nástup společnosti 4.0, společnosti inovační, vzdělanostní a digitalizované. Jsme přesvědčeni, že socialismus opírající se o nejmodernější technologie, přispěje k zefektivnění ekonomiky, ale i odbourání byrokracie.

Aktivně prosazujeme obnovu kontroly klíčového majetku státem, ochranu před jeho zcizením do rukou zahraničního kapitálu. Jde především o vlastnictví dopravní a energetické infrastruktury a přírodních zdrojů. Stát si musí ponechat rozhodující vlastnický podíl ve strategické železniční dopravě.

KSČM akcentuje důležitost přenesení daňové zátěže ze zaměstnanců, malých a středních živnostníků na velké obchodní a finanční korporace a banky. Řešení vidí v důsledné sektorové dani, progresivním zdanění podle daňového základu či znovuzavedení daně z obratu u obchodních korporací.

Je třeba provést audit a komplexní revizi majetků předaných státem církvím a privatizovaných státních majetků.

Sociální jistoty pro člověka

Stěžejní význam přikládáme řešení sociálních otázek. Touha po sociální spravedlivosti a sociálních jistotách nestojí proti prosperitě, ale je její podmínkou. Hodnoty solidarity a kvality života jsou klíčem k upevnění lidské důstojnosti. Takový rozvoj lidského potenciálu je to nejcennější, co máme.

Sociální spravedlnost neznamená rovnostářství života lidí a nabídku pasivního pohodlí. Jde o systémovou podporu sociální aktivity občanů s pestrou škálou poskytování veřejných služeb hrazených z veřejných zdrojů – zejména s ohledem na právo na vzdělání, zdraví, bydlení a zajištění na stáří, rekreace, kurzy.  Trváme na ústavou garantovaném solidárním systému poskytování kvalitní a dostupné zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro všechny občany.

 Důležitým krokem na cestě k vyšší sociální spravedlivosti je rozvoj sociálního státu hájícího práva všech pracujících i sociálně potřebných. Život na dluh a obchod s chudobou nesmí mít ve společnosti místo.

Trvalým problémem kapitalismu i v naší zemi je bytové otázka. Jde o spekulaci s lidskou chudobou a životem na úvěr při zajištění základního lidského práva na důstojné bydlení. Jako komunisté se stavíme proti spekulaci s byty, požadujeme přísnou kontrolu nevyužitých prázdných bytů sloužících k neúnosnému zvyšování nájmů. Řešení vidíme ve státem podporované výstavbě dostupných bytů obcemi a městy, podpoře družstevní bytové výstavby a poskytování bezúročných půjček na pořízení prvních bytů mladým rodinám, v odbourání hypotečního otroctví.

Podporujeme všechna účinná prorodinná opatření, včetně těch, která umožňují sladění pracovního a rodinného života.

Musí být důsledně zohledňována rovnost žen a mužů i práva dětí.

Mzdy, platy, důchody musí pokrývat nejen základní potřeby lidí, ale umožňovat jim důstojný život a vícestranný rozvoj. Komunisté budou hájit dělníky a ostatní pracující proti vykořisťování a vždy stát na straně takových odborů, které budou hájit důsledně a nekompromisně zaměstnance. Je nepřijatelná liberalizace pracovního práva a sociální dumping. Prosazujeme vyrovnání neoprávněných rozdílů v odměňování žen a mužů

Naším programem je odpovídající sociální zabezpečení, garantující důstojný a šťastný život těch, kteří si roky poctivou prací vydělávali na důchod. Řešení vidíme v solidárním trvale udržitelném důchodovém systému. Také ve snížení hranice pro odchod do důchodu. Důchod musí umožnit plnohodnotný život

Demokracie ve společnosti

 V dnešním světě kapitalismus dospěl do stádia, kdy se chce zbavit svých vlastních představ o demokratickém zřízení a nahrazuje je stále více autoritativními byrokratickými institucemi, jejichž kontrola je zčásti nebo zcela nemožná pro většinu lidí. S ekonomickou otázkou se tak pojí rovněž otázka politického rozhodování.

