KSČM

jsem vyzval ve svém příspěvku na okresní konferenci KSČM ve Znojmě 21. ledna 2012.

Neměli bychom podceňovat otevřenou či „zastřenou“ činnost , kterou na území celé republiky, ale zvláště v pohraničních okresech vyvíjí pražská kancelář Sudetoněmeckého landsmanšaftu  a loni založené o.s. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V jeho stanovách se jako základní cíl sice uvádí „ podpora porozumění mezi národy, s důrazem na porozumění mezi Čechy a Němci“. Ale také: „Sdružení odmítá násilí a vystupuje proti jakékoli formě diskriminace na základě etnického původu nebo jazyka, zejména odsuzuje vyhnání, genocidum a etnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy“ – tedy odsunu Němců a uvádí i požadavky na zrušení prezidentských dekretů z roku 1945 (podtrženo mnou – sb.). Ani v našem pohraničním okrese nemůžeme uvedené snahy přehlížet. Připomenu např. pamětní tabule odsunutým Němcům, které byly po roce 1990 umístěny v kostelích v Lančově, v Jaroslavicích i jinde; naše protesty společně s o.s.Kruh vyhnaných občanů v r.1938 z pohraničí proti umístění pamětních desek na hřbitově v Načeraticích, aj. Odsunutí Němci  v Německu a v Rakousku se vlmi organizovaně zapojili a zapojují do činnosti SL.Např.v  knize „Dějiny Jaroslavic“ vydané v r.2006 Martin Markel  uvádí mj. rozmístění odsunutých 777 odsunutých jaroslavických občanů, popisuje jejich organizování, kdy již v r.1949 došlo k utvoření Jihomoravské krajanské rady, která je součástí SL. Uvádí jejich pravidelné srazy v Německu a v Rakousku a jak po roce 1990 navázali kontakty s jaroslavickou radnicí a organizovali zájezd do „rodné“ obce. Autor uvádí „Kulturní aktivity se přesununuly přímo do Jaroslavic: v1991 byl opraven pomník padlým v I. světové válce na hřbitově, 1992 darovali Jaroslavičtí rodáci kostleu sv.Jiljí dva zvony, 1995 nechali renovovat sakrální památky v jaroslavické krajině a v kostele byla umístěna deska k 50. letům vysídlení …“ Není to ojedinělé, jen někdy jsme informováni o obdobných aktivitách prostřednictvím regionálního tisku či z jiných zdrojů.

Stanislav Bršlica