KSČM

(17.2.2013)

Julius Fučík (23 února 1903, Praha – 8.září 1943, Berlín) byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji.V letošním roce si tedy připomínáme 110 let od narození Julia Fučíka.

 

Pocházel z dělnické rodiny  na pražském Smíchově, Po maturitě  začal externě studovat na Filosofické fakultě  Univerzity Karlovy  a roku 1921 vstoupil do KSČ V roce 1926 se stal členem Devětsilu v roce 1929 spoluzakládal  Levou frontu. V období let 1923 - 1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu.V roce 1933  pro trestní stíhání odešel do ilegality.

 

Roku 1938 si po mnohaleté známosti vzal za ženu Augustu Kodeřicovou, později známou jako Gusta Fučíková .Od počátku nacistické okupace prodléval z obav ze zatčení. v ústraní v Chotiměři nedaleko Domažlic u svých rodičů a věnoval se literatuře: zabýval se zde odkazem Boženy Němcové a Karla Sabiny. Do Prahy se vrátil následujícího roku na podzim.

V letech 1941 - 1942 byl členem druhého ilegálního ústředního výboru KSČ. V dubnu 1942  byl zatčen, roku 1943  odsouzen ktrestu smrtri a poté ve věznici v Berlíně - Plötzensee popraven oběšením.

Napsal několik reportáží o SSR, v nichž kriticky zkoumal tamní poměry. Nezdráhal se psát o nedostatcích, ovšem považoval je za fázi pokroku, která bude společným budováním překlenuta: V zemi, kde zítra již znamená včera – 1932, V zemi milované – vydáno 1947. Z vězení za II. světové války:Reportáž psaná na oprátce – autobiografická próza vzniklá ve  vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků.Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.Reportáž vyšla v 80 zemích . Mimo jiné literární studie napsal Božena Němcová bojující.Ve svých dílech  mimo jiné uvedl i slova ,která jsou velmi aktuální i dnes.“Ne, nemluvte špatně o českém národě!Český národ je v nebezpečí ,ale není to nebezpečí morálního zhroucení.Český lid zná své přátele i nepřátele,nepodlehne své bolesti ani hořkosti,vidí dobře možnosti lepších dnů a půjde k těmto lepším dnům.“

Nezadatelným právem každého národa je vybírat si v nové etapě dějin své hrdiny,svá měřítka a zaměření,politická i mravní.Ale žádná obroda nenastane,zmizí -li z jeho výzbroje

pojmy jako velkorysost, ušlechtilost nebo přinejmenším korektnost. Tím uvážlivější a citlivější musí být zacházení s památkou těch, kteří byli bojovníky a mučedníky, jakým byl Julius Fučík. Člověkem, který upřímně miloval lidi a který za své humanistické přesvědčení

položil život a jehož poslední vzkaz zněl : Lidé,měl jsem vás rád. Bděte!

Pavel Macek ml.