KSČM

Navažme na naše předky a budujme nový začátek.

Vážené soudružky a soudruzi,

předstupuji před vás, abych uvedl několik zásadních poznámek, které se přímo dotýkají postavení a perspektiv činnostiu KSČM v naší České republice. Navíc v situaci, kdy jsme opět konfrontováni s hrozbou válečného konfliktu širokého mezinárodního, či spíše světového rozměru. Přitom naše země ve svém mezinárodně právním a politickém zapojení by se mu téměř nemohla vyhnout. Pokud by takový konflikt vypukl, tak by navíc naše vlast byla vnitropoliticky značně oslabena svými spory, které se nedaří mezi politickými stranami zatím úspěšně řešit.

K tomu do sjezdového jednání přicházíme s více či méně rozdílnými názory na příčiny špatných volebních výsledků v roce 2016 a 2017, ze kterých jsme vyšli s nižší, resp. v dosavadní historii nejnižší společenskou podporou. Rozdílné jsou pak i návrhy na řešení.
Nebudu zde opakovat, co je v písemné zprávě pro sjezd, kterou jednotlivě, jako volení funkcionáři,
předkládáme za nám svěřené úseky. Shoda totiž na jednotné zprávě VV ÚV KSČM nepanuje. Bylo by zakrýváním skutečnosti, kdybychom se pokoušeli něco jiného tvrdit. Jediné, co je jasné, je, že takový stav nemůže pokračovat, že strana nesmí upadnout do chaosu, že musí přijmout výzvu doby a udělat rozhodující kroky k obnově autority ve společnosti. Hned v úvodu říkám, že to je možné, a dodávám, že je to nutné. Nejprve zdůrazním, a je to popsáno ve zprávě, že do X. sjezdu vstupujeme proti situaci před dvěma lety v jiných objektivních i subjektivních podmínkách. Už na říjnovém i prosincovém plénu ÚV KSČM jsem uvedl, že objektivní podmínky nejsme schopni ovlivnit a že je tedy zbytečné se na ně vymlouvat a argumentovat jimi. Je nutné se zabývat subjektivními podmínkami, které jsou dány naším programem, našimi osobnostmi, naší prací a její prezentací navenek. To vše ovlivnit můžeme.
Jiné strany opisovaly náš program
Otázka programu je skloňována dlouho, byla předmětem jednání i na VIII. sjezdu v Liberci a sjezd ji vyřešil přijetím »Aktuálních úkolů činnosti KSČM«. Program, stejně jako ještě před tím např. program Naděje, byl správným a dobrým základem pro naši činnost a oslovil postupně v letech 2012 a 2013 velké množství voličů a znamenal historický úspěch v krajských volbách a druhý nejlepší úspěch v parlamentních volbách. Přestože jsme se pokusili podobně postupovat i na IX. sjezdu, počet kritiků přijatého programu rostl a zanášel do členské a voličské základny zbytečný zmatek a nejistotu a vytvářel následně nesprávný obraz strany. Přitom ve všech hodnoceních voleb se dočteme, že nám náš program přebíraly či rovnou opisovaly jiné politické strany. Tedy je jasné, že v programu to nebylo a také není. Náš program byl a je komplexní, reálný a realistický a mohl by vést k
jasnému cíli. K posílení, a tím k navrácení významu veřejného sektoru, k vyšší míře solidarity, ocenění práce, bezpečnosti občanů a ve svém důsledku i k potrestání těch, kteří se obohatili na úkor ostatních v době privatizace, korupce a obrovského klientelismu vlád ODS, ODA, KDU-ČSL, TOP 09, ale i Unie svobody, Věcí veřejných, ČSSD a Zelených. Protože socialismus bez naplnění základních ekonomických podmínek vybudovat nelze.
Pokud se tedy máme zabývat programem, tak jedině dlouhodobým, a to, jak všichni uznáme, není a nemohla být otázka na řešení za měsíc či dva, ale ani za půl roku. Pokud jsme ke svolání sjezdu v říjnu využili probíhající VČS a OK a KK, tak tato jednání neměla k dispozici žádný podklad pro případnou aktualizaci základního programového dlouhodobého dokumentu, přijatého na kladenském sjezdu. O něco takového se pokoušet na konci října by byl neodpovědný avanturismus. To musí být úkol, který tady bude uložen s termínem splnění do roku 2020, tedy do XI. sjezdu.
Když si tedy odpovíme, že výsledek voleb nebyl ve schváleném programu, tak musí následovat odpověď, že to může být jen v lidech, v jejich aktivitě, případně v nedostatečné prezentaci naší práce pro občany navenek. Tuto odpověď jsme přijali, a proto také sjezd konáme jako sjezd kádrový, chcete-li personální. Úkol tedy zní, abychom v důstojné a pracovní atmosféře našli osobnosti schopné překonat nedostatky, které nám brání získat právě větší autoritu ve společnosti.
