OV KSČM Znojmo

Sokolská 2048/28

669 02 Znojmo

GPS: 48°51ˇ31.232" N,

            16°3´12.166 "E

  

Kontakty:

tel.: +420 515 224 501

       +420 734 430 372

e-mail: 

ov.znojmo@kscm.cz    

redakce www stránek:

webznojmo@volny.cz   

 

Předseda Okresního výboru:      

vm

  Vlašín Miroslav 

 

poslanecké dny  

Doc.PhDr.Miroslav 

Grebeníček Csc.

každé pondělí  09,00 – 14,00 

(po domluvě)

Poslanecké dny se konají

v budově OV KSČM

Znojmo, Sokolská 28.

Telefon 515 224 501  

asistent poslance: Radomír Silber PhD.

-telefon 607 921 447

                                                                                                                                                                                   

                                                                                                                                                                                                                        ěj. 

INFO

  Zástupný problém

  Levici je vlastní věcnost a kritické myšlení 

Podvody s projektem Paměť národa

 

Počasí ve Znojmě

bouřkové oblasti on line

letecký provoz on line

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Znojmo KSČMinformacez KSČM (z jednání ÚV KSČM)

KSČM je stranou budoucnosti

Vystoupení s. Vojtěcha Filipa na 19. zasedání Ústředního výboru KSČM – dne 9. dubna 2016

(10.4.2016)

