.jpg)
.jpg)
OV KSČM Znojmo
Sokolská 2048/28
669 02 Znojmo
GPS: 48°51ˇ31.232" N,
16°3´12.166 "E
Kontakty:
tel.: +420 515 224 501
fax: +420 515 244 716
e-mail:
Předseda Okresního výboru: .JPG){kind=small}
Vlašín Miroslav
říjen 2019
Zpět na seznam
Veřejné shromáždéní 26.října v Táboře
V sobotu dne 26. 10. 2019 se uskutečnila v Táboře před pomníkem mistra Jana Husa celostátní manifestace vlastenců pod záštitou prezidenta ČR M. Zemana. Přítomní občané z celé ČR zde podpořili dekrety prezidenta E. Beneše, vyjádřili nesouhlas s vystupováním a požadavky sudetských Němců vůči ČR a uctili 101. výročí vzniku Československa. Na uvedené akci nás bylo z Jihomoravského kraje víc jak 70 občanů. Na manifestaci bylo k vidění desítky klubových praporů KČP, SLS, praporů měst a zejména státních vlajek ČR. Desítky transparentů svým obsahem protestovaly, nebo podporovaly myšlenky a názory na danou situaci. Je potřeba poděkovat všem vlastencům, kteří se akce účastnili za jejich kladný přístup a podporu.
foto z akce Dnes jsme se společně s mými kolegy zúčastnili v jihočeském Táboře manifestace k 101. výročí vzniku Československé republiky ���� a zachování platnosti Benešových dekretů, pořádané vlasteneckými organizacemi. Vystoupení na shromáždění Jiří Jaroš Nickelli, Společnost L.Svobody Brno Kdo hájí Beneše a dekrety, hájí republiku. Současné Česko je rozděleno na tři velké tábory Jeden presidenta Beneše hájí. Druhý Beneše haní, pomlouvá a nepříčetně o něm lže. Třetí tábor je mlčící a ten žel nevědomě nahrává pomlouvačům. V republice existují dva deklaratorní zákony: jeden i druhý praví totéž. Že TGM a Beneš se zasloužili o stát. Žádný stát světa by nemohl ustanovit takové zákony, které by stejně uznávaly zásluhy presidenta Osvoboditele i presidenta Budovatel, o němž hanobitelé tvrdí, že to byl zrádce! Odpůrci presidenta Beneše nemohou dokázat z dějin NIC se svých lží a pomluv. První lží o Benešovi je monotónní pomluva o jeho údajně "zradě roku 1938". President Beneš nezradil. Zradili jeho tehdejší domácí a zvláště zahraniční protivníci. Zradu nastartovala již roku 1934 polská vláda (nikoli polský lid!). Odpůrci dodnes zatvrzele mlčí a utajují v dějinách první pakt polské vlády s Hitlerem na 10 let o neútočení a spojenectví! Již tehdy si president Beneš předvolal vyslance Grzybowského a pravil: Rozbíjite kolektivní bezpečnost celé Evropy, opouštíte duch Ženevy a ženete nejen Polsko, ale i nás a Evropu do konfliktu a záhuby! Velvyslanec se chabě bránil – Poláci chtěly ukázat svou "nezávislost na politice Francie a Anglie"! Beneš marně přemlouval zástupce Malé Dohody Rumuny a Jugoslávce, k společnému odporu k Němcům. Tehdejší spojenci provedli opak – smlouvali se s Hitlerem! Británie nechala ČSR na holičkách diplomaticky, Francie nakonec i vojensky. Francouzská zrada byla do nebe volající – čs.důstojníci po Mnichovu ve štábu v Račicích strhali všechna britská a zvláště francouzská vyznamenání! Dnes jediný státník, který veřejně připomněl pak pakt Beck – Hitler dávno před Molotovem –Ribbentropem, byl president Putin. Druhá hlavní pomluva je o "Benešově lokajství Západu". Přitom Beneš nebyl jen jakýsi lokaj Západu a sluha plutokratů, jak o něm tvrdil kolaborant všech kolaborantů historický Moravec. Svou politiku kolektivní bezpečnosti založil i na spolupráci s tehdy (i dnes) proklínaným SSSR. Nejdříve vojenskou smlouvou z roku 1935 a misí gen. Krejčího u Rudé armády. Poté smlouvou o vojenská spolupráci z roku 1941 a nakonec smlouvou z r.1943 o vojenské a poválečné