Neignorovat základní zásady stranické práce
Za dva roky se jasně ukázalo, že si nemůžeme dále dovolit ignorovat základní zásady stranické práce, jak vychází z děl klasiků našeho hnutí, např. oddělit od sebe odbornost a političnost. Je nutné pro nadcházející období spojit odborné zázemí a ideologii a socialistickému cíli podřídit i odborné výstupy jak našich teoretiků, tak realizátorů politiky, tedy poslanců, senátorů a zastupitelů všech stupňů.
Nemůžeme ani zůstávat lhostejní k funkčnosti stranické struktury a musíme ji neustále přizpůsobovat potřebám zejména neparlamentní práce. Je nanejvýš nutné pro posílení kolektivního rozhodování v celé výstavbě řídicí stranické struktury respektovat zásadní požadavek stanov naší strany, a to je rovnost členů. Musíme tomu podřídit zejména výstavbu stranických orgánů, a to tam, kde se stanoví politický program, tj. pro obce a města na okrese.
Stejně jasná podmínka je to v krajích, kde musíme pro tvorbu krajského politického programu najít odvahu tvořit plénum KV tak, aby rovnost členů byla zajištěna a už nedocházelo k zákulisním dohodám okresů na úkor skutečné krajské politiky. Tady máme velkou šanci rychle naše postavení minimálně vrátit tam, kde bylo v letech 2012 až 2016. Zásadní požadavek je to pro tvorbu samotného ústředního výboru strany, pro zachování rovnosti členů už je čas přezrálý, škoda, že neochota to řešit před dvěma lety nás nyní brzdí a nutí nás dnes přijmout opatření ke svolání celostátní konference k organizační struktuře už příští rok v prvém pololetí tak, aby už podle výsledků konference jednaly výroční členské schůze a delegovaly své zástupce na jednání konferencí a XI. sjezdu. Výhodou
samotné přípravy a jednání konference k organizační struktuře může být i aktivizace strany před volbami do EP, které nás čekají v květnu příštího roku. V takto budované struktuře můžeme na XI. sjezdu posoudit aktualizaci dlouhodobého programu. Programu, který ukáže cestu KSČM k budování socialismu v 21. století. Takový program je pak pro širokou vnitrostranickou diskusi potřebné připravit nejpozději do září 2019, aby se mohl stát základem diskuse na VČS, OK a KK a mohl by být schvalován na XI. sjezdu v roce 2020. Bude to důležité právě k další aktivizaci strany před krajskými volbami.
Turbulentní mezinárodní situace
V druhé části mého úvodního slova musím zdůraznit tu část přímé odpovědnosti předsedy ÚV KSČM, a to je zahraničně-politická aktivita KSČM v období po IX. sjezdu. V naší činnosti jsme se zcela řídili principy a dlouhodobými programovými zásadami mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, tak jak vycházela ze závěru Mezinárodní porady komunistických a dělnických stran, když nám byla svěřena velká část odpovědnosti, být trvalým členem Pracovní skupiny Mezinárodní porady KaD stran. Zároveň jsme působili jako pozorovatelé SEL, tak jsme měli vliv i na formulování pozic levicových sil obecně, zejména na jejich sbližování. V současné turbulentní mezinárodní situaci, charakterizované změnou poměru sil v mezinárodních vztazích a neochotou zejména Spojených států a jejich přisluhovačů ze Západu smířit se se ztrátou hegemonie ve světě, je lidská civilizace velmi vážně ohrožena vypuknutím válečného konfliktu, tentokrát pravděpodobně nukleárního.
Dokumentovat to lze na řadě dobře známých příkladů agrese, provokací, uvalování sankcí apod. vůči zemím, které se odmítají nechat podrobit, proto je nebudu podrobně jmenovat. Vždy jsme preferovali otázky míru a bezpečnosti ve světě, respektování mezinárodního práva v duchu rezolucí RB OSN, a to jak na úrovni stranické práce, ale také na půdě PS, Europarlamentu, ale i v mimoparlamentní práci a mediální sféře.
Rozvoj vztahů s partnerskými stranami
V rámci mezinárodního komunistického a dělnického hnutí jsme pracovali pro rozvoj vztahů a výměnu zkušeností s našimi partnerskými stranami z celého světa. KSČM měla významný podíl na organizaci zasedání MSKDS v Hanoji v roce 2016, kde se ve spolupráci s Komunistickou stranou Ruské federace zasadila o přijetí KS Číny za člena pracovní skupiny. Ač názory v rámci hnutí nebyly na tuto věc jednoznačné. Váha a vliv hnutí tím nesporně vzrostla. Loňské setkání MSKDS bylo v Petrohradě a Moskvě, v rámci oslav 100. výročí VŘSR, když KSČM před tímto setkáním organizovala vlastní speciální konferenci ke 100 letům Dekretu o míru. Při obou příležitostech došlo k mnoha setkáním na vysoké politické úrovni.
