KSČM

Na výraz úcty svému někdejšímu vrchnímu veliteli, prezidentu ČSSR v letech 1968-1975 a legendárnímu bojovníku ve dvou světových válkách armádnímu generálu Ludvíku Svobodovi (1895-1979) přeletěly dva letouny Armády ČR nad hlavami účastníků slavnostního setkání u příležitosti výročí Svobodova narození. Pětadvacátého listopadu tomu bude 120 let.

Sobotní akci, jež se uskutečnila v rodné obci Ludvíka Svobody, Hroznatíně na Třebíčsku, připravily Společnost Ludvíka Svobody (SLS), Klub českého pohraničí (KČP), Kraj Vysočina, Klub českých turistů z Trnavy a obec Hroznatín, která v tomto roce slaví 650 let od založení a na svého rodáka je patřičně hrdá. Hroznatínská náves před rodným domem, na níž byl v březnu 2013 vyzdvižen Svobodův pamětní kámen, se zcela zaplnila lidmi, kteří si Svobodovy statečnosti, vlastenectví, rozhodnosti, uvážlivosti a skromnosti váží.

»Není to tak dávno, co jsem se rozčílil, když jsem se dozvěděl, že Ludvík Svoboda patří mezi pochybné hrdiny,« odmítl předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička dehonestující tvrzení o hrdinovi dvou světových válek, přetrvávající v některých médiích či u některých veřejně činných osob. Vodička doložil, že Ludvík Svoboda se choval vždy statečně. Připomněl, jak si ve svých pamětech dovolil samostatně myslet, když např. vyzdvihl Zborov v našich dějinách. Bez prvního odboje a v jeho rámci bez čs. legií by samostatný stát nikdo nevyhlásil, psal Svoboda v době, kdy se to příliš nenosilo. »Po Listopadu se objevili noví kádrovači, kteří špiní i Ludvíka Svobodu,« poznamenal rezolutně s tím, že hrdinovi-vlastenci nesahají ani po kotníky.

Odsuzují projevy falšování dějin

Ve stejném duchu navázal Milan Richter, předseda Národní rady KČP. KČP chápe Svobodův odkaz coby odkaz nejlepších synů národa. Svoboda stál v rozhodujících situacích vždy na straně lidu. »Nikdy nezapomeňte, jak lehce jsme svobodu ztratili a jak těžce a za cenu velikého úsilí a velikých obětí našeho a zejména sovětského lidu jsme ji dobývali zpět!« připomněl známý Svobodův citát z knihy Z Buzuluku do Prahy a zdůraznil, že KČP odsuzuje všechny projevy falšování dějin.

Vyzdvihl Svobodovy vlastnosti. V době, kdy mu nebylo umožněno být vojákem, pracoval skromně v JZD Hroznatín. Jako hlava státu stmeloval oba národy někdejšího Československa.

Předseda Národní rady KČP poděkoval všem, kdož mají podíl na instalaci pamětního kamene ve Svobodově rodišti: starostce Janě Uchytilové, místním zastupitelům a senátorům, OV KSČM v Kraji Vysočina, které se na věci finančně podílely, jmenovitě Miloslavu Wasserbauerovi a mistru kameníkovi, jenž odvedl vynikající práci. Svobodově dceři, profesorce Zoe Klusákové Svobodové, jejímu vnukovi Miroslavu Klusákovi a předsedovi SLS Ludvíku Engelovi předal za udržování historické pravdy o bojové cestě příslušníků 1. čs. armádního sboru medaile KČP.

Jak mnozí řečníci zdůraznili, úcta by měla patřit též Zoe Klusákové, jež brzy dovrší devadesáti let života. Její osud byl také trudný, neboť se musela v době protektorátu skrývat se svou matkou Irenou u dobrých lidí, aby je nechytilo gestapo. Další rodinní příslušníci neměli takové štěstí. Svobodův syn Miroslav byl coby mladistvý popraven Němci v koncentračním táboře, kde zahynuli i další příbuzní.

Ve Svidníku nezapomněli

Že byl Svoboda skutečným svorníkem mezi Čechy a Slováky, doložil primátor Svidníku Ján Holodňák. Jméno Ludvíka Svobody je v tomto slovenském městě nezpochybnitelné, bývalý prezident je tam čestným občanem. »Přinesl do našeho regionu svobodu, mír a také rozvoj. Pomáhal budovat nemocnici, školy, z nichž mnohé nesou Svobodovo jméno,« řekl primátor. Ve Svidníku stojí socha Ludvíka Svobody, jediná v bývalém Československu. »My Svidničtí máme Ludvíka Svobodu velmi rádi,« neskrýval upřímné sympatie.

Ludvík Svoboda je vzorem čestného člověka a vojáka. Takto o něm promluvil generálmajor Jaroslav Kocián, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR. Připomněl, že 6. října 1944, kdy naše jednotky vstoupily poprvé na čs. území, se právě velitel Svoboda skláněl nad čs. praporem, který byl po těžkých bojích s fašisty dovezen až do Prahy. »Pro vojáky AČR je Ludvík Svoboda vzorem velitele, který se staral o vojáky a s vojáky žil.«

Shromáždění pozdravil i generální konzul Ruské federace v Brně Alexandr Nikolajevič Budajev, který podtrhl, že v Rusku si vkladu L. Svobody ke vzniku čs. armádního sboru a všech válečných veteránů vysoce cení. Na závěr Miroslav Klusák přečetl úryvek ze Svobodova projevu na varšavském kongresu kulturních pracovníků pořádaném v roce 1948. Svoboda poznal válečné hrůzy, viděl rozervaná lidská těla a vyhaslé oči padlých… Válku nenávidí ze všeho nejvíce, a přesto by zase šel do boje, kdyby agresor přepadl jeho vlast… Není žádná válka, za niž by nikdo nebyl odpovědný, proto - »Bojujte v bitvě ze všech nejslavnější, za trvalý mír a přátelství mezi národy!«. Neobyčejně aktuální slova…

Věnce a kytice k pamětnímu kameni položili také vojáci z Vojenské akademie ve Vyškově, členové sdružení Čs. vojáci proti válce, Slovanský výbor ČR, Národní archiv ČR, Marta Semelová a Josef Zahradníček jménem poslaneckého klubu KSČM za doprovodu předsedy MěV ve Žďáru nad Sázavou Kamila Vejvody a mnozí další, kteří ctí odkaz člověka, jenž šel do dvou světových válek na zteč za svoji vlast. Věnec prezidentské kanceláře chyběl.