KSČM

Osmnáctý sjezd Komunistické strany Ruska (KPRF), který začal volbou stranických orgánů v dubnu a bude pokračovat potvrzením kandidátek pro letošní podzimní parlamentní volby, schválil poselství, které se sjezd rozhodl zaslat občanům Ukrajiny.

S našich srdcích se pevně usadila obava, praví se v něm. Neštěstí tluče na dveře každé rodiny. Hrozí přinést nejhorší konflikt – bratrovražedný. Provokatéři se pokoušejí zanést mezi ruský a ukrajinský národ různice a nepřátelství. Není tajemstvím, že v životě se lidé setkávají i s podlými jedinci, kteří nalézají zvrácené uspokojení v rozdírání dávno zhojených ran, vymýšlení strašlivých urážek a sporů. Právě takoví jsou i současní globální provokatéři. Ze všech sil se snaží postavit proti sobě ukrajinský a ruský národ, »dokázat«, že spolu nemohou žít.

Zvrácený podvod

Ale všechno to představuje hrubý až zvrácený podvod. Více než tisíc let žijeme spolu, spolu prožíváme vítězství i porážky, hoře i radost. Naši předci bok po boku bránili rodnou zemi před stepními hordami z východu a dobyvačnými »vlastníky mečů« ze západu. A pokaždé se na základě trpkých zkušeností stává jasnějším, že naše síla spočívá v jednotě, ve spojenectví a mužnosti, před nimiž ustoupí každý nepřítel. Centrem ukrajinské a ruské kulturnosti se nejprve stala Kyjevská Rus. Později tuto roli ztratila, když byla na dlouhá staletí podřízena katolickým mocnostem ať už německým rytířům či později polsko-litevské nadvládě. Ukrajinci se ocitli pod trojím nátlakem – ekonomickým, národnostním a náboženským, když podléhali násilné katolizaci. Současně se Rus a zabraná Ukrajina musely bránit nájezdům mongolských kmenů a později Tatarů. Ukrajinky a Ukrajinci byli loveni a deportováni do Istanbulu, kde byli prodáváni do otroctví. Už v eposu »Slovo o pluku Igorově« se hovoří o potřebě spojení sil. Poselství ruských komunistů se tu odvolává na epos možná pocházející z raného středověku o boji ruských knížat s Polovci (Kumány), kde byla jednotlivá knížata porážena, a teprve když se spojila, dosáhla vítězství.

Spojenectví s Ruskem jako hlavní zásadu, pokračuje poselství KPRF, razil také Bohdan Chmelnický, který v Perejaslavi navrhl připojení části Ukrajiny, kterou dobyl, k Rusku v zájmu uhájení ukrajinské svobody před polským útlakem. Jeho návrh byl přijat. Vůle obou národů žít společně pomohla překonat i nájezdy Švédů, později Napoleona i pluků bělogvardějců.

Moudrost našich předků je hodna obdivu. Za sovětské éry zaznamenala Ukrajina nebývalý rozkvět, Vybudovala Dněproges i Zaporožstal, Charkovský traktorový i Krivorožský metalurgický závod. V roce 1940 byla výroba oceli ve srovnání s rokem 1913 třináctkrát vyšší, výroba elektřiny třiatřicetkrát vyšší.

Další útok ze západu

Vražedné nebezpečí opět přišlo ze západu. Hitlerem porobená Evropa považovala Sovětský svaz za životní prostor pro »vyšší rasu«. Celá Ukrajina byla okupována a rozdělena, jedna část například připadla Rumunsku. Na území Ukrajiny bylo zřízeno 230 vyhlazovacích koncentračních táborů, každý šestý obyvatel země, 3,8 milionu civilistů a 1,5 milionu válečných zajatců, byl zavražděn. S okupanty spolupracovali nacionalisté a také představitelé jednotlivých církví a to i při takzvaných »kárných operacích«. Teror a ostrá protisovětská propaganda ale sovětskou Ukrajinu nezlomily. Vzniklo 883 partyzánských oddílů a více než 1700 skupin odboje, například Mladá garda. Vítězství ve Velké vlastenecké válce jsme dosáhli proto, že jsme zastávali společné cíle pro společnou zemi. Poválečné roky byly ve znamení rozkvětu této společné země, napsali ruští komunisté.