V dubnu 2017 navštívil ČR na pozvání KSČM generální tajemník KS Portugalska G. De Soussa, který jednal s vedením strany a jako hlavní řečník vystoupil i na Vratimovském semináři. Návštěva byla velice užitečná a inspirativní, protože pohledy obou stran na způsoby řešení sociálních a ekonomických problémů v jejich zemích, ale také na zahraniční politiku, zejména názory na roli NATO, ale i přístup k EU, jsou velice blízké. Navíc PKS se podělila o své zkušenosti z tolerance menšinové vlády portugalských socialistů a její důvody.
Připomenu také intenzivní rozvoj vztahů s KS Číny na vysoké úrovni, aktivní roli v rámci projektu Pásma a stezky na platformě 1+16, které proběhly v roce 2016 a 2017 v Budapešti a Bukurešti. V Praze proběhla rovněž schůzka vedení KSČM s členem Politbyra ÚV KS Číny a v obou letech se podařilo, aby stáž v ČLR absolvovalo několik našich mladých zastupitelů z krajů a měst.
V prosinci 2017 se naše delegace účastnila Vysokého politického dialogu politických stran z celého světa, ukončeného přijetím tzv. Pekingské iniciativy, jako nástinu bezpečností architektury 21. století, založené na principech mezinárodního práva, rezolucích RB OSN, respektování suverenity států, jejich územní celistvosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí a nevnucování modelů uspořádání společnosti. Z tohoto pohledu lze mluvit nejen o aktuálnosti, ale také o historickém významu této schůzky.
V rámci solidarity mezi bratskými stranami poskytovala KSČM právní pomoc KS Ukrajiny v soudním sporu o zákaz KS na Ukrajině. Předseda KSU Petro Symoněnko vysoce ocenil práci a přínos KSČM a také samotnou práci Čestmíra Kubáta v průběhu tohoto procesu.
Jednání s ANO
Třetí část svého úvodního slova zaměřím na to, co lze jednoduše nazvat a co bude nutné velmi těžkou a odpovědnou prací pojmenovat »Jak dál?«! K tomu si musíme odpovědět na to, zda máme dál jednat s vítězem voleb o tom, jestli budeme tolerovat  menšinovou vládu ANO, resp. ANO a ČSSD. Je několik možností. Nejjednodušší je nejednat, utápět se v sebekritice, že jsme nedosáhli lepšího výsledku ve volbách, a že tedy nemáme od lidí mandát se na řízení státu podílet. Nesouhlasím s tím, sklidíme jen kritiku, že nám postavení v opozici vyhovuje, že za nic nechceme převzít odpovědnost. Naše pasivita by pak vedla jen k tomu, že budeme stát v opozici vůči hnutí ANO, ve stejné frontě jako ODS, TOP 09 a vlastně všechny ostatní  strany, a soupeřit, kdo bude mít větší možnost své opoziční názory mediálně uplatnit. Navíc tím vyvoláme buď mimořádné volby a lidé si i o nás budou myslet, že jsme neschopní ve vyjednávání o realizaci programu, pro který nás volili. Nebo dáme příležitost těm, kteří 28 let devastují českou ekonomiku privatizacemi, korupčními skandály, předraženými veřejnými zakázkami a zaprodávají naše hospodářství do zahraničí, nechávají vysávat zisky na úkor našich občanů ve prospěch nadnárodních bank a úzké skupiny globálního velkokapitálu. Z vyjádření většiny politických stran, hlavně tzv. pravicového bloku, který se zaklíná demokracií a jde mu jen o vlastní moc a zisk, vidíme a slyšíme, že jejich cílem je hnutí ANO připravit o hlavu, rozložit a znovu tady nastolit odmítnuté poměry.
Jednat a nezrazovat program
Když budeme jednat a nebudeme zrazovat program, ale uplatňovat to minimum, na kterém jsme schopni se shodnout, tak můžeme nejen přispět k tomu, že proti evropským cenám můžeme postupně dosáhnout i evropsky srovnatelných mezd, můžeme zajistit opravdový důstojný život seniorů a další rozvoj společnosti. Ve vyjednávání se nám podařilo dosáhnout vynikajícího výsledku vedoucího do budoucna k ochraně našich přírodních zdrojů,
změnu surovinové politiky ve prospěch veřejného sektoru, státní a veřejné vlastnictví ve vodním hospodářství, včetně postupu ke zvýšení podílu veřejného sektoru ve vodovodech a kanalizacích, zastavení privatizačních tendencí ve zdravotnictví a zřízení fondu pro zvlášť nákladné zdravotnické úkony, které by hradilo veřejné zdravotní pojištění. Nastartování obratu v potravinové bezpečnosti, abychom nebyli tolik závislí na dovozu a naše pole využívali pro produkci, a ne pro stavbu hal a skladů. Dál jednáme o obnovení státem podporované výstavby bytů a domů, aby tak dramaticky jako nyní nerostlo nájemné a lidé v nájemních bytech nebyli rukojmí vlastníků  bytového fondu a různých spekulantů. Spor dál vedeme o naši bezpečnostní politiku, ale víme, že to je téma, pro které nemůžeme vstoupit do vlády, protože to bychom zrazovali náš program. Na změnu bezpečnostní politiky České republiky opravdu máme rozdílný názor a vítěz voleb ještě nechce pochopit, že NATO nás neochrání, že to není obranný pakt. Že bezpečnostní hrozba nejde z východu, ale že bezpečnost ohrožují ti, kteří páchají agresivní útoky proti suverénním státům v rozporu s mezinárodním právem, jako to učinily např. USA, Velká Británie a Francie před týdnem napadením Sýrie, s tím se nesmiřujeme a požadujeme změnu takové politiky, alespoň do podoby respektu k rezolucím RB OSN. Pro jednání s hnutím ANO připravujeme písemný dokument, smlouvu o toleranci, ve které se zavazujeme jen k tomu, že učiníme krok k tomu, aby vláda s důvěrou vznikla, že základem pro programový kompromis bude samotné programové prohlášení vlády. Dále budeme existenci vlády jen tolerovat, sice nebudeme navrhovat svolání schůze k vyslovení nedůvěry vládě, ale v případě, že programové prohlášení nebude dodržováno nebo nebude ve státním rozpočtu zajištěno jeho naplňování, tak se můžeme k vyslovení nedůvěry připojit, a to po neúspěšném smírčím řízení. Dohoda nám umožňuje předkládat vlastní návrhy zákonů podle našeho volebního programu, a i když takový konkrétní návrh nebude součástí programového kompromisu, ho včas a řádně projednat jako zákonodárnou iniciativu v Poslanecké sněmovně. Vím, že to někomu může připadat málo, ale vracím se k realitě jak volebního výsledku, tak situaci, kdy samotné jednání mezi námi a hnutím ANO nedává záruku většiny alespoň 101 hlasu a musíme brát ohled i na dalšího, třetího partnera, který k jednání je nezbytný, aby vláda vůbec důvěru získala. Jsme tedy na skutečné křižovatce, být na straně chaosu a těch sil, které v minulosti postupně rozložily společný stát Československo, pak Českou republiku ekonomicky nejprve oslabily a téměř nechaly zkrachovat, nebo se postavit do pozice těch, kteří chtějí znovu začít budovat.
Soupeři nejsou v KSČM
Je to rozhodnutí zásadní, není lehké a může mít v cíli jak vítězství, když se nám to podaří, tak porážku, když to nezvládneme. Vyžaduje to však jednu zásadní věc od nás ode všech, udělat to, co se nám žel úplně nepodařilo ve volbách, uvědomit si, že naším soupeřem není nikdo z KSČM, ať je na kandidátní listině nebo je v té či oné stranické funkci. Naši soupeři jsou v jiných politických stranách a hnutích. A ti nám budou chtít naše snažení překazit, budou dělat vše pro to, včetně obstrukcí pokusů o naše rozložení, zákaz apod., abychom cíle nedosáhli, aby se nám nepodařilo zastavit jejich nekalé praktiky z minulosti, při kterých na úkor nás všech bohatli a většina obyvatel přicházela nejen o své jistoty, ale také o svůj majetek, často i zdraví. Navrhuji, abychom po tolika letech v opozici s hlavou vzpřímenou s hrdostí na naši vlastní práci a schopnosti se pokusili navázat na budovatelské úsilí našich dědů, babiček, otců a matek začali budovat nový začátek.
Na závěr mi dovolte jen připomenout, jak jsem uvedl ve své vizitce, protože nechci využívat doby na
představení, nebylo by to ode mne fér, že navrhuji, aby sjezd rozhodl, že ÚV KSČM bude mít čtyři místopředsedy:
– pro řízení strany, regionální, komunální politiku a volby
– pro odborné zázemí, ideovou práci a propagandu
– pro ekonomiku a hospodářské činnosti
– pro evropské záležitosti a spolupráci s občanským sektorem.

Děkuji.