OV KSČM Znojmo

Sokolská 2048/28

669 02 Znojmo

GPS: 48°51ˇ31.232" N,

            16°3´12.166 "E

  

Kontakty:

tel.: +420 515 224 501

       +420 734 430 372

e-mail: 

ov.znojmo@kscm.cz    

redakce www stránek:

webznojmo@volny.cz   

 

Předseda Okresního výboru:      

vm

  Vlašín Miroslav

 

 

 

poslanecké dny  

Doc.PhDr.Miroslav 

Grebeníček Csc.

každé pondělí  09,00 – 14,00 

(po domluvě)

Poslanecké dny se konají

v budově OV KSČM

Znojmo, Sokolská 28.

Telefon 515 224 501  

asistent poslance: Radomír Silber PhD.

-telefon 607 921 447

                                                                                                                                                                                                          

                                                                                                                                                                                                                        ěj. 

INFO

  Zástupný problém

 Nezničitelný odkaz

 Pohled na Německo v roce 2000 a dnes.

Levici je vlastní věcnost a kritické myšlení 

 

Počasí ve Znojmě

bouřkové oblasti on line

letecký provoz on line

 

 

 

 

 

 

Znojmo KSČMPřečetli jsme

„Kdo se nezajímá o politiku, o toho se začne zajímat politika“.

Otevřený dopis Evžena Smrkovského pro ÚSTR

(17.7.2019)

Vážený pan Mgr. ZDENĚK  HAZDRA , PhD,

 

ředitel ÚSTAVU PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ

 

 

Otevřený dopis

 

 

  Vážený pane řediteli,

 

obracím se na Vás  asi s nezvyklou žádostí. Je mi 75 roků, značnou část aktivního života jsem prožil v systému, který je dnes, dokonce podle zákona 198/1993 Sb., označen  jako zločinný a zavrženíhodný. Určitě nepatřím do skupiny  prominentů minulého režimu  – to si ostatně můžete snadno prověřit. Problémy jsem měl jak při žádostech o studium na střední či vysokou školu, o povolení tzv. vědecké výchovy jsem musel usilovat 10let. A nebylo to z důvodů studijních či pracovních výsledků. Není ale ani podstatné, zda příčinou byla vlastní rodina – otec byl soukromník, či zda to byl zmatečný odlesk příbuzenských vztahů – Josef Smrkovský byl otcův bratr,  od války však spolu nekomunikovali.

 

  Politika mne proto zajímala, na základní škole jsem krátkou dobu seděl vedle syna popraveného Otty Šlinga, na průmyslovce jsem se setkal se synem popraveného JUDr. V. Kvičery, který po popravě otce musel opustit  průmyslovku, narukovat na vojnu. Ale byl cílevědomý, ihned po přechodu do civilu zažádal o možnost dokončení přerušeného studia,  udělal diferenční zkoušky k nám na hutní průmyslovku (předtím dělal, myslím, leteckou průmyslovku). Dost úzce jsem s ním ve škole spolupracoval (v té době nikdo z nás nevěděl nic o jeho předchozím osudu), po maturitě a nějaké praxi nastoupil na večerní nebo dálkové studium ČVUT – i v této době jsme byli v jistém kontaktu (vím, že jsem mu poskytoval nějaké studijní materiály). Potom už naš kontakt byl sporadický, spíše náhodný. Po převratu v roce 1989 jsem ho náhodou potkal v Praze na ulici a on se mne tázal, zda mne nekontaktovali ze zahraničí. Považoval jsem to za absurditu a tázal jsem se – proč? Z dalšího hovoru vyplynulo, že jeho kontaktovali kvůli popravě jeho otce, on že je odmítl, protože jeho otec udělal hloupost, že byl skutečně špionem a dle jeho tehdejšího vyjádření je proto odmítl. Před časem (asi dva tři roky nazpět) jsem se dozvěděl, že tento bývalý spolužák převzal nějaké vyznamenání za popravu otce s nějakou finanční náhradou.

