KSČM

(21.9.2019) Soudružky a soudruzi,
 
náš XI. sjezd má nově pojmout i dlouhodobý Program KSČM. Tentokrát se, rozhodnutím červnové celostranické konference, rodí i z variant přímo od členské základny. To nepochybně oživí nejširší předsjezdovou diskusi        a pomůže najít konstruktivní východiska z problémů, kolem nichž to vře už teď. Výsledky voleb vysílají jasnou zprávu. Sil ubývá i samotné straně. Otázka Co dělat? čeká na odpověď, kterou už nelze odkládat.  
 
Předkládáme vám návrh skupiny komunistů, prosazujících zásadní změny už na IX. a X. sjezdu KSČM. Hledáme cestu, kudy dál. Chce to soudružskou soutěž nápadů a argumentů. Držme se této cesty, vítězem bude celá strana. Jde o budoucnost komunistického hnutí, u nás i napříč Evropou a okolním světem.
 
Program strany splní své poslání, jen dá-li jasnou odpověď na obě klíčové otázky: Proč jsme komunisty i dnes     a právě dnes? Kudy vede k našemu cíli cesta v XXI. století – kde pro ni najít oporu už za dnešního poměru sil?        Naše odpověď je jednoznačná: Být komunistou má pádnější důvody než kdy dřív. Tkví v tom, kam směřuje kapitalismus poté, co už nemusí čelit výzvě socialistického společenství. Většině lidí bere víc a víc toho, co už mívali za samozřejmost. Strach i nouzi vrací dokonce tam, kde vymizely už před desítkami let. Zato zisk, který shrabují globální oligarchie, už není ani odměnou za riziko podnikání. Je rentou bez zásluh. Pochází hlavně z „kasina“ finančních trhů. Z hazardu s penězi, cizími i zcela „virtuálními“, a také na cizí dluh. „Zločin bílých límečků“ svá manka „znárodňuje“ – a ždíme i s úroky z nás, daňových poplatníků. Právě tak „vyřešil“ i poslední světovou hospodářskou krizi. Ta, co je na spadnutí, bude tím drsnější. Kapitalismus je „parazitní a zahnívající“ ještě víc, než když tak jeho imperialistické stádium charakterizoval Lenin.   
 
Skutečná řešení začínají tam, kde moc kapitálu končí. Tím rozhodněji se musíme zastat generací, které se o ně už dokázaly zasadit. Pokolením, která přišla po nich, předaly zemi nezadluženou a nepoměrně spravedlivější       i bohatší, než jakou zdědily. Teď za to sklízejí nejapné urážky. Vyvracíme je fakty o jistotách a výdobytcích, na něž se kapitalismus jaktěživ nezmůže. Odhalujeme i cíle prolhaně „přepsaných dějin“. Pravda o socialismu je zbraní všech, kdo razí pokrok a brání mír.
 
Odpověď, jež nevězí v planých snech, nabízíme i na druhou otázku – kde najít cestě, vedoucí ke spravedlivější a bezpečnější zemi, opěrný bod v tom, co budí nejširší rozčarování i vůli po změně už dnes. Tkví právě v tom, odkud se vzal a k čemu vedl sám majetkový převrat z konce 80. let. Proběhl v cizím zájmu a v cizí režii. To jim se podřídil i vývoj, jemuž uvolnil prostor. Tolik moci, kolik jí nad námi mají cizí kapitál, jeho vlády a nadnárodní struktury, dějiny samostatné republiky nepamatují. 
 
V cizině končí více než šestina českého HDP. Cizí kapitál nám předepisuje i většinu zákonů. Diktuje nám, co smíme a nesmíme vůči okolnímu světu. Dálkovým ovladačem řídí i naši politickou scénu. O moc se soutěží hlavně „spojeneckou věrností“ ke škodě národním zájmům. Koloniálním přívěškem nejsou jen zbytky českého průmyslu a zemědělství. Zkáza na cizí objednávku už ničí i naši přírodu. S postupem „čtvrté průmyslové revoluce“ – a nástupem nové ekonomické krize – to hrozí ještě dramatičtějšími následky. Právě to, jak moc jsme cizím krmelcem a poníženým vazalem, budí širší nevoli napříč názorovým i sociálním spektrem, než jiné důsledky kapitalistické restaurace.
 
