KSČM

Bývalý ministr zahraničí Petříček podle očekávání odešel z pražské kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny.

Učinil tak poté, co v pondělí předsednictvo pražské organizace ČSSD většinou jednoho hlasu změnilo původní návrh kandidátky. A do čela navrhlo namísto Petříčka místopředsedkyni strany a ministryni práce Maláčovou.

Z dálky vypadá tento převrat na kandidátce ČSSD v Praze celkem jako normální a demokratický.

Podle Práva, které mluví o „rozkolu mezi částí pražské organizace soc. dem. a celostátním vedením", a dále, že Petříček „...odmítá masivní kšeftování s hlasy a přerozdělování trafik ve veřejné správě výměnou za loajalitu“. A na dalším místě Petříček napadá náměstky ministrů Jaroše a Haška a „jim podobné“ a že prý „…u toho v žádném případě nehodlá asistovat“.

No, trochu si to rozeberme. Pražskou organizaci ČSSD ovládal několik let prakticky bezvýhradně klan někdejšího europoslance Pocheho a především Poche sám. Společně přivedli pražskou organizaci ČSSD k naprostému debaklu ve všech volbách ve své režii. Zejména pak v těch posledních volbách do pražského zastupitelstva a zastupitelstev městských částí na podzim roku 2018. To, že se ani v jednom z 58 zastupitelstev v Praze neobjevuje po těchto volbách žádný sociální demokrat, je výsledek jejich kolosální neschopnosti a chybné politiky. Poche, Petříček, Dolínek,  Pavlík a spol. jsou naprosto politicky neschopní a pro politiku nedisponovaní lidé. Několikrát jsem jim doporučoval, aby se začali zabývat spíše sběrem brouků, motýlů anebo chytáním ryb, protože politika není zrovna tím, co by jim šlo.

Místo sebereflexe po totálním debaklu ve volbách na podzim roku 2018 se tato skupina rozhodla na začátku tohoto roku ovládnout celou stranu. Upřímně, málem se jim to podařilo. Ještě týden před volebním sjezdem běhal prý Poche s plachtami delegátů sjezdu a navštěvoval některé „velké kluky“, aby se jim pochlubil, že má na své straně prý 58% delegátů sjezdu. Naštěstí sjezd proběhl nikoliv klasickou formou, kdy je možné delegáty účinně masírovat ve skupinách podle krajů, ale v zásadě se každý delegát musel rozhodnout individuálně. Členové se naštěstí rozhodli jinak,  nežli to chtěl Poche. S Janem Hamáčkem v čele má strana  šanci se dostat přes 5% hlasů ve volbách. S Pocheho skupinou, pokud by ta ovládla stranu, by neměla šanci žádnou.

A teď k tomu údajně ...."masivnímu kšeftování s hlasy a rozdělování trafik“. Zeptám se úplně otevřeně. Co dělal na ministerstvu zahraničí po celou dobu ministr zahraničí Petříček a jeho adjutant a přitom řídící důstojník Poche? Kolik že tam bylo zaměstnáno  lidí z pražské ČSSD (od nich směle odečtěme A. Chmelaře, náměstka ministra, který má plnou kvalifikaci třeba na ministra a jehož nelze zpochybnit)? Bylo jich tam dvacet nebo třicet nebo dokonce čtyřicet? A v jakých byli pozicích? Jakou k tomu měli kvalifikaci?

Jeden z důvodů ohromného propadu sociální demokracie za posledních deset let je to, že prakticky přestal v okresních a krajských organizacích působit přirozený výběr kádrů. A největší problém v ČSSD v tomto směru byl právě v pražské organizaci. Tu ovládla úzká koterie lidí, v níž vedení před pár lety převzal bývalý europoslanec Poche, a chlapci a děvčata se uzavřeli do jakési zájmové politické sekty. A tak řada schopných lidí, kteří nenašli v ČSSD uplatnění, protože pražská organizace byla prostě kádrově neprostupná, odcházela ze strany. A zhruba patnáct let se ve funkcích ve vedení pražské organizace soc.dem. a na Magistrátu střídali titíž lidé. Mohl bych o nich napsat knihu, ale neudělám to. Je to prosté, strana se v Praze uzavřela do sebe, celá tato skupina sledovala více méně jen své soukromé zájmy (i o tom hodně vím). A v podstatě díky tomu se rozložila politická pozice strany na pražské radnici. Výsledkem byla volební katastrofa v komunálních volbách v roce 2018.

Politickou pozici ČSSD v Praze jsem v letech 1990 – 2004 pomáhal vytvářet. No, skromnost stranou, vlastně jsem ji vytvořil. Z opovrhované opoziční strany se stala postupně vážená radniční strana. Bohužel, mojí nástupci na pražské radnici v čele s Pochem veškerý politický kapitál ČSSD v Praze úplně zničili.

Takže logicky se strana musí otevřít novým lidem. Jak říkají Američané: „Nastanou nové sázky“.

Nejsem obvykle ve svých článcích osobní tak, že by to vycházelo z nějaké zhrzenosti nebo ublíženosti. Když jsem někdy v polovině roku 2017 nabídl svou pomoc ČSSD, myslel jsem to zcela upřímně. Bohužel jsem už  rok předtím tušil, kam strana směřuje. Tehdy jsem otevřeně říkal, že v krajských volbách bude mít zhruba 15% hlasů voličů. Nemýlil jsem se. Bohužel mě vycházely i mé další predikce. 

Pokud si dobře pamatuji, o prázdninách 2017 mně přijala místní organizace v Cerhenicích, z iniciativy mimořádně schopného starosty Cerhenic (tehdy za ČSSD) Semráda, do svých řad. Ale podle tehdejších stanov jsem ještě měl překonat ke svému přijetí dva stupně, abych se členem ČSSD mohl znovu stát. Pražský městský výbor mé členství odsouhlasil,  ale obvodní výbor v Praze 5, veden jedním z Pocheho lidí, naopak celou věc smetl se stolu.

Jinak řečeno, celá Pocheho skupina vyvinula při jakýchkoliv úvahách o mém návratu do ČSSD a o mé spolupráci s ČSSD (ta nyní více méně probíhá ilegálně) tolik úsilí, abych se do ČSSD nemohl vrátit, že to přecházelo až do  obscese. Kdyby takové úsilí chlapci a děvčata vyvinuli např. při přípravě volebních kampaní v Praze v posledních letech, nemohly by volby dopadnout takovým debaklem.

Jak je to ve Švejkovi „S čím kdo zachází, tím také schází“. Poche běžně používal metody z politického suterénu, aby si zajistil politickou podporu. Prý ho to dodnes stojí hodně peněz. Nevím. Co vím ale určitě, je to, že jakákoliv investice, kterou Poche do politiky udělá, je předem odsouzená k zániku. A jestli teď někdo použil vůči Petříčkovi a spol. metody, které  mistrně dlouhá léta sám Poche vůči politickým protivníkům v pražské ČSSD používal, tak mi Petříčka prostě líto není. Jak jsem řekl, s čím kdo zachází, tím také schází...

Nicméně, bylo by dobré od těchto metod politické korupce, které tak mistrně zvládal právě Poche, postupně odejít. Pokud ČSSD chce mít budoucnost (a to i v případě, pokud se probojuje na podzim do sněmovny), musí se takovýchto metod zbavit a začít hrát fér hru. Uvolnit krustu neprostupné stranické oligarchie v některých krajích, kde to funguje podobně jako za Pocheho v Praze. Začít doplňovat členskou základnu a pak se věci začnou vracet ve vnitrostranickém životě do normálních kolejí. A pak začne fungovat přirozený výběr kádrů.