Přišly však i jiné roky, zradou zanikl Sovětský svaz. Vražda naší společné země byla doprovázena burcováním k nenávisti. Miliony lidí, kteří spolu po věky žili v míru a úctě, byly najednou ponoukány k nepřátelství. Za touto lží se skrývaly cynické úmysly, nacionalismus a šovinismus, zaručené příznaky, jak odvést pozornost od vlastního stále ubožejšího života. Bída, nerovnost, korupce, všechny tyto pohromy se na čas dají překrýt nacionalistickými mýty, které mají lidi zbavit paměti a rozumu. Proto se objevil třeba Bandera jako hrdina.

Státní převrat na Ukrajině předal v roce 2014 páky moci do rukou politické elity USA. Globalisté dělají vše, aby zamezili možnosti sblížení Ukrajiny a Ruska, rozsévají jed nenávisti, antisovětismu a rusofobie.

(Joe) Biden slíbil (Vladimiru) Zelenskému podporu »tváří v tvář ruské agresi«. NATO hodlá u ruských hranic rozmístit 40 000 vojáků a 15 000 kusů vojenské techniky včetně útočných raket.

KPRF upozorňuje, že důsledně rozlišuje zájmy ukrajinských občanů od zájmů amerických loutek v Kyjevě. Zelenský jednoho dne zmizí, stejně jako zmizeli Juščenko a Porošenko. Národ bude žít dál, my musíme dělat všechno, aby naše historické bratrství pokračovalo i v dalších pokoleních.

Přímo přiznáváme, píší ruští komunisté, že ruské vedení nese svůj díl odpovědnosti za pokusy světové oligarchie fašizovat Ukrajinu. V našem umělém rozdělení je i vina každého z nás. To my, společně, jsme neuchránili Sovětský svaz a stalo se možné to, co jsme si nepřipouštěli ani v divokých snech, že třeba naše děti nebudou společně odpočívat v Artěku.

Kurátoři ze zámoří

Čtvrt století antisovětismu a rusofobie má pro naše národy strašlivé

následky. K moci se v Kyjevě dostaly síly nepřátelské Rusku a zcela

cizí Ukrajině. Tyto síly dostali k moci »kurátoři« z Washingtonu. Při rozdmýchávání nepřátelství mezi našimi národy směřuje globální kapitál ke svému stále stejnému cíli, jaký měl Hitler. Vyhrožuje, skupuje a vydírá, využívá metody koloniálních dob jak rozdělit sousedy.

Na Ukrajině pokračuje a prohlubuje se rusofobie. Jsou zakazovány ruskojazyčné televizní stanice. Pokračují snahy zakázat ukrajinskou komunistickou stranu. To staví kyjevský režim na úroveň fašistických režimů 20. století.

Nové zostření situace kolem Donbasu je nikoli náhodou doprovázeno dalšími americkými protiruskými sankcemi a výhrůžkami. Střídají »cukr a bič«, Moskvě slibuji »odpuštění«, pokud bude ustupovat. Všechno to jsou kousíčky jedné mozaiky, jednoho plánu, využít Kyjeva proti Moskvě a obou dohromady k tažení proti Číně. Při vší síle světoví křiváci mají slabé místo, bojí se, že národy rozpoznají jejich křiváctví a odmítnou být rukojmími jejich zájmů. Proto se snaží rozpoutat válku mezi Ukrajinou a Ruskem co nejdřív. Nám, kteří považujeme Ukrajinu a Rusko za svou vlast, že by snad nebylo jasné, co by shořelo v takovém ohni?

Naši otcové a dědové bojovali společně v jedněch zákopech, společně se podepisovali na zdi Reichstagu. To je náš společný »zlatý fond«.

Víme, že půda Donbasu se může stát polem bratrství národů. Vyzýváme ukrajinské matky a otce, stařenky a starce i mládež k pochopení, že Donbas neutíká od nich, ale od fašismu, od banderovské nenávisti a rusofobie. Donbas jde stejnou cestou, k jaké vyzývají Ukrajinu a Rusko jejich předci, historie, zkušenost a čest. Nebude to prosté, ale nutné, pokud tou cestou úspěšně neprojdou, ztratí oba národy své místo ve světové historii. Jen společně mohou ruský a krajinský národ překonat toto nebezpečí, uvádí se v závěru poselství ruských komunistů ukrajinskému lidu.