Prosazujeme proto co největší účast občanů na řízení věcí veřejných, od komunálních až po celostátní, protože jen tak mohou být hájeny jejich skutečné zájmy a demokracie ve společnosti. Dění ve vlastním státě je jen a pouze jejich věcí. Je třeba zrušit diskriminační zákony, jako je zákon lustrační a jemu podobné právní normy.

Nabídka komunikačních technologií rozšiřuje technické možnosti uplatňování názoru občanů přímo, včetně digitalizace. Přímá demokracie předpokládá schopnost organizovat lidové iniciativy, zvládat nové formy informační gramotnosti a ochranu práva na informace.

Stavíme se proti prorůstání ekonomické a mediální moci do politického rozhodování a do hospodářského řízení. Nechceme více demokracie, která upřednostňuje parazitismus před poctivou prací, kapitalisty a jejich vrstvu oligarchie před národem, který si na svou budoucnost vydělává prací a ne kriminální činností, vykořisťováním nebo životem na úkor většiny. Říkáme STOP politické, finanční a mediální mafii a vůbec všemu, co většinu občanů omezuje, vykořisťuje a vyjídá.

Demokracie patří i na pracoviště a budeme podporovat všechny snahy o větší zapojení pracujících do rozhodovacích procesů, který tak bude fungovat na demokratických principech.

Zastupitelská demokracie musí respektovat rozmanitost sociální struktury společnosti v kombinaci se zásadou samosprávy a participace.  Pluralita politického spektra tak bude lépe odrážet zájmy lidí a rozvoj občanské společnosti Avantgardnost společenského subjektu bude výsledkem jeho schopnosti vyjadřovat a sjednocovat zájmy občanů a využívat při tom nejpokrokovější poznatky včetně informačních technologií. 

Podmínkou informační demokracie je boj proti manipulativnímu informování veřejnosti. Důležitou roli v tom mají veřejnoprávní média, jejich povinnost formulovaná legislativou poskytovat co nejobjektivnější zpravodajství, bez jednostrannosti komentování.

Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro poskytování služeb na svobodném internetu a rovněž boj s informačními monopoly a proti koncentraci kontroly nad médii. Autorská práva nemohou být nástrojem omezování svobody poznání a dostupnosti informací.

S rychle postupující globalizací velkých internetových společností je třeba stanovit jednotná pravidla i pro jejich daňové povinnosti na území našeho státu.  Nezbytná je bezpečnost informačních systémů umožňující přístup k veřejným informacím a chránící data občanů či o občanech.   

Desetiletí turbulentního a bezohledného vývoje kapitalistického systému nás nutí zabývat se i někdejším reálným socialismem a dávno vyřešenými základními otázkami, jako je právo na práci a spravedlivou mzdu, zajištění dostupného, bezplatného a kvalitního vzdělávání s možností uplatnění absolventů v jejich oboru na území ČR, dostupná a bezplatná zdravotní péče, která se snaží co nejlépe sloužit člověku, aniž by tuto péči zaměnila s kšeftem, cenově dostupného a vyhovujícího bydlení, v kontrastu s aktuálními nesmyslně vysokými cenami i zlovůlí spekulantů s bydlením, a samozřejmě i odpovídající sociální zabezpečení, garantující důstojný a šťastný život těch, kteří si roky poctivou prací vydělávali na důchod.

Stavíme se proti chudobě a obchodu s ní, proti spekulaci se „sociálním bydlením“, proti ghettoizaci některých lokalit, proti sociálnímu vyloučení a obecně především za to, aby se český člověk nestal obětí spekulace, lichvy, a aby věděl, že žije ve své zemi, že pro ni pracuje, že se v ní dočká uplatnění nedělitelných práv, možnosti seberealizace, samozřejmosti důstojného života pro sebe i svou rodinu, a že poctivá práce se vyplatí.

