KSČM

Vážená paní redaktorko. Položená otázka:  zda byl čin Jana Palacha oprávněný, zda měl vůbec smysl? Bude  mít trochu složitou a hlubší odpověď. Osobně beru jeho protestní sebevraždu upálením jako tragickou událost a je  mi  osobně velice líto, že tak  mladý člověk obětoval svůj život za osobní  ideály a svobodu. Po prostudování mnoha autentických historických dokumentů jsem dospěl k závěru, že Jan Palach měl právo demokraticky protestovat, křičet burcovat národ, nikoliv si sáhnout na život.         Jan Palach byl jako student a většina studentů Svazu vysokoškolského  studentstva  sympatizantem reformních komunistů Dubčeka, Smrkovského, Císaře, Černíka, Krígla a dalších, kteří v Pražském jaru nastartovali změnu v podobě ,, Socialismu s lidskou tváří,, .  Po tragické události ze dne  16. ledna  1969 / upálení J.P./  vystoupil  následně  Čestmír Císař jako autorita ke studentům a vyzval  je k uváženosti  a  nikoliv k sebevražedným akcím. Jan Palach ve svém dopise na rozloučenou uvedl , že žádá zrušení cenzury a vydávání  novin Zpráv, které se tiskly mimo Československo v režii sovětských vojsk.  Jan Palach stál až do konce svého tragického ukončení života za demokratickým procesem ve společnosti. Při  hlubším  posouzení a rozboru   tehdejší politické situace,  byl jeho protestní  čin,  ale i další smrtelné  protesty studentů Zajíce, Nacházelové  jen ojedinělé, byť se širokým ohlasem ve společnosti. V Československu však probíhal boj uvnitř KSČ, kde Dubček a jeho spolustraníci chtěli dokončit obrodný proces. Na druhé straně stál obrovský tlak komunistických funkcionářů socialistického tábora a Varšavské smlouvy o stabilizování politické a ekonomické situace v ČSSR. Vstupem vojsk Varšavské  smlouvy  dne 21. 8. 1968 na území svrchovaného státu byla narušena jak jeho suverenita, tak myšlení  a názory tisíců členů KSČ, ale i komunistů v Evropě a levice celého světa. V následujících letech dochází k procesu  normalizace  a postupné   porážce   Dubčekova  vedení.  Není tajemstvím, že v celé Evropě probíhaly obrovské milionové protesty studentů, mládeže a občanů, kteří protestovali pro politickou a hospodářskou změnu kapitalismu. USA měli na stole krvavé  trauma  vietnamské války. Politici západu společně s NATO žádnou  silovou  pomoc  ČSSR neslibovali, protože  museli   řešit svoje složité společenské problémy. Současně stále platily poválečné dohody mezi velmocemi o rozdělení politické sféry v Evropě a nikdo je nechtěl z uvedených  stran   jakkoliv  porušit.   Jan Palach v této kritické době jen velmi těžce nesl  rozpor, který  podle jeho poznání existoval mezi teorií marxismu a současným politickým vývojem.  Svým  činem  nemohl  zásadně změnit v uvedené  době  politický vývoj našich dějin, ale svoji  smrtí vyburcoval společnost na dlouhá desetiletí. Je škoda, že   podstoupil  tak   bolestnou   protestní smrt. Kdyby nadále žil, mohl se dožít politických a společenských  změn v roce 1989, změn  které  si  vynutila sama   celá společnost ve svých masových  protestech. Sám osobně si někdy kladu otázku, zda by žijící  Jan Palach  souhlasil a jak by se vyrovnal  s tím, co se odehrálo v negativní  rovině  ve společnosti  po roce 1989. / tunelování, rozkrádání, mafiánské praktiky   apod./