Až v mnohem ekonomicky i politicky suverénnější zemi lze napravit vše, co doba dluží nejen demokracii             a lidským právům, ale i naší bezpečnosti. Proto za hlavní článek navrhujeme postup, jejž naše strana zvládla tak brilantně už v minulosti – stát se nejrozhodnější silou boje za národní zájmy, jimž se děje újma nebo jsou přímo ohroženy. Razit je radikálněji než všichni ostatní, i na podporu našich sociálních závazků – vždy ale zároveň jako vstřícnou nabídku všem stranám, hnutím, iniciativám i osobnostem, připraveným se postavit vnějším tlakům i zištné kolaboraci. Zlovolné nálepky „extremismu“ a „xenofobie“ nás mají rozeštvat i navzájem. Tím víc to chce spolupráci, v níž budeme soutěžit jen v tom, co nás spojuje – kdo každou hrozbu celé zemi objeví jako první, kdo rozluští lépe její cíle a aktéry – a také plán, jak ji zkrotit, nabídne i všem ostatním. To hlavní, čím třeba začít ihned, je nejobsažnější částí našeho návrhu. 
 
Zvlášť akutní jsou tři priority: • Nedopustit, aby se smluvní hráz, omezující riziko jaderné sebevraždy, směla rozbít i jménem České republiky. • Zabránit takovému „řešení“ příští ekonomické krize, jímž by se cizí kapitál hojil na náš úkor.  • Porazit zločinné spolčení proti české vodě, půdě a lesu.                          
 
Postup, jejž navrhujeme, není ani ústupkem nacionalismu, ani popřením komunistické identity. Je cestou, jak       k tomu, co je naším vlastním cílem, směřovat už dnes, a ne ho mít jen za ideál za devatero horami. Většina pastí, v nichž vázne už i náš národní zájem, má řešení až za hranicemi kapitalismu. Právě boj za vše, co zemi navrátí větší suverenitu, tak klestí cestu i ke spravedlivější budoucnosti – s oporou v nepoměrně širší veřejnosti a spojencích než dosažitelnou, jakkoliv jinak. 
 
Jen v hrubých obrysech, vzdálených dnešním podmínkám, nemůže zůstat ani strategický cíl strany. Náš návrh zaujímá stanovisko k samému jádru otázky i diskusí mezi komunisty a dalšími stoupenci zásadní změny: co bude na pořadu i příště a co nově – a jak socialismu zajistit nejenom ještě víc síly a přitažlivosti, ale i odolnosti     a nezranitelnosti. 
 
Jasno musí být už v otázce, od níž se odvíjí vše ostatní. My, komunisté, tady nejsme „pro všechny“. Tu masku nosí strany a hnutí, které si platí „horních deset tisíc“. My jsme tu pro dělníky a všechny pracující, z jejichž rukou        a mozků pochází cizí zisk. Bráníme každé legitimní právo, jež lidem upírá kapitál a jeho státní moc. To proto nemůžeme být jen „parlamentní stranou“. My nesmíme chybět nikde tam, kde lidé o svá práva bojují sami. Právě to musí nový Program zdůraznit zcela jednoznačně a zřetelně.  
 
Program nás, komunistů, není určen jen do vlastních řad. Měl by oslovit co nejširší veřejnost. Jdeme jí naproti    i jiným slovníkem, než jaký je zvykem užívat ve straně. 
 
Patent na rozum nemáme. Stojíme o každý nápad i výhradu. Program, který nás povede dopředu, vzejde jen z kolektivního poznání. A právě k němu chce přispět iniciativa komunistů, jejímž jménem se na vás obracíme.       
 
Za iniciativní skupinu komunistů 
Ing. Stanislav Dušek 
Mgr. Miroslav Kavij  
Ing. Jaroslav Pluskal CSc.  
Ing. Pavel Posolda  
PhDr. Josef Skála CSc.   
JUDr. Tomeš Vytiska