Selhávají-li současné mocenské instituce při řízení státu a společnosti, je-li přitom lidem vnucována iluze práva na všechny informace, které však ve skutečnosti státní moc velice pečlivě cenzuruje, o to víc je třeba bojovat za takové orgány státu, územní a obecní samosprávy, které budou postaveny na široké lidově demokratické samosprávě, s maximálním uplatněním přímé demokracie a referend.

Kultura a vzdělávání

Kultura je významný faktor ovlivňující život celé společnosti, odráží nejen národní hodnoty, ale i civilizační vývoj.  Chápeme ji jako kulturu v širším smyslu jako kulturní společnost, kulturní život, míru humanizace společnosti. Kultura vyjadřuje úctu k základním lidským právům a svobodám.

Za prioritní považujeme chránit národní kulturní dědictví a možnost jeho dalšího rozvoje, bránit prodeji jednotlivých uměleckých a kulturních statků do zahraničí a odklonu kulturního fondu do soukromých rukou. Odmítáme účelové, dogmatické zkreslování historie a budeme bojovat proti jednostrannému přepisování historické pravdy.

Má-li být kulturní dědictví uchováno, pak kulturní a umělecké hodnoty musí být rovnoprávně dostupné všem občanům.

Prosazujeme rozvoj kultury všeho druhu a všech forem duchovního života s respektem k tvůrčí svobodě, k názorové pluralitě a kritickému rozumu. Základem je uplatnění všelidských hodnot, uplatňování humanistických etických a estetických ideálů při co nejširší účastí občanů, jejich iniciativě a motivaci k přechodu na vzdělanostní a inovační společnost, ale i uchování a rozvíjení místních tradic lidových slavností a obyčejů. Podpora dobrovolných spolků, zájmové činnosti a výchova dětí je jeho nezbytnou součástí.

Tělesná výchova, sport a turistika jsou významné pro každou zdravou společnost. Proto jako součást i socialistické cesty vývoje společnosti prosazujeme podporu masové tělovýchovy, pohybové kultury a co největší zpřístupnění sportovních aktivit, které pro všechny věkové skupiny patří k plnohodnotnému životu, a to vytvářením finančních i materiálních podmínek pro oddíly, organizátory, učitele, trenéry i účastníky.

Nové znalosti a inovace pronikají v 21. století hluboko do základů našeho života. Ovlivňují nejen výrobní síly, ale i společenské vědomí. Je důležité učinit tuto oblast jádrem našich společenských strategií, základem přeměny světa a sebeutváření člověka samotného. Znamená to nejen řízení vědy, efektivní vědní politiky, ale i společensky spravedlivé využití jejích výsledků.

Růst intelektuálního, tvůrčího a poznávacího potenciálu společnosti, využití vědy a výzkumu považujeme za klíčový předpoklad a zdroj rozvoje všech. To znamená i péči o vědecké talenty schopné nastolovat a řešit problémy současného světa, aby nedocházelo k jejich odchodu do zahraničí anebo mimo oblast vědy, výzkumu a vývoje. Pěstovat schopnost překonávat stereotypy myšlení, mít otevřené oči pro vše nové a osvojovat si nejpokrokovější arsenál vědy a techniky.  

S kulturou souvisí i vzdělanost národa a občanů České republiky. Má-li být kvalitní vzdělání dostupné všem lidem bez rozdílu, nemůže být postaveno na tržních hodnotách.

Nepodporujeme proto vzdělávací systém, který je podfinancovaný a disproporční, s výraznou podporou soukromých a církevních škol. Rovněž nepodporujeme agitační činnost různých neziskových organizací s cílem nabourávat hodnoty demokracie a historické pravdy na úkor skutečného vzdělání uplatnitelného v osobním i pracovním životě, či snahy o zjevnou rekatolizaci naší společnosti.

Základní právo na vzdělání nesmí být předmětem soukromého zisku a zadlužování mladé generace.

Prosazujeme kvalitní všeobecné vzdělávání na základě jednotných učebních osnov pro základní školy a jednotlivé obory škol středních.