spolupráci. Tragedií, kterou Beneš nezavinil, ale zavinila ji celá vláda, byla u první smlouvy doložka o nutném souhlasu kolaborantské Francie. Největší veřejný ideový odpůrce Mnichova, L. Rašín, psal dr.Benešovi do Británie do exilu souhlasný list, kde vysoce ocenil jeho postoj v době krize. Podle Rašína Beneš volil ne jako generál, ale jako státník. Za pár měsíců po zničení tzv. II. republiky dějiny daly Benešovi stoprocentně za pravdu. Hitler okupací ČSR roztrhal Mnichov jako cár papíru. Kde byli všichni Chamberlainové, Daladierové, Lavalové Déatové, Pilsudští, Horthyové a další nepřátelé a zrádci ČSR se svými žvásty o stoletém míru a rušení územních požadavků??? Co dělal Beneš v exilu ? Šel pohodlně do U.S.A., jež mu to nabídly, schovat se před Hitlerem? NE! Šel do Británie, do boje, nechal se ohrožovat bombami jako královská rodina a všichni Britové! TGM již za života pravil o I.odboji: Bez Beneše bychom republiku neměli! Toto se naplnilo i za II.odboje. Kde zůstali generálové, Syrový a Prchala? Jeden šel sloužit protektorátu. Druhý beznadějně prchal z Polska přes Rumunsko (nome omen!) do Británie a copak tam dělal? Místo odboje se hanebně spojil se sudety proti Benešově vládě. Ideově zradil ČSR podruhé po válce, když se ideově spojil s F.Peroutkou a proti hlasu celého čs. exilu se jednal se sudety o jejich návratu! (Viz F.D.Raška, Opuštění bojovníci, Academia Praha 2009,str.116,180–189 aj.) Naproti tomu bez Beneše by nebylo ani jediné čs. perutě v RAF, nebylo by boje letců v Británii, nebylo by I. čs.armádního sboru v SSSR pod plukovníkem Svobodou, nebylo by Buzuluku, ani Sokolova, ani Kyjeva, ani Dukly, ani osvobozeni Rudou armádou ve spojení s čs.armádním sborem. A nebylo by ani čs. Tobruku ani čs. Dunkirku. A ani SNP. Bez Beneše by nebylo vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem, které nás vrátilo mezi antifašistickou koalici a na stranu vítězných mocností. Po válce by nebylo spořádaného odsunu, za který ČSR dostala nejvyšší ocenění mezinárodního Červenoho kříže, páni Posseltové, Seehoferové, Zeihzelové a paní kancléřko Merkelová. Odsunu, jež navrhli Britové, a schválily velmoci v Postupimi. Nikdo se neodvažuje napadat velmoc Britanii a předáky Chamberlaina, který byl před smrtí ideovým otcem odsunu, ani W.S.Churchilla a A.Edena, praktické tvůrce koncepce odsunu Němců z ČSR, Polska a Jugoslávie. Jen president Beneš se stal vítaným hromosvodem zahraničních i domácích lhářů o odsunu. Jen protože ČSR nebyla velmoc?? Jen protože byla a je pokládána za slabý článek antifašistické koalice se strany Německa, což dokládají i neomluvitelné výroky paní spolkové kancléřky Merkelové o tom,že prý "pro odsun nejsou žádné morální a politické důvody". Paní kancléřka by se měla vrátit do školských škamen a poučit se o reáliích barbarské okupace ČSR, k níž nepřispěli "národnostně nehmotní nacisté", ale říšští a zvláště sudetští Němci,jak to konstatoval americkým žalobcem Aldermannem i Norimberský soud! (Ečer, Norimberský soud,Praha 1946, 102, 107,159 "Sudetští Němci ve službách zločinu"). Po válce by nebylo spořádaného odsunu, ale byla by tu občanská válka a řež, jaká byla například v Chorvatsku a Slovinsku, kde titovci bojovali jak s nacisty, tak s domácími ustašovci. Odpůrci Beneše, páni Pithartové, Hermanové, občan kníže a další, by měli mlčet, sypat si popel na hlavy a poučit se z vlastních dějin. Co znamená prolamování dekretů presidenta a Národního shromáždění vidíme včera v rozsudku o rodu Salmů a dnes v rozsudku o rodu Walderode,což obojí