 

  Osobně jsem se do převratu neangažoval v žádné politické straně, ale když jsem viděl, že ve společnosti  najednou  nebyli v podstatě téměř žádní komunisté a slyšel, jak všichni jen museli aby …, začal jsem o lidech i systému více uvažovat, o jeho možnostech, o možnostech konkurenčního kapitalistického systému, o tzv. zlodějně století (tehdy to rád vykřikoval Vlastimil Tlustý), o roce 1948, procesech, měně v roce 1953, kolektivizaci atd. ale i o Klausově nejhorším vlastníkovi - státu atd., i o faktickém rozvratu státu. Rozhodl jsem se, možná i pod vlivem jisté recese, že budu minulý systém spíše analyzovat  a pak i kritizovat, ale nikoli proto, abych získal nějaké benefity, ale proto, že po zvážení představ  komunistů  i jejich reality a reality kapitalistického systému mně vychází stále hnutí komunistů jako perspektivnější, přes všechny excesy a chyby humánnější a i výsledky, které pro postavení občana, garanci jeho důstojného života morálnější, než vše, co lidská společnost, tedy včetně kapitalizmu a církve, pro občana dosud kdy udělala. Na rozdíl, patrně i od Vás, spatřuji velký potenciál tohoto hnutí – vždyť už na úrovni techniky konce minulého století komunisté v reálu prokázali, že nikdo nemusí mít hlad, může mít práci, bydlení, sociální a zdravotní zabezpečení atd. - řadu benefitů, o kterých si může občan v kapitalistickém systému i dnes stále jenom zdát. A přitom tomuto systému zůstávaly značné nevyužité rezervy.

 

 

 

  Za chybu komunistů považuji, že po krátkém období tzv. diktatury proletariátu vyvolané u nás komplexním  vlivem Západu i Východu se nepřistoupilo k systematické výchově, předchozím krátkým obdobím do jisté míry zdeformovaného občana, jeho vztahu k zákonům, jejich dodržování a požadování jejich dodržování. Poměry po uvolnění  koncem padesátých let jistě nebyly ideální (ostatně stejně tak, jako v celém světě), ale uvolnění poměrů vedlo k tomu, že občan se přestal  obávat předchozího společenského tlaku, nicméně v jeho podvědomí se zakotvilo poznání, že lze daleko snadněji, bez námahy, životem snadno proplouvat při velmi slušném hmotném zajištění, pokud nebude aktivněji vystupovat proti společenskému trendu doby, resp. jejím nešvarům,  které v této době stále připomínaly jakési státní náboženství. Legitimace či kádrový posudek mohly nahradit vzdělání a odbornost, předstírání oddanosti pak jiné požadavky společnosti. Společnost zavrhla např. i logické Baťovy principy organizace výroby a výchovy zaměstnance jen proto, že Baťa byl kapitalista.  Přitom si myslím, že   tento člověk byl  prozíravý organizátor, génius, který daleko  překonával  problémy kapitalistické společnosti a jehož opatření by byla obecně přínosem pro jakoukoliv společnost. Tento názor opírám i o praxi doc. F. Čuby, který přes všechny ataky jeho současníků i dehonestaci po převratu privatizací vyrobených novodobých kapitalistů prokázal, že se vyplatí i názory politického konkurenta nejdříve řádne analyzovat.

 

   Váš institut, podle mého názoru, zcela slepě obhajuje kapitalizmus a dehonestuje režim, který byl u nás před rokem 1989.  Zkušenost ukazuje, že takový přístup k minulosti  z krátkodobého hlediska přináší jeho autorům profit, z dlouhodobého hlediska to už není vždy tak jednoznačné, z hlediska společnosti je však zcela škodlivý, kontroproduktivní. Denně se o tom  můžeme    kdykoliv přesvědčit srovnáním např. 30ti let pokusu budování socializmu u nás za zcela jednoznačně nepřátelského vlivu Západu (bojkoty, embarga apod.) a do jisté míry přenášených a často nevhodně  či slepě interpretovaných poznatků z Východu. Bylo by nad rámec tohoto dopisu diskutovat o tom, co je vůbec zlodějna, kolik se toho znárodnilo v roce 1948 a zda vůbec lze tuto transformaci  považovat za zlodějnu, když  “zlodějnu, lup“ dostal vlastně transparentně    k dispozici celý národ a jak ohromný majetek se tzv. privatizoval  po převratu v roce 1989 a převáděl z vlastnictví státu či národa do soukromého vlastnictví, někdy i zahraničních vlastníků popř. byl zlikvidován – možná, aby se vyloučila konkurence.  Asi by nedopadlo příznivě pro současný systém porovnání  výsledků po 30ti letech tzv. budování socializmu po II.sv.válce a  v prostředí studené války s dnešní realitou po 30ti leté revitalizaci kapitalizmu u nás v podmínkách obklopení “kapitalistickou láskou a pomoci“. Ani triky současné vlády v období konjunktury nelze považovat za přínos pro občana – zdražení mu úpravy mzdy někdy se zpožděním trochu dorovnají, ale   trvale   je   okrádán   na   úsporách.   Před  10 ti  roky   stál   např.   domek 3 500 000 korun,  dnes  domek  v  trochu   horší  kvalitě příjde na částku okolo 10 000 000, podobné je to i s byty – mohu Vám to ukázat i dokázat. A tvrzení, že občan může peníze svobodně investovat je zavádějící, v nabídkách projektů bank (investičních fondů) občan získá řádově procento (spíš méně nebo i  prodělá), banky naopak vykazují každoročně zisky minimálně o řád vyšší. A stejně tak lze hodnotit práci státní správy a samosprávy.

