KSČM

(28.5.2020)

Ve středu jsme se dozvěděli, že hackerský útok na naše nemocnice, jenž se uskutečnil před několika týdny, má svoje původce někde na severní Moravě. Zpráva proběhla, aniž by vyvolala větší ohlas. Pro média zřejmě nebyla senzací. Když se však přesunu do oné doby, kdy několik nemocnic na našem území bylo hackery napadeno, bylo tomu jinak. Vynořila se ruská stopa. Prostě, za vším, co se nedá vysvětlit, jsou beze sporu, alespoň podle našich médií, pardon současné propagandy, Rusové. Z tohoto hlediska zpráva o českém původu útoku hackerů propagandisticky postrádá smysl. Proto byla odložena a většina obyvatel se o ní nedozvěděla nic. Naopak stále v nich doznívá předchozí »ruské narušení naší svrchovanosti«.

Rusko je vinno vším. Za vším je třeba vidět jejich zvláštní služby. I proto se boří jejich pomníky či pomalovávají rudou barvou.  Stačí pokyn a »z děr vylézající spodina« (použit citát Václava Havla a vylepšen slovem radního Laciny z Prahy 6) začne pomalovávat, psát rezoluce o tom, jak jsou občané republiky dotčeni tím, že »socha Koněva ještě stojí«, či alespoň kladivy odtesat děkovné tabulky umístěné na pohřebištích. To vše se smí. To vše trestáno není.

Součástí je i to, jak je Rusko pro nás nebezpečné. Proto prý, zaslechl jsem z úst jednoho pravicového politika v době výročí květnového osvobození naší vlasti, americké základny kolem jeho hranic, jsou pro náš klid tak důležité. Ostatně neosvobodila nás přece Rudá armáda, ale vnikla k nám, aby nás »zotročila« a odpoutala od demokratického, doplň kapitalistického, západu. A Koněv sám byl vrah, násilník a neumětel, kterého sám Stalin chtěl nechat zastřelit a zachránil ho jen jeho přímluvce Žukov. Krev na rukou všech ruských násilníků nás prý varuje. Rozčilení pak v médiích a u politiků pak násobí fakt, že v Rusku nejsou dobře opečovávány hroby a památníky na naše legionáře, ač ti Rusy nepřišli osvobodit. Na rozdíl od rudoarmějců, kteří nás osvobodit skutečně přišli a stálo to krev tisíců ruských a dalších sovětských vojáků.

Kapitál se mstí. Myšlenka o demokracii a antidemokracii neustále nám vtloukaná do hlav, přičemž demokraty jsme my a celý Západ, a antidemokraty sovětští lidé, je varující. Bližší se tak stávají nacistické hordy, zrádcovští vlasovci, kolaboranti. Mít za předka Bienerta či Vavrečku je víc než lidi z fučíkovské generace.

Hackeři ze severní Moravy, dosud jmenovitě neznámí, narušili dlouhý seznam prohřešků Ruska. Ruska, které se nepoložilo na lopatky, a proto je hodno nenávisti a žádná lež není dost dobrá, aby nebyla použita. Otázkou je jen: jakou další si na nás občany České republiky vymyslí a budou ji neustále opakovat, až se z ní stane »pravda«?