KSČM

(27.2.2013)

 

Vždy, když se blíží výročí února 1948, pravice především v médiích se dostává do stavu hysterie. Tak tomu je i letos, i když zřejmě největší kalibry svého útoku si chystá na začátek příštího týdne. Proč tomu tak je?

 

Jednoduché vysvětlení. Tehdy široké masy občanů naší vlasti, aniž by je někdo nutil, aniž by to bylo spojeno s rizikem ztráty zaměstnání či jinými nepříjemnostmi, se postavily proti ministrům, kteří se pokusili pučem ovládnout vedení našeho státu.

Ne komunisté, ale představitelé stran, které podaly demisi, měli pučistické úmysly. Jak jinak hodnotit právě onu demisi, v níž byl jediný požadavek: Gottwald bude dělat, co chceme my, anebo půjde.

Puč si však špatně připravili, spoléhali na prezidenta Beneše, jehož o svém postupu ani ve své bohorovnosti neinformovali a postavili ho před holý fakt, masy nezískali, naopak členové vlastních stran v mnoha místech se postavili proti nim. Proto se museli smířit s porážkou.

Únor se tak stal, aniž to pučisté chtěli, mezníkem, jenž umožnil Komunistické straně Československa přejít z období národně demokratické revoluce do doby revoluce socialistické. V té době pro to byla také většina národa.

Program, který tehdejší KSČ předložila ve svém vládním prohlášení, stále podporovaném většinou obyvatel naší vlasti, směřoval k nové demokracii a k sociální rovnosti. Mělo jít o československou cestu k socialismu. Vlivem mnoha okolností včetně souvislostí mezinárodních se tak nestalo, což později způsobilo komplikace.

Je třeba ovšem odpovědět i na otázku, proč ona hysterie? Vždyť už jde víceméně o události, jimiž by se měli zabývat historici. Odpověď není složitá.

Tehdy nešlo jen o selhání pravicových koncepcí, neschopnost přesvědčit masy pro pravicový program – on vlastně ani neexistoval, o špatné vyhodnocení situace, ale především šlo o přímo učebnicovou ukázku práce tehdejšího vedení KSČ, jež dokázalo získat masy pro své záměry, pro novou socialistickou cestu.

---

A to byl také největší »zločin« KSČ. Nezapomeňme na genialitu obyčejných hesel, jež dokázala semknout masy, ať již jde o ono jednoduché »Roztočte kola« či agitační »Milion hodin republice«. Ne tedy pro sebe, ale pro všechny, pro každého v zemi! Nezapomeňme na ústavní řešení krize, ani na promyšlený postup levicových sil, na jednotu levice.

A právě ta jednota leží současné pravici nejvíce v hlavách. Je nebezpečná. Může znamenat nejen její vítězství v příštích volbách, ale i o konečně vyslovenou otázku: Kdo rozkradl republiku, kam zmizel majetek za dva biliony a kdo bude volán k odpovědnosti?

A to se připustit nesmí. Proto ony akce »umělců« v době prezidentských voleb, proto snaha po zlikvidování levicových koalic na radnicích, proto ony podpásové útoky mající zvyšovat napětí ve společnosti, proto i tolik útoků na naši minulost a zvláště proti únoru 1948 jako takovému.

Milan ŠPÁS     zdroj HALO NOVINY

---