 

   Rád Vám poskytnu, pokud projevíte zájem, i podrobné doklady o tom, jak  státní správa je zcela nefunkční a lze jen přemítat o tom, zda je to důsledek jejího lajdáctví, její neschopnosti a nebo naopak, zda jde o velice propracovaný systém jakési společenské mafie, který vyhovuje polistopadové politické reprezentaci, ať už tato funguje pod jakýmkoliv krycím názvem. Mohu Vám doložit právní nefunkčnost  (či naopak beztrestnou protiprávní funkčnost) současného systému na dvou kauzách, kdy ministr nebo státní tajemník se ve smyslu zákona zcela bez uzardění, dokonce s písemným dokladem, stává spolupachatelem trestného činu. Nejedná se tedy o náhodu, jde o kauzy, které už 5 let podrobně dokumentuji jak pokud jde o  samosprávu tak i státní správu a to na úrovni místních úřadů, Magistrátu h.m. Prahy, ministerstev (pro místní rozvoj, vnitra, financí, státních tajemníků, útvarů úřadu vlády, kontrolních útvarů těchto institucí, státního zastupitelství, Policie ČR, Transparency Int., i tzv. neziskových institucí (Mgr. V. Krása). Za zfalšování např. maturitního vysvědčení je občan tvrdě postihován,  výroba doktorů a magistrů práv (Plzeň Západočeská univerzita) naopak se nechala vyšumět do ztracena – a přitom zde byla ohrožena demokracie ve svých základech.

 

   Nemělo by smysl v tomto výčtu dále pokračovat (ale je možno se k tomu kdykoliv vrátit). Chci Vás požádat o sdělení možností případné spolupráce, konsultací, diskuzí při postupném vyjasňování kauz, které se jako bumerang do společnosti  někdy i uměle vracejí a vytvářejí Havlovu blbou náladu. Upřímně doznávám, že neznám detailně zákony a jejich interpretace, které specifikují a vymezují Vaše postavení, práva a povinnosti ve společnosti i možnosti požadavků občana. To, co se objeví v mediích při instalaci pracovníků Vašeho ústavu bych si rád ověřil přímo v zákonech. Stejně tak existují dostupné materiály, které jednoznačná tvrzení Vašich pracovníků zpochybňují a v mediích se přecházejí. Slyšel jsem, že nesmí být u Vás zaměstnán komunista  (bývalý? současný?). Je na to zákon nebo nějaká doplňková směrnice a nebo je to jen nějaký šum? To by snad bylo i v rozporu s listinou lidských práv. Osobně by mně to nevadilo, pokud ovšem  není někde nějaká douška, že nesmíte zaměstnávat ani člověka, který považuje kapitalistický systém za neperspektivní, pro společnost v současných podmínkách škodlivý, nebezpečný, zločinný a zavrženíhodný. 