Jaký je cíl dnešního zasedání? Projednat materiály, které předkládá ústřední výbor IX. sjezdu. Proto k jednotlivým dokumentům. Zpráva o činnosti strany mezi VIII. a IX. sjezdem. Pojetí je odlišné od zprávy, která byla předkládána minulému sjezdu, je to logické. Odpovědnost, kterou na sebe KSČM vzala po r. 2012, je výrazně jiná. My jsme byli velmi úspěšní ve volbách, a to nás vede k tomu, že ve zprávě je i to – co a jak, s jakým výsledkem jsme konkrétně udělali. Jaký to mělo politický efekt a jaký nový úkol je před námi. Proto je zpráva pro sjezd pojata tak, že nová politická realita nám umožnila, že lépe známe obsah nejbližších úkolů a co pro jejich řešení přinášíme. A to jak v samotné realizační fázi stranické práce, tak v teoretické práci. V jednotlivých materiálech, které zpracovávalo odborné zázemí, jaké byly závěry a jakým způsobem je orgány zapracovaly a realizovaly. Zpráva je řazena chronologicky, v časové návaznosti na jednotlivé směry práce strany a jejích orgánů – řídících i realizujících naši politiku, tj. krajských zastupitelů, klubu poslanců, starostů, členů zastupitelstev. Ze zprávy vyplývá jasný závěr. Naše rozhodnutí, které jsme učinili na VIII. sjezdu v Liberci, bylo správné. Rozhodli jsme se pro přijetí programu aktuálních úkolů ve společnosti, naše politika byla srozumitelná, odpovídala na skutečné potřeby velké části občanů a ti ji ve větší míře přijali a podpořili nás ve volbách. Kriticky z toho ale musí vycházet, kde jsme se dopustili chyb – např. v r. 2014 v senátních volbách, nebo kde jsme nedostatečně realizovali vlastní usnesení nebo jsme se jím málo zabývali – např. nenaplnění kandidátních listin v komunálních volbách 2014.
Zpráva obsahuje i hodnocení našeho politického potenciálu a jeho využívání, nebo spíš nevyužívání, v plné míře. Proto je tam částečná absence hodnocení realizace usnesení VIII. sjezdu a celostranické konference k tématu organizační struktury. Nakonec je to patrné i v materiálu, který znovu předkládáme sjezdu – Změnu organizační struktury.
Vzhledem k tomu, že řada delegátů toto považovala na okresních a krajských konferencích za klíčové téma, použiju několik připomínek těch, kteří dlouhodobě pracovali např. ve funkcích předsedů obvodních či okresních výborů. V materiálu je obsaženo to, co by mělo sloužit jako vodítko k našemu rozhodování o dokumentu – návrhu na zkvalitnění organizační struktury a obsahu stanov. Ano, byla jistě nastartována konstruktivní diskuse, ale podmínky pro její ukončení uzavřeny nejsou. Tomu odpovídal průběh okresních i krajských konferencí. Můžeme říci, že se uzavírá pouze její určitá etapa. Nelze najít řešení bez potenciálu členské základny. Nelze se pokoušet zvrátit přijaté usnesení celostranické konference ani sjezdu o uplatnění politické samosprávy a prosazovat profesionalizaci jako prioritu nebo dokonce jako spásu. Jsem přesvědčen, že je naší povinností, na rozdíl od jiných politických stran a hnutí, dál pracovat a iniciovat aktivitu členské základny.
Dobře vím, v jakém je stavu, neděláme si iluze. Všichni dobře víme, že naši stranu nebudou rozhodně podporovat tzv. zainteresované firmy a určitě ne církevní kruhy ani stoupenci politických systémů budovaných na principu trvalé stabilizace kapitalismu. O to nestojíme a stát nebudeme. Má-li strana politicky, sociálně zakotvit mezi pracujícími, musí veřejnost trvale, rychle a odvážně oslovovat, probouzet důvěru v systémovou akceschopnost. Musíme lidem nejen říci, ale konkrétními návrhy dokazovat, že o ně máme zájem, a ukázat, co pro ně bezprostředně děláme, kde oni se na tom mohou také podílet.
V naší struktuře nelze nahradit okresy, které řídí strukturu základních organizací a členskou základnu, současně konkretizují politická rozhodnutí pro místní politiku. Kraje už nyní vcelku dobře dotvářejí politickou linii regionální politiky a je nutné hodnotit je a vztahy mezi nimi. Je potřeba upevnit systém řízení celé strany. Ovšem je nutno odstranit zásadní narušení demokratické vertikály, kterého se často dopouštíme kumulací stranických funkcí. Např. spojení instruktora jako politického činitele spoluřízení krajů s centrem a centrem úkolovaného a funkce tajemníka krajského výboru. Nezbývá tedy, než v té vertikále učinit zásadní krok k přímému řízení předsedů krajských výborů z centra, tzn. svolávat porady.
