KSČM

Při jednáních v rámci Evropské unie, jak se vyrovnat se statisícovými vlnami imigrantů, a při veškeré panice většina odpovědných stále mlží. Na těch nejvyšších úrovních evropské politiky stále ještě nikdo nenašel odvahu pojmenovat zcela otevřeně skutečné příčiny a hledat dlouhodobá východiska.

Nikdo z těch, kdo rozhodují o unijní politice, a ostatně ani česká vláda, nechce veřejně a ve všech souvislostech přiznat, že příčinou imigračních vln Iráčanů, kosovských Albánců, Syřanů, a dokonce i Afghánců je agrese Spojených států a expanze NATO, která (vedle ekonomického drancování chudých a slabých zemí) cestou rychlých »vítězných« válek, okupací a zvenčí provokovaných a zbraněmi a penězi podporovaných převratů zakládá na humanitární katastrofy nedozírného rozsahu.

Zatímco na válku a udržování okupačních vojsk v Afghánistánu byly Spojené státy ochotny vynakládat až sto miliard dolarů ročně, na humanitární a rozvojovou pomoc jen směšný zlomek dvou tří miliard dolarů. A z nich ještě značná část skončila v rukách amerických a afghánských korupčních mafií v důsledku instalace a udržování protektorátní vlády narkoklanu Hamída Karzáího.

Nyní Barack Obama uvažuje, že si tedy možná příštím rokem Spojené státy vezmou deset tisíc uprchlíků ze Sýrie. Americké války, okupační a podvratné metody, kterým se dostávalo přímé podpory nejen od skupiny ochotných členů NATO, ale i Evropské unie, však vyvolaly běsy a vyhnaly z domovů na dvě desítky milionů lidí.

Nikdo dosud jasně neřekl, že je nutné vrátit se k dodržování mezinárodního práva ve smyslu respektování Charty OSN a ženevských konvencí a skoncovat s podněcováním válek a provokováním převratů. Nikdo nenavrhl, aby ty stamiliardy v dolarech a eurech, které plnými hrstmi v uplynulých dvou desetiletích vyhazovaly Spojené státy a země NATO na války, okupace, vývoz zbraní a know-how převratů a teroru, byly nyní a do budoucna vydávány na humanitární a rozvojovou pomoc, na mírovou spolupráci se světem slabých a chudých.

S překvapením jsem v Poslanecké sněmovně naslouchal výrokům ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že v případech, kdy se nelze rychle domoci řešení problémů v mezích Charty OSN a ženevských konvencí, měly a mají USA a NATO právo vrátit se před Chartu OSN. Tedy, domyšleno do konce, k barbarským metodám, které vehnaly v první polovině 20. století Evropu a svět do dvou světových válek.

Zkušenost s evropským fašismem, německým nacismem a japonským militarismem se odrazila nejen v Chartě OSN a v řadě dalších norem, ale postupně, byť ztuha, i v novém stylu uvažování a v jednání o mírovém soužití států a národů, o vzájemné spolupráci a pomoci. Spojené státy a další velmoci NATO, s podporou či tolerancí ze strany Evropské unie, se však po rozpadu bipolarity pokoušejí jít, řečeno se Zaorálkem, před Chartu OSN. Vracejí se k agresivnímu používání síly, k vydírání slabších a otevřenému drancování zdrojů za pomoci vojenské a ekonomické převahy. Po katastrofách na Balkáně, v Asii a Africe zakládá expanze NATO a podněcování a financování převratů na nedozírnou tragédii i na Ukrajině.

Úvahy a pokyny z Bruselu a Berlína jak pouze přerozdělovat statisíce uprchlíků z Iráku, Sýrie, Kosova, Libye a Afghánistánu pomocí kvót, jsou nepochopením vážnosti situace a projevem neschopnosti. Bez pojmenování a odstranění příčin uprchlictví, dnes především bez změny stylu agresivní a ekonomicky bezohledné politiky velmocí NATO a EU, nelze z bludného kruhu válek, vydírání a okrádání slabých a následných sociálních katastrof nalézt východisko. Od české vlády a premiéra tedy očekávám nejen slovní hry kolem takzvaných uprchlických kvót, ale seriózní politiku, která nás posune ke skutečnému řešení problému.