 

   Zažili jsme rok 1968, pamatujeme reakce národa i současné odsouzení a hodnocení této akce většinou národa jako agrese a  po uplynutí doby, která představuje cca život jedné generace jsme se sami stali  přímými účastníky agrese falešně a uměle zdůvodněné pouhým podezřením nového velkého bratra, které stálo Iráčany, dle údajů medií, na 1 500 000 mrtvých či raněných vedle  velkého poničení infrastruktury. A je přímo hanebné, když tehdejší ministr (lidovec JUDr. Cyril Svoboda) – mimochodem jinak též křesťan, tento zločin v mediích veřejně obhajoval a dosud funguje jako nějaký poradce ve vládě vedle řady dalších funkcí a prebend. A podobně by se daly  probírat naše další mezinárodní vojenské aktivity. Tím nechci odpoutat pozornost od našeho příběhu v roce 1968, dle mého názoru šlo tehdy  o vítězství nikoliv Sovětského svazu potažmo socializmu, ale o vítězství kapitálu, neboť zásah Varšavské smlouvy způsobil rozkol v komunistickém hnutí a neřešení problémů potom vedlo ke kolapsu systému.

 

   Obracím se proto na Vás abych zjistil, zda jste ochotni s řadovým občanem popř. s těmi, které zajímá naše minulost, ale i perspektiva, budoucnost nějakou formou komunikovat - spolupracovat, vysvětlovat svoje stanoviska, poznatky, závěry.  Pro ilustraci uvedu alespoň jeden případ -  tragedii JUDr. Milady Horákové. Co o ní občan dnes ví – myslím, že zdánlivě hodně i nic. To, že byla popravena a další interpretace proti komunistům považuji za málo zejména proto, že její kauza je tendenčně zpracována a interpretována. Pokud předpokládáte, že to občanovi stačí, tak se asi mýlíte. Uměle se vytvořila kampaň proti poslankyni, komunistce Martě Semelové, která se ke kauze velmi klidně  a myslím i racionálně vyjádřila, vyslovila i jisté politování nad jejím příběhem (můžete si to přehrát z internetu). Myslím, že pro takové stanovisko existují seriozní důvody – jistě znáte i knihu M. Ivanova, kde JUDr. M. Horákovou charakterizuje jako schopnou organizátorku a aktivní ženu i pozdější vyjádření   J. Ježe, dnes již nežijícího. V téže době, kdy byla Marta Semelová od medií lynčována se na internetu objevilo stanovisko historika Jana Bervida Buquoye, kde psal, že JUDr. M. Horáková nebyla popravena, že byla dvojí agentkou atd. Spíše jednoznačně dehonestující názor - i to si lze najít. Po Buquoyvi neštěkl ani pes, nezaznamenal  jsem ani  Vaše nějaké stanovisko, poslankyni Semelovou však šikanovala media  a i jakýsi mladý právník z Brna s podporou J. Štětiny chtěli, možná jen z nerozumu,  na této nešťastné  kauze parazitovat – prý to rozhodilo jejich integritu. Můj názor na tuto tragedii nejen v tomto okamžiku není podstatný,  nechci dopis zbytečně natahovat, ale z tohoto příběhu mně vychází postoj Marty Semelové  v daném prostředí  a atmosféře  spíše za hodný obdivu, rozhodně  serioznější, než jejích zmíněných kritiků s rozhozenou vnitřní integritou. Popravu JUDr. M. Horákové nelze samozřejmě napravit, jde však o to z této kauzy – a nejen z ní – čerpat zkušenosti proti recidivám v rozhodování  společenských systémů. V tomto směru, myslím, Váš institut zcela selhává, neboť nelze často Vaše výstupy hodnotit jinak, než jako tendenční, sloužící jen danému okamžiku doby.

 

   Z naznačeného jsou patrné velké možnosti Vašeho útvaru při skutečné analyze minulosti a obrodě společnosti, pokud budete ochotni aktivně a nezaujatě spolupracovat s veřejností, jíž v tomto okamžiku, jistě zdánlivě, představuje možná jen moje maličkost. Proto prosím, zda bych mohl některého, Vámi určeného pracovníka, navštívit - popř. i s dalšími zájemci a kdy bychom si mohli  vyjasnit a posoudit svá stanoviska i možnosti diskuze či spolupráce.

 

Přeji vše dobré, zůstávám s pozdravem a očekávám Vaší odpověď

 

 

                                                          

 

                                                         Ing. Evžen Smrkovský,CSc

 

                                                                  V Záhorském 509

 

                                                         190 12 Praha Dolní Počernice

 

15. 7. 2019

 

autor: Mediální úsek ÚV KSČM
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena