KSČM

* HROZNATÍN 2013:

     V sobotu 23. listopadu 2013 se v rodné obci v Hroznatíně uskutečnilo vzpomínkové shromáždění k výročí 118. narozenin armádního generála Ludvíka SVOBODY. Přítomni byli dcera Ludvíka Svobody Zoe KLUSÁKOVÁ - SVOBODOVÁ, spolubojovníci Ludvíka Svobody Mája DOČKALOVÁ, brigádní generál Miloslav MASOPUST, předseda Společnosti Ludvíka Svobody Ludvík ENGEL, poslanec Parlamentu ČR Josef ZAHRANÍČEK (KSČM), předseda Národní rady Klubu českého pohraničí Karel JANDA, starostka obce Hroznatín Jana UCHYTILOVÁ, početné delegace Společnosti Ludvíka Svobody, Klubu českého pohraničí se svými prapory a dalších vlasteneckých organizací z Prahy, Brna a dalších míst České republiky.

     Zúčastnili se též účastníci již 7. ročníku turistického pochodu „Po stopách armádního generála Ludvíka Svobody“, který uspořádal Klub českých turistů Trnava na trase 15 km, na kterou se vydalo přes třista turistů všech věkových kategorií. Ve znojemské delegaci Společnosti Ludvíka Svobody, Klubu českého pohraničí a Komunistické strany Čech a Moravy  byli Oldřich Kukla s manželkou, Stanislav Bršlica, Miroslav Vlašín, Valerij Krejčí a Svatopluk Kúřil.

     Shromáždění bylo zahájeno československou státní hymnou. Program moderoval člen krajské rady KČP Vysočina Josef Láznička. Projevy přednesli předseda SLS Ludvík Engel, předseda NR KČP Karel Janda, člen vedení SLS Jiří Stanislav a účastníky pozdravila Zoe Klusáková – Svobodová. Poté byly položeny věnce a kytice květů k památnímu kameni Ludvíka Svobody, který byl slavnostně odhalen v březnu 2013.

     V rodném domě Ludvíka Svobody jsme navštívili též obnovenou část výstavy o životě Ludvíka Svobody, v níž je na několika panelech výstavka o ženách – o jeho spolubojovnicích. Je mezi nimi i matka Oldřicha Kukly a jeho bratra, Květa Ondráčková – Kuklová z Jevišovic.  O hrdinství žen v bojové cestě armádního sboru píše Ludvíka Svoboda ve své knize „ Z Buzuluku do Prahy“ v části o bojích o Bílou Cerkev: „… Velitelka zdravotnické hlídky svobodnice Anna Ťuchová pracuje hned v prvním sledu a ihned obvazuje raněné, naše i rudoarmějce. Celkem dvaačtyřicet jich zachránila. Vojínka Anna Maďarová organizovala se svobodnicí Kurinovou hnízdo raněných a v palbě na otevřeném poli spolu ošetřily a zachránily přes čtyřicet raněných. Desátnice Květa Ondráčková, radiotelegrafistka, nejenže pohotově za nejprudšího boje odstraňovala poruchy na telefonním vedení, ale sama ošetřila a vynesla do bezpečí dvacet raněných.. A vojínka Eva Markovičová, nejlepší z obsluhy protiletadlového děla, má rozhodující  podíl na sestřelení či poškození devíti letadel – jednoho dorniera, tří junkersů, dvou heinkelů, dvou focke – wulfů a jednoho messerschmitta.

    Tak udatná, tak neohrožená a obětavá byla naše děvčata. Řeknu-li, že jejich hrdinství bylo od počátku do konce ve své prosté samozřejmosti veliké a strhující, neříkám o nich všechno. Chlapci jim bezvýhradně věřili, plným právem se spoléhali na své bojové kamarádky – na všechny, ale zejména na sanitářky a sběračky raněných, které obětavě přímo v boji raněné ošetřovaly a odsunovaly do bezpečí.“