Odmítáme financování škol podle počtu žáků nebo studentů, vedoucí ke snižování úrovně výuky v zájmu získávání co největšího počtu studentů.

Prosazujeme z těchto důvodů komplexní řešení podpory kulturních aktivit, umělecké tvorby a kulturního života v centru i v regionech a za samozřejmé považujeme uchovat a zvelebit naše slavné kulturní dědictví.

Stavíme se proti komercializaci kultury, proti „kultuře“ násilí, kýče, deviace a dekadenci, podporujeme umění, které se nebojí spojitosti se špičkami naší národní kultury ani hledání nových forem a sepětí s problémy dnešní společnosti.

Kulturní demokracie musí být založena na nejvyšší možné účasti celé společnosti při tvorbě kulturních hodnot.

Rovnováha člověka a přírody – předpoklad udržitelného rozvoje

Nutným aspektem společenské alternativy je ochrana či záchrana životního prostředí. Nemyslitelné je pokračování drancování přírody s katastrofálními ekologickými dopady do budoucnosti. Planeta Země nesmí být rukojmím egoistických zájmů, devastujících naše životní prostředí jen pro okamžitý zisk úzké skupiny lidí.  Zároveň, ale náklady na ekologizaci nesmí mít zásadní dopad na běžné občany.

Ekologická problematika se dnes stává extrémním rizikem pro příští generace. Naplňování lidských potřeb nesmí snížit potenciál uspokojování potřeb budoucích generací.

Podporujeme proto přechod k ekonomicky, sociálně a ekologicky udržitelnému životu, zastavení devastace přírody a krajiny, půdního fondu, lesů a vodních zdrojů, zavedení důsledných opatření proti znečišťování životního prostředí a prosazování skutečných, nikoliv falešných, umělých potřeb.

Kontrola přírodních zdrojů přísluší občanům prostřednictvím státní a veřejné kontroly, posílené o zpřísnění legislativní regulace tak, aby se omezilo neodpovědné nakládání s důležitými zdroji i možné ekologické škody.

Socialistické uspořádání svou demokratičností a racionálním usměrňováním lidských aktivit v celospolečenském zájmu nabízí výhodu při řešení ekologických hrozeb.

Stejně tedy jako v minulosti, i dnes aktivně prosazujeme ochranu přírodních zdrojů, našeho národního vlastnictví před jeho zcizením do rukou zahraničního kapitálu. Veškeré přírodní bohatství nemusí mít žádnou cenu, jestliže z jeho hodnoty žijí nadnárodní korporace místo vlastní země a jejích občanů.

Nechceme v tomto směru být zemí třetího světa, která jen pozoruje, jak se její přírodní zdroje zneužívají nebo jak za ně vlastní občané musí platit zahraničním firmám. Zásadní je především důsledná ochrana ovzduší, půdního fondu, lesů a vodních zdrojů. Nezanedbatelný vliv na životní prostředí má i způsob zemědělského hospodaření. Nesmí docházet k dalšímu úbytku a devastaci zemědělského půdního fondu.

Stavíme se proti privatizaci a nevýhodným pronájmům životně důležitých vodních zdrojů, prosazujeme jejich zestátnění jakožto přirozené součásti infrastruktury naší republiky. Vodní a další základní infrastruktura musí být provozována ve veřejném vlastnictví.

Ve smyslu tohoto požadavku budeme podporovat i postupné kroky získávání kontroly ze strany státu, krajů, měst a obcí. Minulé zkušenosti v tomto odvětví svědčí o naléhavosti našich požadavků.

Právo na kvalitní a zdravé životní prostředí je důležitým lidským právem. Komplexní řešení ekologických otázek však není možné v podmínkách kapitalismu, ale pouze prostřednictvím systémové změny.

