KSČM

(17.10.2017)

Připomeňme voltaiku,
na OKD vzpomeňme si.
To vždy chybou politiků,
ruce u nás zloděj mne si.
Připomeňme amnestie,
vyhlášené pro bestie.

Připomeňme restituce,
a kdo pro ně zvedal ruce.
Opencard, či tunel Blanka,
nejedna už krachlá banka.
Od sametu z kopce jízda,
jak po dešti Čapí hnízda.

Připomeňme arbitráže,
jak nás vyšly o moc dráže.
Vzpomeňme tu kupónovku,
tu, jak zloděj našel schovku,
kam zašil fond důchodový,
na nás je teď šetřit nový.

Připomeňme ministryni,
kterou dneska soudy viní,
jak ta chudák, hodná paní,
nasmlouvala nákup zbraní,
že miliard škoda v řádech,
a docela podvod nádech.

Připomeňme exekuce,
kdo jim zase zvedal ruce.
Vystavený dlužník dražbě,
sáhl mnohý k sebevraždě.
Zabavit dům třeba v noci,
exekutor má dnes moci.

Připomeňme politiky,
jejich kouzla, čáry, triky.
Miliony snad jen kouzly,
do krabice vína sklouzly.
Škola kouzel Bradavice,
nevykouzlí peněz více.

Připomeňme také dálnic,
zde netřeba mluvit dál nic.
Na nás prachy z daní loudí,
na výstavbu dálnic proudí.
Pak zdá se, že je ze zlata,
a všechno vedou telata.

Naše zem a drahé kovy,
připomeňme případ nový.
Zas teď zloděj touhou hoří,
po bohatství z Krušnohoří.
Malý podpis memoranda,
a vychutná život granda.

Ať ty švindly zkouší jinde,
podvodníkům dejme kvinde.
Nejsme ovce, jděme vzpurně,
se svým hlasem každý k urně.
VYTÁHNĚME FLINTU Z ŽITA,
ÚČAST VÍC NEŽ DŮLEŽITÁ.