vynesl hradecký soud. Dle nás pozůstalých po obětech nacismu to byly rozsudky kontraverzní a antidekretální. Zatímco v případě Salmů již rozhodl Ústavní soud dle dekretů, kauzu Walderode to teprve čeká. Všichni nepřátelé Benešovy republiky se nad rozsudkem Walderode radují a chystají se na další křižáckou kořit rvanou z těla nebohé republiky. Jen málo vlastenců tomu brání a snaží se hradit tento protistátní příval. Základní neduh vlasteneckého tábora spočívá mnohdy v pozici "mrtvého brouka" vůči Benešově odkazu. Vlastenecké spolky svými ústředími pohříchu vesměs mlčí a praktikují postoje "za buky" Projevy odporu a rozkrývání fakt jednotlivci nestačí. Je třeba ocenit zásadový postoj zatím jediné vlastenecké skupiny, která nejen nemlčí, ale zaujímá jednoznačný postoj k obraně Beneše, dekretů, odsunu a k nepřátelské činnosti landsmanschaftů. Jsou to Kluby českého pohraničí a Kruh vyhnaných, jinak též Hraničáři. Za to jim budiž čest a sláva věch věrných republice. Pokud nevznikne jednotná benešovská fronta odporu, nepřátelé republiky – nová panská jednota proti republice – ji zakopou do druhého protektorátního hnoje jako ti, co vykládají, že republika by mohla být další spolkovou zemí mocného souseda. K tomu nechám zaznít varovná slova presidenta Beneše ze 14.prosince 1945: "Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho,co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit,až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto,abyste nám všem řekli o svém trápení,ale proto,abyste se mohli znovu bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací kampaní"....Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou." (konec citátu). Poslední desetiletí se naplnují prognostická slova presidenta Budovatele. Zahraniční nepřátelé Benešovy ČSR – pan Seehofer, Zeihsel, madam Steinbachová a žel i madam Merkelová, opět útočí. Bez důkazů, bez opory mezinárodního práva, s vynecháním zvěrstev III.říše a sudetů proti ČSR. Shrneme to takto: Za první. Útočí na právní řád republiky snahou prorazit dekrety presidenta a Národního shromáždění, legitimované ratihabicí, a politicky je znemožnit, když to nelze učinit právně. Za druhé. Útočí na revoluční vymoženosti národně sociální revoluce let 1945–1947. Především na konfiskace německého majetku vlastizrádců, legitimované nejen dekrety (5,12,16,33,100 a 108), ale především Pařížskou reparační dohodou z r.1945 (ve Sb.zákonů č.150/1947Sb.), které je republika právoplatným signatářem,a již nezrušila žádná deklarace! Za třetí. Útočí na odsun vlastizrádných alias sudetských Němců ( loajálních 220 tisíc Němců v ČSR mohlo zůstat!) a Maďarů, legitimovaný protokolem Postupimské konference antifašistické koalice. Třicet let tak bezostyšně a lživě útočí na republiku ex–europoslanec Posselt a jeho společníci, jež si dnes nasadili masku usmíření. Nakonec útočí na požadavek reparací od Německa. Nepřátelé státu útočí na požadavek nevyplacených reparací od Německa za všechny škody utrpěné okupací, když životy 360 tisíc padlých obětí 350 tisíc vyhnaných Čechoslováků již nahradit nelze a žádný Fond budoucností to nenapraví! Nepřátelé vznáší kopu právních pseudoargumetů proti vyplácení reparací republice. Podobně jako vůči Polsku a Řecku. Kvaky o promlčení a neplatnosti reparací nemají v mezinárodním právu místo. Tomu všemu musí vlastenecké organizace bránit, bránit a ještě jednou bránit. A nejen ony Ale také zástupci samosprávy a státních orgánů všech úrovní, kteří zastávají obranu republiky. Nelze připustit, aby