Bezpečnost pro naše občany

Finanční a hospodářské krize a také očekávané rozpočtové škrty oslabí naši zemi z hlediska bezpečnosti při ochraně našich hranic, ale i při  boji s přírodními živly či průmyslovými haváriemi, v němž má nezastupitelné místo integrovaný záchranný systém. Opět to ukazuje bezvýchodnost kapitalismu jako společenského systému, který tato nebezpečí trvale podceňuje.  Obdobně nelze rezignovat na zabezpečení občanů a povinnosti policie, která nesmí být zneužívána k politickým účelům.

 V tomto systému bude těžké čelit všem výzvám bezpečnosti, nelze však na ni rezignovat jako jiné státy, které se už plně podvolily neoliberalismu a neúčinně omezují korupci a praktiky mafie. Sociálně patologické jevy i různé přírodní katastrofy jsou tam spíše zadokumentovány a tolerovány, než řešeny.

Budeme prosazovat rozvíjení armády pouze pro potřeby obrany České republiky, nikoliv pro vedení válek podle požadavků velmocí. Její použití pro jiné účely je možné jen s mandátem Rady bezpečnosti OSN:        

Současná migrační krize je především projevem agresivní politiky globálního kapitálu a neokolonialismu v zemích Afriky a Asie. Zde zásadně odmítáme vměšování se do rozvojových zemí, agrese a války proti nim a rozvrat, který způsobily státy paktu NATO v čele s USA, resp. EU. To je příčina, proč se miliony lidí daly do pohybu v naději na lepší život zejména v zemích Evropy, kde v důsledku toho dochází k celé řadě sociálních, ekonomických i náboženských konfliktů. Roste napětí mezi zeměmi EU v přístupu k řešení problémů daných zejména historickými vazbami a zájmy evropských koloniálních mocností. Komunisté odmítají jakoukoliv vnucovanou politiku včetně povinných kvót. Budou chránit suverénní práva v oblasti azylové a migrační politiky. Náš solidární přístup spočívá v tom, že budeme podporovat kroky k odstraňování příčin a následků migrace a realizaci opatření v místech, kde tyto problémy vznikají. Prosazujeme zvýšení humanitární pomoci, vzájemně výhodnou politiku, hospodářskou a kulturní spolupráci a významnější rozvojovou pomoc zemím, které jsou zdrojem nežádoucí masové migrace. Nutné je pomáhat odstraňovat chudobu v zemích původu migrantů, nikoliv podporovat migraci z těchto zemí.

Mír a bezpečnost v Evropě a ve světě jsou v současné době největší výzvou nejen pro levicové hnutí, ale i celou světovou veřejnost. Imperialismus, ovládaný světovým globálním kapitálem, je v zájmu svého přežití, slovy klasiků, připraven použít v honbě o nové trhy a přírodní zdroje jakékoliv prostředky, včetně rozpoutání válečného konfliktu. Překrucování historie, ignorace mezinárodního práva nenapomáhá k zachování mírového soužití.

Je v zájmu našeho národa neúčastnit se, a to ani politicky, na akcích paktu NATO, probíhajících často bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, zdůvodňovaných (Irák, Libye…) a ospravedlňovaných spekulativními argumenty. Zpravidla jde jen o důsledek snahy ovládnout surovinové zdroje cizích zemí.

Jsme zásadně proti tomu, aby na našem území byla přítomna cizí vojska. Nesouhlasíme s navyšováním výdajů na zbrojení. Kategoricky odmítáme jakékoliv snahy o vybudování cizích vojenských základen a příslušné infrastruktury na území České republiky. S tím souvisí požadavek stažení našich vojáků z válečných misí. Armáda je určena pro obranu suverenity naší země.

I v této souvislosti od počátku trváme na vystoupení České republiky z agresorského společenství paktu NATO buď rozhodnutím vlády a Parlamentu nebo vypsáním všelidového referenda. Řešením není ani vytvoření armády Evropské unie.

Zahraniční politika

Základním programovým východiskem KSČM je podpora mírové zahraniční politiky vycházející z mezinárodního práva a jeho všeobecných principů, zakotvených v Chartě OSN a dalších souvisejících dokumentech, jakými jsou např. respektování suverenity států, mírová koexistence, teritoriální nedotknutelnost, nevměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, nepoužívání síly anebo hrozby silou v mezinárodních vztazích a řešení mezinárodních sporů mírovou cestou. Právě tyto principy se staly základem poválečného uspořádání a pilířem míru ve světě. Není proto internacionalismu bez národů.

Je historickou zkušeností komunistické strany z obrany suverenity naší země, že jednostranná až vazalská zahraničněpolitická orientace přivedla naši zemi ke ztrátě suverenity a nakonec k rozdělení státu a společnosti se všemi zápornými důsledky, se kterými jsme se dodnes nevyrovnali.

Zásadním požadavkem, pokud máme skutečně pocítit vlastní suverenitu, je změna charakteru naší zahraniční politiky. Ta nesmí jen přejímat stanoviska a přijímat nařízení a příkazy velmocí, dnes konkrétně USA, SRN nebo Izraele, ale sama aktivně působit v zájmu našich občanů, v zájmu prestiže a prospěchu České republiky. Akcent musí být položen na aktivní ekonomickou spolupráci, prosazování navýšení exportní politiky, hledání nových odbytišť a nových forem hospodářské spolupráce, to vše podle zásadních principů vlastních nejen komunistům, ale i všem demokraticky smýšlejícím lidem.

Náš program v zahraniční politice je odmítání válečných řešení, hegemonismu, okupace, etnického čištění, všech forem útlaku, všech forem neokolonialismu a vykořisťování. Je také programem odmítání účelové hysterie namířené proti Ruské federaci. Odmítáme vyvolávání zášti vůči současným státům snažícím se o překonání kapitalismu socialistickou cestou. Vždy budeme stát na straně pokrokových národně osvobozeneckých hnutí. Koncentrace vojsk NATO na hranicích Ruské federace, rozdmýchávání regionálních válečných požárů a skrytá či otevřená podpora autoritářství a fašismu vedou ke vzrůstající hrozbě velkého válečného konfliktu. Politikou komunistů je mír.

Odmítáme servilní politiku, která jen kopíruje agresivní a nespravedlivou zahraniční politiku USA, EU, Francie, SRN, Velké Británie a Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní světové banky a Evropské centrální banky založenou na hegemonii jen určitých mocenských elit a jejich konkrétních monopolů nad ostatními národy.

Podporujeme postoje, které naší republice přinesou ztracenou úctu - moderní projekt zahraniční politiky míru, solidarity, porozumění, politické, hospodářské a kulturní spolupráce. Česká republika není vazalským státem, neměla by se změnit na přitakávače zájmů jiných států, pokud k nim není získán konsensus lidu naší země, potvrzený například v zahraničně politických otázkách referendem.

KSČM od počátečních jednání při rozhodování o vstupu do EU nikdy nezakrývala své kritické výtky, mezi které v zásadní míře (proto jsme vstup do EU nepodporovali) patří jeden z deklarovaných smyslů a důvodů vzniku Evropské unie - postupné sjednocování evropských států. Poukazovali jsme na nelogičnost motta Evropské unie - „In varietateconcordia! („Jednotná v rozmanitosti“) - kdy EU chce být entitou, která má částečně pravomoci mezinárodní organizace, ale také jednotného státu – což je protimluv. Skutečnou moc v ní mají oligarchové, nadnárodní korporace a banky.

Ocenili bychom zjednodušení a zefektivnění spolupráce mezi jednotlivými státy a národy Evropy, ocenili bychom sjednocení respektující jednotlivé národní potřeby a hodnoty na základě řešení sociálních problémů desítek milionů zúčastněných lidí, řešení konkrétních otázek, dorovnávání životní úrovně směrem nahoru, společné práce pro blaho národů.