Jsem rád, že soulad regionální a místní politiky s celostátní politikou je ve většině pozitivní. Ústřední výbor má ale stále dluh v neprojednání problémů stranické práce ve velkých městech a v komplexních rozborech činnosti jednotlivých krajů. Krajské výbory mají většinou dluh v posílení efektivnosti plnění volebního programu kraje, ve vzájemné součinnosti s okresy. Přitom jde většinou jen o nedostatek v politicko-organizátorské práci. Okruhy stranické práce činnosti komunistů v hnutích a iniciativách, parlamentní aktivity, komunální politika – nemohou existovat vedle sebe, musí tvořit jednotu a musí být rovnovážné v řízení. Strana musí politicky vést, nemůže být jen odborným zázemím. Tzn. rozhodnutí, která tu činíme, musí mít jasný politický směr, zadání a realizace politiky musí tomuto zadání odpovídat. Styl práce může být dosažen jen ve stranické jednotě.
Dobří a vynikající vůdčí pracovníci okresů mají osvojené principy organizační práce a politické taktiky. Žel, tomu tak není ve všech okresech a krajích. Jsme stále omezováni tím, že ne všichni sledují společný cíl a tím je úspěch KSČM jako celku. Někteří hledí spíše na sebeprosazení než na společný cíl prosazení politiky strany. Ve strategické poloze totiž musí být efektivní i ústřední výbor. Značná část kritických stanovisek obvodních konferencí směřuje k přípravě sjezdu a je možné s nimi pracovat. Žádná však nebyla v takové většině, aby byla nosným tématem. Většinou se shodla na některých principech, někdy odlišných nebo dokonce protichůdných, počet okresů od 12 do 20. To je velmi málo. Znamená to, že sjednocující linie je stále na tom, jak se rozhodne ústřední výbor strany.
Přes dlouhodobou vysvětlovací kampaň, překvapivou podporu má dál delegační princip tvorby ústředního výboru beze změn. To ale nestimuluje žádnou změnu stylu činnosti a to ani činnosti vedení strany. Stimuluje to pouze fakt existence delegujícího orgánu. Rozhodující osobnosti, titíž lidé, jsou na jednání ústředního výboru tvůrci politické linie a strategie a na okresech si ji modifikují a přitom nešetří kritikou sami na sebe, tedy na ústřední výbor a jeho orgány. Těžko si do budoucna představit, jak bude takto vznikající ústřední výbor projednávat např. analýzy krajů i okresů a jejich představitelů, když budeme hodnotit pouze sami sebe a nebudeme chtít přistoupit na nějakou výraznější změnu. Náš zastupitelský systém je v podstatě raritou. My se opravdu občas zabýváme sami sebou. Delegační princip tomu objektivně nahrává.
Kritici někdejšího vztahu strany ke státním funkcím paradoxně usilují o spojení svých funkcí s posty v politickém systému, ve kterých vidí cestu spojení s občany. Nevím, proč bychom je neměli vidět ve vlastní stranické práci. A na funkcionáře, kteří mají jen stranické funkce, se paradoxně hledí jako na druhořadé, přitom je to holý nesmysl. Je to boj v první linii, a tak k tomu musíme přistupovat. Vím, že boj za pochopení nefunkčnosti tohoto systému je obtížný. Přesto ho pokládám za akutní a nutný. Je naší povinností znovu naplňovat základní princip stranické práce, a to je rovnost členů strany. A podle toho vytvářet stranické orgány. Rovnost okresů opravdu nenahradí rovnost členů.
V dalších materiálech předkládaných sjezdu máme zprávu o hospodaření. Ta ukazuje, že se nám přes veškeré těžkosti a útoky na stranu podařilo nejen stabilizovat finance a majetek strany, ale že přijatá opatření byla efektivní a umožňují nám být i po této stránce v letošním a příštím roce připraveni na volby. Tedy na ten politický souboj, který je pro postavení strany zcela rozhodující. Chtěl bych z tohoto místa všem, kteří se o to na ekonomickém oddělení, zejména místopředsedkyni Vostré, poděkovat, a stejně tak chci poděkovat všem členům hospodářské rady. Že byla schopna jednotlivé kroky nejen posoudit, ale nakonec i v jednotlivých krajích a okresech prosadit. Ve světle současné situace např. v soc. dem. myslím, že je to poděkování na místě, když uvážíme, jak nelítostný boj se vede proti samotnému principu existence politických stran nejen v ČR, ale i v Evropě.
Nyní k dalším dokumentům. K programovému. Zastavím se u dvou věcí. První spojuje úvodní kapitolu se samotnou informací o analýze období před rokem 1989. Tam jsme zaznamenali na okresních a krajských konferencích snad nejproblematičtější názory, největší kontroverzi mezi názory ve straně. Ale my jasně deklarujeme, že KSČM jde o systémovou změnu. Kapitalismus není řešení, budoucnost patří socialismu. Také uznáváme, že nemáme úplné poznání o tom, co všechno vedlo nejen v ČSSR k porážce prvého pokusu o sociálně spravedlivou společnost, tedy socialismus tzv. sovětského typu, jak se v historické vědě ustálilo pojmenování tohoto období 1945-1990. Jasně to ukazuje na to, že KSČM nehledá cestu zpět, ale cestu kupředu, k socialismu, který bude postaven na jasných