KSČM

Ještě ani »neoschl inkoust« nad večerním usnesením Senátu ze středy 8. února, kterým 49 senátorů vyslovilo souhlas s přímou volbou prezidenta ČR, a již se objevilo 11 možných kandidátů na tuto funkci.

Téměř 80 procent občanů může být spokojeno, rozhodnutím většiny tří pětin zákonodárců Poslanecké sněmovny a poté Senátu dostali lidé možnost přímo volit svého prezidenta. Diskuse o přímé volbě prezidenta jako nezbytné a dosud chybějící formě demokracie u nás, která dlouhá léta byla vždy vhodně načasovaným a vděčným politickým tématem, dospěla ke svému závěru.

Sledoval jsem se zájmem pětihodinový maraton diskuse v Senátu i následný Hyde Park na ČT24 s Petrem Pithartem, coby odpůrcem přímé volby prezidenta. Ověřil jsem si hloubku iluzí, které jsou velice často záměrně podsouvány lidem jako zástupná témata dnešní vládnoucí elitou, i to, jak jsou k tomu často využívány veřejné sdělovací prostředky, ale i nejrůznější, mnohdy zdánlivě nezávislé občanské iniciativy.

* * *

Petr Pithart vyslovil názor, že Ústava by měla být konstantní a v dobrém slova smyslu rigidní. Ano, dobrý právní předpis či zákon je ten, který v určité míře abstrakce dokáže postihnout společenské vztahy a dát jim pevná pravidla a nevyžaduje časté novelizace. Zajišťuje to stabilitu právního prostředí. To dvojnásob platí o Ústavě a ústavních zákonech.

Má-li pak být zajištěna stabilita vztahů mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, nemůže být k Ústavě přistupováno jako k trhacímu kalendáři, který se účelově mění podle výkyvu politického kyvadla parlamentních voleb.

Není tajemstvím, že pojetí »pružných« účelových změn ústavního pořádku jsou nakloněny zejména Věci veřejné a místopředsedkyně vlády Karolína Peake. Není tajemstvím, že daleko k takovému chápání ústavnosti nemá ani ODS, TOP 09, ale ani sociální demokracie.

Kdyby tomu bylo jinak, nemohl by v dané podobě Poslaneckou sněmovnou a ani Senátem projít ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem připravený návrh na přímou volbu prezidenta republiky.