Stejně tak nemůžeme uvěřit iluzím o demokracii a samo reformovatelnosti uvnitř EU.  EU je výraz koncentrace kapitálu, a přes svou naleštěnou podobu synonymem vykořisťování a kosmopolitismu pohrdajícího národními kulturními i historickými hodnotami. Odmítáme vytvoření evropské armády.

Naše pozice je stát mimo uskupení Severoatlantického paktu, aktivně uplatňovat spolupráci, suverenitu, svobodu a především mír mezi státy světa, odmítat hegemonismus, imperialismus a válku.

Požadujeme bezpečnostní architekturu stavět na organizaci OBSE.

Přijímáme odpovědnost účasti na rozhodování v Evropském parlamentu, snažíme se postupovat v zájmu našeho národa, neskrýváme naše kritické připomínky a touhu po alternativě, přesto upozorňujeme, že zásadní změna krizových jevů uvnitř i vně EU může přijít jen se systémovou změnou - novým uspořádáním, jehož prioritou budou lidé evropských národů, nikoliv diktující oligarchie a dnes i neuvěřitelně rozvětvený byrokratický aparát Bruselu, plnící zájmy velkokapitálu.

Odmítáme neokoloniální praktiky, odmítáme tendenci vytvořit z České republiky montovnu a zdroj levné pracovní síly. Je to přímá souvislost s ekonomickým oslabováním významu České republiky, levným získáváním jejích surovinových zdrojů. Česká republika se nesmí v zájmu krátkozraké politiky stát podporovatelem hegemonie mezinárodní oligarchie a monopolů.

KSČM nemůže podporovat projekt EU bez předpokladu jeho hluboké reformy a demokratizace spočívající v nahrazení dnešní Lisabonské smlouvy rovnoprávným ujednáním všech členských států. EU se musí stát prostorem rovnoprávné spolupráce suverénních států. Zásadně budeme kritizovat pokusy o militarizaci EU jako další útok na veřejné fondy a ohrožení míru a bezpečnosti v Evropě. Emancipace Evropy místo vazalské podřízenosti politice Spojených států, respektování mezinárodního práva a práva suverénních států na volbu vlastní cesty společenského rozvoje, to je směr, který může přispět ke sjednocení národů Evropy, jejich prosperitě a mírové budoucnosti.

Prohlubování regionální spolupráce na platformě skupiny Visegrád (V- 4) a její rozšiřování o další země se společnými historickými a kulturními kořeny a zkušenostmi považujeme za důležitý prvek ochrany zájmů České republiky v rámci EU. To je také východisko pro zahraničně-politické postoje KSČM.

Mír a bezpečnost v Evropě a ve světě jsou v současné době největší výzvou nejen pro levicové hnutí, ale celou světovou veřejnost. Překrucování historie, ignorování mezinárodního práva, vylučování zemí a politických hnutí, které brání jejich realizaci, jsou součástí těchto plánů, což nakonec potvrzuje i vývoj mezinárodních vztahů.

KSČM bude v rámci mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, ale i dalších levicových a progresivních sil, odborů, mládežnických organizací, mírových hnutí a dalších organizací poukazovat na toto nebezpečí a podporovat akční jednotu v boji za světový mír a bezpečnost. Bude podporovat pokroková hnutí usilující o překonání kapitalismu na cestě k socialismu, pokroková národně osvobozenecká hnutí bojující proti neokolonialismu, rasové, náboženské a politické nesnášenlivosti.

Závěr

Nová systémová změna nebude první v lidských dějinách. Přežitý řád je dřív nebo později odsouzen k překonání a zániku. Náš program - socialismus - je nadějnou cestou.

Nechceme a nebudeme se nikdy vracet nazpět, půjdeme dopředu, budeme vytrvale a důsledně hájit a chránit důstojnost člověka a celé společnosti, vždy na základě otevřené politiky s cílem dosažení socialismu jako sociálně spravedlivé, demokratické společnosti.

Proto i náš program je otevřen lidem a diskusi.

„Všichni lidé jsou si rovni.“

Jsme zde proto, abychom právo na život, rovnost a důstojnost člověka hájili.