principech solidarity, humanismu, sociální spravedlnosti, podílu lidí na řízení společnosti – od míst až do centra. Proto bych chtěl, aby jak dnes, tak i na sjezdu, jsme si nestanovili falešný cíl, že jednou provždy uzavřeme naše poznání minulosti a že už o ní nebudeme diskutovat. Je to nemožné a z pohledu historického materialismu a dialektiky nesprávné. Úkol VIII. sjezdu je splněn do míry našeho poznání. Jako informace nám to v tuto chvíli postačuje, a postačuje nám to i pro formování aktuálního programu a základních devíti priorit, které jsme pro sjezd připravili. Tady bych chtěl poděkovat pracovní skupině mpř. Dolejše. Myslím, že na IX. sjezdu můžeme našich 9 priorit dokonce zhutnit v mobilizující hesla, která jako základní myšlenky posunou KSČM ještě do vyšší míry autority ve společnosti, kterou potvrdíme v podzimních volbách jako východisko pro parlamentní volby.
Zprávy rozhodčí a revizní komise nebudu komentovat, nechám to delegátům sjezdu, ale jsem přesvědčen, že pro větší akceschopnost strany a jednotu postupu mohou tyto orgány svým nezaujatým a objektivním přístupem přispět, a je to dokonce nutné. Co je nutné udělat ještě dnes, je sjednotit statuty obou komisí, aby se staly funkčními orgány strany. Nepovažuji za možné, aby zvolení a odpovědní funkcionáři jak na úrovni okresních výborů, krajských výborů i v centru, byli statutem komisí vyřazeni, a tak nemohli unést odpovědnost za stranickou práci na příslušné úrovni tím, že personální obsazení komisí bude vyňato z pravomoci konferencí, resp. plén krajských či okresních výborů či ústředního výboru. To bychom připustili jasné porušení leninských zásad řídící práce a vytvořili podmínky pro destrukci stranické struktury. Jednal o tom poslední VV a bylo uloženo mpř. Šimůnkovi, aby předložil statuty v pozměněné variantě.
Na závěr mi dovolte pár slov k politické situaci a postupu KSČM zejména na vnitrostátní úrovni. Pokud sledujeme dění u nás, jsme svědky další fragmentace politické scény, její mnohem větší polarizace a vyhrocování problémů. Jsme svědky i další vlny antikomunismu, a to je přímo spojeno s posilováním naší pozice ve společnosti. Každé zasedání vlády můžeme sledovat hádky uvnitř koalice, ať jde o zdravotnictví, školství, migrační krizi, neochotu stále více doprava směřujícího hnutí ANO nezaplatit rodičům samoživitelům zálohy na dětské přídavky v případě, že druhý rodič neplatí. Na jedné straně stát posiluje, na druhé, když má pro občany něco udělat, odmítá to. Dále probíhá diferenciace v hnutí ANO, naposledy krize na radnici v Brně. Další pokus dohodnout se na úrovni Prahy nebudu ani komentovat, tady je krize dlouhodobá.
Je třeba vidět, že na pravé části politického spektra dochází k další radikalizaci až fašizaci. Rozpad TOP 09 ukazuje, že KSČM měla pravdu, když řekla, že i tak mediálně podporovaná strana nebude více, než na dvě použití a čeká ji osud ODA, Unie svobody, Strany zelených nebo Věcí veřejných. Nakonec bývalý předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg většinou těch jmenovaných stran prošel. O to víc je nutné, aby KSČM svým programem a hlavně svou činností představovala akceschopnou, jednotnou politickou stranu, která je skutečnou, nikoli pouze virtuální nebo mediální alternativou současné politické scény. Jsem přesvědčen, že nejenže jsme toho schopni, ale máme pro to předpoklady.
Z mezinárodně politického hlediska je jasné, že úspěch mise Ruské federace v Sýrii vyvolá další tlak ze Spojených států amerických a NATO a bude sílit válečná propaganda, proti které se musíme postavit. Je až směšné, jak sdělovací prostředky upozorňují na vliv tzv. Putinovy propagandy a ptají se, odkud jsou prostředky na takové časopisy, noviny, rádia, televize, internetové sítě. Rovnou se přiznávají, kolik musí vynakládat na propagandu Spojených států amerických a dalších států NATO mimo svá území. Jsou to jasně falešné řeči – musel bych se zeptat, jak je možné, že z území ČR vysílá např. rádio Farda americkou propagandu do Iránu. Jaký je v tom rozdíl? Když někdo kritizuje Ruskou federaci a sám sebe povyšuje na to, že jako jediný je oprávněný v multipolárním světě diktovat, jaká má být propaganda. Je to směšné.
KSČM má jasný úkol a nezastupitelnou roli. Musíme odmítnout válečnou propagandu. Je naší povinností bojovat za mír, za diplomatická řešení a vojenské akce posuzovat podle toho, zda mají nebo nemají souhlas RB OSN. Jen tak si zachováme svůj humanistický a komunistický charakter.
autor: mediální úsek ÚV KSČM
zdroj: Facebookové stránky KSČM
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena