KSČM

Dnes se často negativně hovoří o Pohraniční stráži a zpochybňuje se její existence. Myslím však, že nikdy, až do »Schengenu«, nebyly hranice jakékoli země nestřežené. Mýlím se?

Ano, máte pravdu, každý stát si chránil své území. Pohraniční stráž byla ozbrojená složka vyplývající ze zákona o ochraně státních hranic, která měla na starost ostrahu a kontrolu státní hranice. Její činnost nepostihovala hospodářskou přeshraniční kriminalitu – to měla na starost celní stráž, ale sledovala a usměrňovala zejména pohyb osob okolo státní hranice.

Jak tomu bylo s ochranou našich hranic za předmnichovské republiky?

Toto období třicátých let dvacátého století je úzce spjato i s historií finanční stráže, která byla poznamenána zejména výrazným zhoršováním vztahů se sousedními státy, a to především Maďarskem a zejména Německem. Bylo to i období spojené se zvýšeným pašováním široké škály spotřebního zboží od perleťových knoflíků přes koberce, kožešiny, zapalovače až po potraviny. Ke zvláště nebezpečným patřilo i pašování kokainu. V době před Mnichovem došlo k silnému vzestupu pašování zlata a valut tehdejšími příslušníky buržoazie.

Ohrožení ČSR se zvyšovalo existencí silné německé menšiny v rámci německého pohraničí. Na toto měla podstatný vliv nacistická ideologie Sudetoněmecké strany v čele s Konradem Henleinem, která ideově působila na německé obyvatelstvo, jež začalo na území naší republiky vytvářet tzv. pátou kolonu. Běžné byly útěky lidí z Německa, kteří nesouhlasili s tehdejší německou ideologií a prchali před nacistickým terorem. Na vzniklou situaci reagovala ČSR vydáním vládního nařízení č. 270/1936 Sb., kterým byly v pohraničí vytvořeny ozbrojené jednotky Stráže obrany státu (SOS), které se personálně skládaly z řad vojska, četnictva, policie, finanční stráže, státních policejních strážních sborů, obecní stráže bezpečnosti a osob majících postavení jiné veřejné stráže. K plnění bojových úkolů byla Stráž obrany státu uvedena do pohotovosti při vyhlášení květnové a zářijové mobilizace v roce 1938. Důležitou roli ve sboru SOS pro své značně početné zastoupení měla finanční stráž.

Během roku 1938 se postavení celních úředníků a finanční stráže na pohraničním území, ovlivněném fašistickou ideologií, stávalo neudržitelným, často tyto jednotky čelily ozbrojeným útokům na celnice a stanoviště finanční stráže, vedeným z území německého státu a po anšlusu Rakouska v únoru 1938 i odtud. Tyto útoky zvláště zesílily po ozbrojeném puči Sudetoněmecké strany, z jejíchž členů byla vytvořena zvláštní ozbrojená jednotka pod názvem Freikorps, která prováděla provokační akce na našem pohraničním území. Bouřlivé období před Mnichovem v pohraničí přineslo mnoho obětí na životech i z finanční stráže a celníků, což dokládalo jejich odhodlání a odvahu, s jakou bránili československou státní hranici.

A jak v poválečném období?

V létě 1945 byl vytvořen Pohotovostní pluk (PP) 1 NB. Veliteli byli převážně důstojníci armády a příslušníci bývalého četnictva. Důvodem pro zřízení tohoto útvaru byla především činnost nacistických teroristických skupin »Wehrwolf«, oddílů sestavených většinou z bývalých příslušníků SS a Hitlerjugend, kteří byli koncem války vyškolení k provádění teroristických, sabotážních a diverzních akcí na osvobozeném území.

Příslušníci PP 1 NB měli v době svého vzniku i specifickou výstroj a výzbroj. Výstroj byla pořízena ze skladů německého Afrikakorpsu a od Sovětské armády dostali příslušníci tisíc samopalů vz. 41 R. Od ostatních bezpečnostních útvarů se lišilo jejich označení odznakem Pohotovostního pluku 1 NB. Vzhledem k úkolům pluku a rychlé potřebě jeho nasazení prošli jeho příslušníci intenzivním výcvikem tak, že již koncem července 1945 zaujali své pozice v celém severním a severozápadním pohraničí, přibližně na oblouku Trutnov – Ústí nad Labem – Karlovy Vary – Tachov. Povaha služby těchto jednotek nebyla jen pohotovostní. Hlavním úkolem bylo zabezpečit střežení státní hranice.

Na podzim 1945 přicházejí do pohraničí i jednotky armády, které mají vyplnit mezery mezi bezpečnostními jednotkami a pomoci s odsunem Němců. Postupně, jak se situace konsolidovala, byly jednotky pluku stále více využívány přímo pro ochranu státní hranice, kterou do listopadu 1945 vykonávali útvary armády a příslušníci finanční stráže. Celé československé hranice však dvanáct rot pluku s celkovým počtem 1500 příslušníků nezabezpečilo. Z toho důvodu byly počátkem roku 1946 jednotky Pohotovostního pluku 1 NB reorganizovány a vznikají z nich Pohraniční útvary SNB 9600. Nová sestava těchto útvarů byla zaujata dnem 1. července 1946 a zajištěno tak nepřetržité střežení státní hranice o celkové délce 2116 km.

Do vnitřních těžkostí poválečného období vpadli na naše území v létě 1947 banderovci. Nebylo to poprvé. Své nájezdy, plenící pohraničí Slovenska, podnikali již od roku 1945. Tentokrát však šlo o akci velkých organizovaných jednotek, které se z Polska snažily probít přes naše území na Západ. Situace si vyžádala nutnost energického zásahu k likvidaci banderovských tlup. Kromě armády se ho zúčastnila i část pohraničních jednotek útvarů SNB 9600, z nichž byl pro tuto akci vytvořen pluk »Slovensko«. »Akce B«, jak se protibanderovská bezpečnostní a vojenská opatření nazývala, byla ukončena na podzim 1947. Spolu s Pohraničními útvary SNB 9600 vykonávali službu na hranici také příslušníci finanční stráže.

Kdy vůbec vznikla Pohraniční stráž?

Pohraniční stráž byla ozbrojená složka, která vyplývala ze zákona o ochraně státních hranic ČSSR, jež měla na starost ostrahu a kontrolu státní hranice. Její organizační začlenění se několikrát změnilo, nejdéle spadala pod ministerstvo vnitra, naposledy od roku 1972 až do svého zrušení v roce 1990.

Pohraniční stráž byla zřízena v roce 1951. Dne 11. července toho roku schválilo Národní shromáždění zákon číslo 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic, který svěřil ochranu státní hranice do působnosti Pohraniční stráže a vybavil ji pravomocemi vojska i bezpečnostních orgánů. Příslušníky byli vojáci základní služby, v začátcích, v padesátých letech, s prodloužením služby na 27 měsíců.

U Pohraniční stráže jste sloužil. Jak jste se k ní vůbec dostal?

V roce 1975 jsem nastoupil ke studiu Důstojnické školy při VŠ SNB, Fakulty ochrany státních hranic, do Holešova. Při studiu jsem během dvou let vykonal také základní vojenskou službu. Po úspěšném ukončení této školy jsem od roku 1977 jako příslušník Pohraniční stráže vykonával různé funkce u útvarů Pohraniční stráže.

Jak vůbec na hranicích pohraničníci tehdy žili?

S místním obyvatelstvem jsme měli velmi dobré vztahy. Naši vojáci se zapojovali do brigád a různých akcí ve prospěch obcí, řada občanů pracovala jako pomocníci pohraniční stráže a naši vojáci vedli zájmové kroužky dětí.

Četl jsem, že měli příkaz střílet na každého bez výzvy?

To je nesmyslné tvrzení. Služební zbraň se mohla použít pouze v souladu s tehdejším Nařízením ministra národní bezpečnosti, ze dne 17. července 1951, o právu příslušníků použít zbraň. Později podle zákona o ochraně státních hranic a předpisů s ním souvisejících. Bylo přesně uvedeno, kdy a za jakých okolností zbraň lze použít. Mimo to, důvod a oprávněnost každého použití zbraně byly důsledně vyšetřovány.

Byli všichni ti, co se pokoušeli dostat do zahraničí, těmi - jak se dnes píše - kteří si jako chudáci jen přáli dostat do »svobodného světa«?

Byli i takoví, kteří o životě na druhé straně měli mylné představy. Takoví se ale většinou brzy vrátili. Utíkali ale také ti, kteří se obávali trestu za trestný čin, který spáchali na území našeho státu.