odkaz Beneše byl stále pošlapán. Aby se republika změnila v kolonát cizích mocností. Aby se stala jakýmsi druhým protektorátem nebo spolkovou zemí cizí země. Síly, jež o to usiluji,zejména domácí kolaboranty toho typu, musí občané včetně oné dosud mlčící většiny, zastavit všemi legálními prostředky. Jednotlivci nemohou být blanickými rytíři, nezmohou sami mnoho. Je nutná nová jednotná lidová národní fronta benešovců. Fronta, která se znovu husitsky postaví na obranu republiky a naplní heslo Hraničářů: "Jen tehdy zůstane–li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše zem!" Hlavní projev v Táboře, akce Hraničářů (Kluby českého pohraničí) a Aliance národních sil, 700 občanů z celé republiky, 4 obrovský aplaus, akce pod záštitou presidenta Zemana. Kdo haní Beneše a omlouvá sudety, je nepřítel republiky Táborský manifest V sobotu 26. října se z podnětu Klubu českého pohraničí, Veteránů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a dalších spolků sdružených ve Vlasteneckém fóru ČR uskutečnila v husitském městě Tábor manifestace občanů ČR, aby připomněla význam 101. výročí vzniku Československé republiky a podíl prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda Beneše na jeho vzniku, obraně a zakotvení ve společenství demokratických států. Aktuální význam této manifestace pro občany ČR byl zvýrazněn osobní záštitou, kterou jí věnoval prezident ČR Miloš Zeman. 450 účastníků této manifestace přijalo jednomyslně veřejnou aklamací dokument nazvaný »Táborský manifest« v tomto znění: Dvacátý osmý říjen 1918 je nejvýznamnějším svátkem všech občanů ČR, kteří uznávají dílo T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika jako základ pro zachování odkazu husitů, národních obroditelů, československých legionářů, hrdinů 1. a 2. odboje pro budoucnost českého národa. Jméno Edvard Beneš je jedním ze symbolů české státnosti získané po 300letém útlaku Čechů v Rakousko–uherské monarchii, při budování a obraně ČSR v letech 1918-1948. Edvard Beneš byl také mezinárodně uznávaným státníkem a představitelem ČSR. Tuto skutečnost vyjádřil prezident Zakladatel ČSR T. G. Masaryk rčením: »Bez Beneše bychom republiku neměli.« Za mimořádné zásluhy byl Edvardu Benešovi udělen titul Prezident Budovatel a v roce 2004 schválil Parlament ČR zákon »Edvard Beneš se zasloužil o stát«. Jako pokračování imperiální politiky nacistického Německa a za projev revanšismu považujeme sílící útoky bývalých občanů ČSR a jejich potomků, tzv. sudetských Němců, na významného představitele ČSR prezidenta Dr. E. Beneše a též hrubé urážky, kterými jej častují představitelé sudetoněmeckého landsmanšaftu. Za závažné a nebezpečné pro český národ a naši vlast považujeme výroky kancléřky SRN A. Merkelové, které pronesla v Berlíně 20. června 2018, když mimo jiné řekla: »Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění.« Za skandální považujeme také názory a stanoviska mnohých českých politiků, urážející odkaz a osobnost prezidenta Edvarda Beneše a podporující požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu. Negativním příkladem a dokladem této skutečnosti jsou známé výroky představitelů KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana, zakladatele TOP 09 Karla Schwarzenberga, bývalého europoslance za ČSSD Libora Roučka, bývalého primátora Brna Petra Vokřála a mnohých dalších českých politiků. Za akt ponižující suverenitu ČR považujeme vyslání velvyslance ČR ve SRN na letošní sjezd landsmanšaftu v Řezně ministrem zahraničí vlády ČR Tomášem Petříčkem z ČSSD. Jeho dosavadní působení ve významné státní funkci neodpovídá národním a státním zájmům České republiky. Pro naši vlast a její perspektivu jsou nepřijatelná rozhodnutí soudních orgánů ČR, která jsou, de facto, prolamováním platnosti prezidentských dekretů zejména v oblasti konfiskace majetku etnických Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a ztráty státního občanství Němců a Maďarů. Prohlašujeme, že poválečné prezidentské dekrety byly konkrétní aplikací jurisdikce podložené rozhodnutím vítězných mocností SSSR, USA a Velké Británie na Postupimské konferenci 2. srpna 1945 a byly v zájmu demokratického a bezkonfliktního vývoje ČSR v období po druhé světové válce. Odmítáme obvinění, že odsun bývalých občanů ČSR německé národnosti byl vyhnáním a porušením principu kolektivní viny. V ČSR mohli nadále zůstat němečtí antifašisté a lidé, kteří se neprovinili proti demokratické Československé republice a českému národu. Do odsunu byli zařazeni Němci, kteří se aktivně podíleli na rozbití ČSR a dopustili se zločinů proti zemi, ve které požívali nadstandardní výsady národnostní menšiny. Ti, kteří pod prapory a hesly »Heim ins Reich«, »Ein Führer, ein Reich, ein Volk« vítali v ČSR svého zločinného vůdce, vyháněli z domovů české občany, terorizovali, vraždili a unášeli je na území Velkoněmecké říše, podíleli se na 360 tisících zmařených životů občanů ČSR a na nejkrvavější genocidní válce lidské historie vyvolané nacistickým Německem. Byli to také ti, kteří se nepoučili ani po prohrané válce a zejména v pohraničních oblastech se dopouštěli ve formacích organizací Wehrwolf, Guttenberg a Zeppelin teroru na českých občanech a sabotovali úsilí československých úřadů k obnově hospodářského a společenského života v českém pohraničí. Připomínáme fakt, že 1 162 617 sudetských Němců bylo vyznamenáno Adolfem Hitlerem za aktivní podíl na rozbití předválečné ČSR. Požadujeme omluvu sudetských Němců za lidské oběti a materiální škody, na kterých se za nacistické okupace podíleli, ale také za hrubé urážky demokraticky zvoleného prezidenta ČSR Dr. Edvarda Beneše, které považujeme za urážky a opovržení českým národem. Požadujeme – aby vláda ČR zabezpečila výchovu mladé generace a činnost veřejnoprávních médií v souladu s historickou pravdou. Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 1. 1. 1997. Požadujeme – aby vláda ČR připravila návrh na zakotvení českého národa a českého jazyka do Ústavy ČR a aby jej parlament přijal ještě v tomto volebním období. Požadujeme – aby římskokatolická církev ctila zájmy českého národa a výroky svých představitelů nenahrávala revanšistickým zájmům landsmanšaftu. Nejdůležitějším požadavkem současnosti a budoucnosti je zachování světového míru a přátelských vztahů mezi státy a národy. Vážíme si proto také činnosti mírových organizací ve SRN a jinde ve světě a jsme připraveni k takovým vztahům přispět za předpokladu, že nebude nastolován požadavek likvidace dekretů prezidenta Budovatele ČSR Dr. Edvarda Beneše. Konstatujeme, že narůstající požadavky landsmanšaftu neprospívají přátelství mezi českým a německým národem, ani míru ve světě. Cesta ke smíření nemůže vést nastolováním revanšistických požadavků, ale jen vzájemným pochopením a praktickým uplatněním historické pravdy. V Táboře 26. října 2019 Účastníci manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR Vojtěch Filip:
Akce měla skutečně slušnou účast a všem, kteří za tak krásného a posledního babího léta přišli, bych zde chtěl vyjádřit mé poděkování. Jste skvělí!